Volvo bude maximálně bezpečné

Bezpečnostní experti a vývojáři společnosti Volvo Car Corporation intenzivně pracují na naplnění vize, že v budoucnosti se žádný vůz Volvo nezúčastní dopravní nehody. Jedním krokem na této cestě je cíl, že do roku 2020 by žádný cestující v novém automobilu Volvo neměl být vážně zraněn. „Podnikáme jasné kroky správným směrem. Realizujeme celou řadu výzkumných projektů, jejichž cílem je vyvinout technologie pro budoucí modely značky Volvo,“ říká Jan Ivarsson, vrchní manažer pro bezpečnostní strategii a požadavky ve společnosti Volvo Car Corporation.

Mnoho nových technologií je šito na míru chování řidičů v dnešní dopravě. Dnešní řidiči se od těch včerejších liší. Například průzkumy tří různých výzkumných institucí v USA navíc ukazují, že řidiči tráví 25 až 30% svého času za volantem jinými činnostmi - věnují se například mobilní komunikaci. Řidiči, kteří telefonují nebo kontrolují své e-maily či textové zprávy se objevují stále častěji – a vzhledem k tomu, že tyto situace ovlivňují pozornost, kterou věnují dění na vozovce, je zapotřebí brát tuto skutečnost v potaz při vývoji nových technologií. „V moderní mobilní společnosti si svůj společenský život bereme všude s sebou. Automobil není výjimkou. Pro nás to představuje nutnost vytvořit technologii, která řidiči za všech okolností poskytne potřebnou podporu,“ říká Jan Ivarsson. Výzkum společnosti Volvo Car Corporation se zaměřuje na tři hlavní oblasti: bezpečné udržení vozidla v jízdním pruhu, prevenci nehod na křižovatkách a prevenci kolizí s divokou zvěří.
 
Autonomní jízda v dopravních zácpách
Autonomní podpora řízení pomáhá řidiči udržet vozidlo v daném jízdním pruhu a pohybovat se v rytmu dopravy v rámci dopravní zácpy. „Jízda v pomalých kolonách je monotónní a nudnou součástí každodenního života mnoha řidičů. Díky technologii autonomní jízdy může vozidlo řidiči pomoci v pohodlí a bezpečně následovat vozidlo před ním,“ vysvětluje Fredrik Lundholm, vývojář tohoto systému a pracovník oddělení bezpečnostních funkcí. Pomocí dat z kamery a radaru dokáže automobil bezpečně následovat vozidlo vpředu. Motor, brzdy i řízení reagují automaticky. Pokud je vozidlo vpředu přinuceno k prudkému manévru kvůli překážce v jeho dráze, pomůže řidiči systém řízení, který zajistí, že automobil zatočí stejným směrem. „Tato funkce dokáže významným způsobem usnadnit řidičům život. Naše první generace této pokročilé technologie se zaměřuje na jízdu v kolonách nízkou rychlostí. Automobil následuje vozidlo vpředu ve stejném jízdním pruhu. O všech aspektech jízdy však vždy rozhoduje řidič. Ten může kdykoliv nad vozidlem převzít kontrolu,“ říká Fredrik Lundholm.

Automatické brzdění v křižovatkách
Křižovatky a nájezdy představují nejsložitější část dnešního dopravního prostředí. Když větší množství účastníků silničního provozu z různých směrů souběžně kříží své cesty, stačí malá chyba, která může vyústit v závažnou nehodu. V USA se v roce 2007 21,5% všech smrtelných nehod stalo na křižovatkách a v 16 zemích EU (mezi které není zahrnuto Švédsko) příslušná hodnota za rok 2006 činí 20,6%. "Systém řidiče upozorní na vozidla, která mu kříží cestu, a v případě potřeby dokáže automobil zabrzdit. Systém pro podporu jízdy v křižovatkách využívá řady čidel, pomocí kterých komplexně hodnotí celou situaci. Pokud je zaregistrována kritická situace, systém ji bleskurychle vyhodnotí a zasáhne,“ vysvětluje Mattias Brännström. Jako příklad uvádí řadu vozidel odbočujících na křižovatce vlevo. Jakmile se rozsvítí zelená, jeden automobil za druhým začne odbočovat vlevo. Následně z protisměru na červenou projede jiný automobil a vyvolá bezprostřední nebezpečí. „V této situaci odbočující automobil automaticky zastaví, aby se vyhnul kolizi. Systém pro podporu jízdy v křižovatkách tudíž nejen pomáhá řešit vlastní chyby řidiče, ale také chyby ostatních účastníků silničního provozu,“ vysvětluje Mattias Brännström. Podle něj přístup společnosti Volvo Car Corporation v této oblasti vychází z předpokladu, že automobily by se měly chovat jako lidé. Čidla jsou jejich oči, počítače jsou mozkem a brzdy představují svaly. „Pomocí našich nejmodernějších technologií se snažíme udělat stejnou věc, jakou by v dané situaci udělali lidé, pokud by měli čas reagovat. Chceme řidičům poskytnout podporu v co nejvíce různých situacích,“ říká Mattias Brännström. Aby bylo možné shromáždit data nezbytná pro vývoj těchto systémů, najezdily zkušební automobily stovky tisíc kilometrů v různých dopravních prostředích po celém světě. Konec konců, systém musí být schopen pomoci řidičům stejně dobře v Bangkoku i ve Vancouveru - a to způsobem, který bude přizpůsoben místním odchylkám ve stylu jízdy a hustotě provozu.

