Automobilové skvosty a přešlapy roku 2012

Letošní rok se blíží ke svému závěru, proto neuškodí malé ohlédnutí za uplynulými dvanácti měsíci, během kterých v redakční garáži přistály desítky osobních automobilů. Na některá si již ani nevzpomenu, jiná mě doslova otrávila a některá se mi vryla do paměti zlatým písmem.

Na začátku ohlédnutí začneme dobrou zprávou. Přes downsizing a honbou za nízkými emisemi se stále na trhu najde řada automobilů, které umějí být praktická a řidičsky přívětivá. Nemusíte si proto kupovat vozy s umělým řízením, samočinným řazení a milionem elektronických systémů, které téměř nahrazují řidiče.

Rok 2012 pro mě začal testem modelu Suzuki Kizashi, který překvapil po řidičské stránce. Japonský sedan poháněný atmosférickým čtyřválcem je nejlepším historickým pomníkem zlatých časů devadesátých let, kdy se země vycházejícího slunce dovážely řidičsky orientované vozy. Vem čert stísněnější jednoduše pojatý interiér, za volantem bude náruživý řidič (stejně jako já) zcela spokojen. Stejně dobře si vedlo i další Suzuki. Model Swift Sport je nejdostupnějším nářadím pro sportovněj orientované jedince. Za dobré peníze nabídne hodně muziky. Řidičky velmi přítulná se ukázala být také dvoumístná Mazda MX-5, kterou jsem otestoval na sklonku léta. Velmi dobře se mi ostatně řídily i další testované Mazdy. Mazda 3 ve verzi sedan poháněná atmosférickým dvoulitrem je řidičsky příjemná a zábavná. Dobře je na tom i verze MPS nebo stárnoucí Mazda 6. Zmínku si zaslouží nový čtyřválcový diesel 1.6 dCi, který přinesl testovanému Renaultu Scénic svěží vítr do plachet. Stejně dobře na mě působil Range Rover Evoque s pohonem pouze předních kol, které mi po týdnu ježdění začalo dávat mnohem větší smysl než dražší čtyřkolka. Za velmi dobrou koupi považuji v nižší střední třídě modelu Hyundai i30 ve verzi hatchback, která s dieselem pod kapotou nabízí nejlepší mix komfortu, dobrých jízdních vlastností, výbavy a ceny. Poslední kladnou zmínku zaslouží Jaguar XF, který po faceliftu je doboru koupí pro všechny, kteří nechtějí jezdit německou vyšší střední.

Všechny ostatní testované vozy byly buď průměrné nebo mě nijak závratně neomráčily. A teď přichází řada automobily, které v mých očích nedosahují ani průměrnosti. Nejhorším testovaným autem byl dle mého názoru Renault Koleos, kterému utekla většina konkurenčních SUV mílovými kroky. Nadšený jsem zrovna nebyl ani z Hondy Jazz Hybrid nebo Peugeotu 208. Servítky si nemohu brát ani s atraktivně působícím modelem Hyundai Veloster nebo s Elantrou. Veloster možná vypadá dobře, ale jezdí více než podprůměrně. Tam kde se i malá auta chovají jistě, tam nažene Veloster strach i zkušenému řidiči.

Jelikož netestuji jen nová auta, ale věnuji se i ojetinám, dovolím se podělit o své názory testovaných vozidel. V paměti mi ze všech vozů nejvíce zůstal Opel Corsa poháněný atmosférickou dvanáctistovkou spojenou s robotizovanou převodovkou. Na tu jsem po pár kilometrech nadával tak hodně, že mě musely slyšet i v kostele kolem kterého jsem projížděl (hořší robotizovanou převodovku najdeme snad jen ve Fiatu Punto). Na druhé straně si naprosto báječně vedl benzínový motor, který svou čiperností, ochotou jít do otáček a pořádkou silou zachraňoval totálně zpackanou převodovku. Během roku jsem vystřídal všechny generace Mercedesu-Benz třídy C, který považuji za velmi rozumnou volbu, který přes prvotní topornost nabízí úchvatný jízdní komfort a pohodové řízení. Testované Mercedesy nezstavila ani jednou vydatná sněhová nadílka.

Petr Šikl

Sdílet článek