Test ojetiny: Ford Fusion - bratr Fiesty je stále v kurzu
Asi těžko budeme hledat jiný odvozený model, který se těší takovému zájmu, jako je tomu v případě Fordu Fusion. Tato "nafouknutá Fiesta na zvýšeném podvozku" se těší neutuchající oblibě již od svého uvedení na trh v roce 2002.
S modelem Fusion se automobilka s modrým oválem ve znaku trefila do černého. Automobil odvozený od Fordu Fiesta byl díky řadě shodných dílů výrobně méně nároční a lacinější, než kdyby bylo třeba vůz od začátku zcela vyvíjet a přitom slavil na trhu skutečně velký úspěch. To se také projevilo v jeho dlouhé výrobě, která trvala rovných deset let.
Avšak ani po ukončení výroby nezůstal Fusion stranou. To už totiž patřil hezkých pár let k oblíbeným ojetinám a pozici vyhledávaného ojetého vozu si drží i dnes. Důvodů je hned několik. Určitě k nim patří vzhledem k vnějším rozměrům dobrá nabídka místa pro posádku, vyhlášená spolehlivost, opravdu dobré jízdní vlastnosti, rozumná spotřeba paliva a v neposlední řadě i příznivé ceny náhradních dílů. Navíc musíme zmínit i fakt, že díky zvýšené světlé výšce, tedy vyššímu podvozku, se z Fusionu příjemně vystupuje i starším motoristům a cestujícím. Díky tomu se těší oblibě třeba mezi řidiči v důchodovém věku.
Jak zde již padlo, historie tohoto modelu se začala psát v roce 2002. Stejně jako výchozímu modelu Fiesta bylo i Fusionu vytýkáno ztvárnění interiéru a zde použité materiály. Nakonec Fusion převzal z Fiesty kromě řady dalších prvků a dílů i palubní desku nebo třeba nevzhlednou gumovou manžetu řadicí páky. Ford proto v roce 2005 oba modely faceliftoval, což situaci citelně zlepšilo. Základní tvary palubní desky se nezměnily, použit byl ale lepší plast a ten se navíc začal dodávat v několika barevných odstínech. Toto barevné provedení pak převzalo i čalounění sedadel, což celkově vzhled interiéru citelně osvěžilo. Nově byl v nabídce klasický černý interiér, nebo tónovaný do tmavě modré či tmavě červení barvy. Součástí faceliftu se staly i úpravy nárazníku a vůz dostal nová přední i koncová světla.
Ach ta sedadla
Prostor pro posádku mladších vozidel produkovaných po faceliftu je tedy výrazně útulnější. Nejen věk je tedy důvodem, proč zájemci o Fusion vybírají spíše mezi vozy modelového roku 2005 a mladšími. Čeho se však úpravy nedotkly, je tvarování sedadel a to je škoda. Právě sedačky někteří motoristé hodnotí jako slabší článek automobilu, podobně jako je tomu v případě souběžně vyráběné generace Fordu Fiesta, z něhož pocházejí. Poskytují totiž jen omezené pohodlí, což je dáno jednak malou tloušťkou sedáku a pak i jeho malou délkou - tu vnímají především lidé vyšších postav. Nepotěší ani absence výraznějšího tvarování, které můžete postrádat v zatáčkách (chybí boční vedení těla).
Pochvalu si vůz ale zaslouží za vzdušnost interiéru. Díky vyšší stavbě karoserie zde najdete dostatek prostoru a těsno není ani na zadních sedadlech. Velmi dobře si stojí zavazadelník s objemem 337 litrů v základním uspořádání, tedy při zachování pětimístného interiéru. Svou prostorností tak atakuje vozidla o třídu větší a v případě potřeby, jej samozřejmě lze ještě rozšířit sklopením zadních sedadel.