Systém detekce zvěře se zaměřuje na kolize s divokou zvěří
Shromažďování dat se pochopitelně neomezuje pouze na městská prostředí. Na venkovských cestách a v odlehlých oblastech může docházet k řadě závažných kolizí s divokými zvířaty. Kolize s divokou zvěří jsou v silniční dopravě významným mezinárodním problémem. Například v Kanadě je každoročně nahlášeno přibližně 40 000 takových nehod vedoucích k poškození vozidla. Švédsko v roce 2010 vykázalo 47 000 kolizí se zvěří. Z nich se v 7 000 případech jednalo o kolize s losy. Podmínky srovnatelné s Kanadou či Švédskem se vyskytují také v Norsku, Finsku a v Rusku. V USA je při kolizích s divokou zvěří každoročně usmrceno přibližně 200 lidí. Tyto oficiální statistiky však neukazují celou pravdu. Nezahrnují například ty nehody, při kterých řidič ve snaze vyhnout se zvířeti narazil do jiného vozidla či do skončil mimo vozovku. Podle studie nehod provedené v letech 2003 - 2010 Univerzitou v Umeå k plným 23 procentům smrtelných nehod došlo poté, co řidiči s vozidlem narazili ve snaze vyhnout se losovi na vozovce - a tyto hodnoty se v oficiálních statistikách nehod s divokou zvěří neobjevují.

„Tato technologie je dalším vylepšením našeho systému na ochranu chodců. Velká pozornost byla věnována tomu, aby systém fungoval i za tmy, neboť k většině kolizí s divokou zvěří dochází při stmívání a za úsvitu,“ vysvětluje Andreas Eidehall, technický expert pro oblast aktivní bezpečnosti. K nehodám s divokou zvěří často dochází při vysokých rychlostech. Cílem tedy je snížit rychlost nárazu z přibližně 100-110 km/h na méně než 80 km/h. Jakmile rychlost poklesne pod 80 km/h, vzroste účinnost bezpečnostních systémů vozidla a riziko závažného poranění se zmenší. Pro tento účel je zapotřebí, aby vůz dokázal zvíře rozpoznat na vzdálenost přibližně 30 metrů. Dalším důležitým faktorem je reakční doba - prodleva mezi rozpoznáním zvířete a reakcí systému. „Díky nejmodernějším technologiím dokážeme dobu odezvy ještě více zkrátit a zvýšit tak účinnost celého systému,“ říká Andreas Eidehall.

Systém je díky velkému množství shromážděných dat naučen rozpoznávat tvary zvířat a vzory jejich pohybu. Shromažďování obrázků zvířat v pohybu probíhá kontinuálně. Vzhledem k tomu, že divoká zvířata si v mnoha ohledech osvojila umění zůstat skryta lidskému zraku, jedná se o komplexní proces. „Shromáždit data, jež by nám pomohla pochopit to, jak rozpoznat zvířata, která se příroda ze všech sil snažila skrýt, představuje velkou výzvu. Zaměřujeme se na velká zvířata, neboť ta mohou při nehodě způsobit největší škody a nejzávažnější zranění. Při své práci jsme se zaměřili na losy a na velké kusy vysoké zvěře, nyní se záběr rozšířil také na koně a dobytek. Dalším krokem bude schopnost detekovat menší zvířata, jako jsou srnčí zvěř či divoká prasata,“ říká Anders Eidehall.

Úspěch vyžaduje spolupráci
„Vývoj těchto technologií postupuje velmi rychle,“ uzavírá Jan Ivarsson. „A díky stále nižším cenám čidel a dalších elektronických komponent je naším záměrem dosáhnout toho, aby tato pokročilá řešení byla v budoucnu instalována ve všech našich vozidlech. Pro dosažení vize dopravního prostředí bez nehod je klíčová také úzká spolupráce s příslušnými úřady, pojišťovnami a s dalšími automobilkami.“