Pochvalně můžeme mluvit i o jízdních vlastnostech. Velice zdařilé naladění podvozku stojí za dobrý tlumením nerovností, přitom i přes vyšší stavbu karoserie vůz zdatně drží jízdní stopu v zatáčkách. Velký podíl na nadprůměrné ovladatelnosti má dobrá zpětná vazba řízení a přesné řazení. S vozem se tak rychle sžije jak zkušený motorista, tak začínající řidič, teprve sbírající své první zkušenosti.
Bezpečnost na vysoké úrovni
Obě tyto skupiny motoristické populace bude jistě zajímat bezpečnost automobilu. Nemluvíme teď o bezpečnostní výbavě, která je dostatečně bohatá, ale o výsledcích, jichž automobil dosáhl při nárazové zkoušce. Nezávislá společnost Euro NCAP jej prověřila v roce 2003 a za ochranu posádky při nárazu Fordu Fusion udělila čtyři hvězdičky z pěti maximálně možných. Později se samostatně začala hodnotit bezpečnost dětí v autosedačkách, v roce 2003 se tak ale ještě nedělo a bezpečnost dětí se započítávala do celkového hodnocení bezpečnosti posádky.
Přednost dejte benzinu
Pod kapotu automobilu se dostaly tři benzinové a dva naftové motory. Zážehové pohonné jednotky představují dobrou volbu jak z hlediska spolehlivosti, tak z hlediska prodejní ceny. Přitom spotřebu nemají nijak vysokou. Vozidla s naftovými motory jsou dražší a navíc ne vždy představují šťastnou volbu. Hodně záleží na údržbě, ale i na konkrétním motoru. Ten slabší má výkon jen 50 kW, což není mnoho a absenci několika koní pocítíte. Na rozdíl od 1.4 TDCi má větší 1.6 TDCi (nabízený od roku 2004) 66 kW a nedostatkem výkonu tak netrpí. Jenže jeho poruchovost je doslova legendární.
Základní motorizaci představoval od počátku výroby agregát 1.4 16V, pracující s dostačujícím výkonem 59 kW. Od roku 2004 se stal novou základní pohonnou jednotkou motor o objemu 1,25 litru a výkonu 55 kW. Tento čtyřválec má o něco více sil než čtrnáctistovka, ta ale pracuje o trochu úsporněji. Navíc od roku 2010 byla na vybraných trzích i ve verzi v úpravě pro spalování LPG. Vrcholem nabídky je motor 1.6 16V disponující výkonem 74 kW, tedy rovných 100 koní. S malým Fusionem umí pěkně zacvičit a přitom se spokojí s velmi příznivou spotřebou. Na trhu ale není tak často k vidění jako menší benzinové motorizace.
Vyhněte se 1.6 TDCi
Zatímco benzinové motory platí za spolehlivé, o naftových se to takto říci nedá. Zatímco u dieselové čtrnáctistovky někdy zlobí vstřikovače nebo úniky oleje spíše při zanedbané údržbě, u 1.6 TDCi odchází celá řada prvků, i když se majitel o vůz vzorně stará. „Někdy jsou problémy se vstřikovači, úniky motorového oleje, EGR ventilem nebo turbem,“ říká Jindřich Topol, manažer výkupu AAA AUTO. „Po výměně turba je navíc třeba vyčistit sítko v přívodu oleje, což některé servisy nedělají a nové či repasované turbo pak rychle odejde znova,“ varuje zástupce autobazaru. Známé je také prodírání hadic od turba, potíže bývají s podtlakovým okruhem, který ovládá škrticí klapku, EGR ventil a turbodmychadlo.
Obecně pozor na škubání za jízdy, za což většinou může vadný elektronický plyn. „Známé je typické hučení od kol, prozrazující končící životnost ložisek,“ pokračuje Jindřich Topol a dodává: „Méně často se objevuje vadné podsvícení palubní desky.“ Můžete narazit také na vůz se zvlněnými brzdovými kotouči nebo nefunkčním centrálním zamykáním. Vůle na přední nápravě se nejčastěji objevují v táhlech stabilizátoru. Nejsou ale tak moc časté, jako je tomu u jiných modelů.