Test: Mazda 2 není malé auto jen pro ženy

Malá mazda se od konkurence odlišuje hned několika svými charakteristickými rysy. Mezigeneračně neroste, sází jen na atmosférické agregáty a jezdí jako modely v zlatých devadesátkách.

Ani jeden z uvedených rysů nemyslíme negativně. A hned vysvětlíme proč. Díky malým rozměrům se stále jedná o malý vůz, který snadno ve městě zaparkujete. Parkovat s ním v podzemních garážích je vyložená radost. Stěžovat si na atmosférické agregáty nemůžeme, vždyť jsme na nich všichni vyrostli a v praxi patří mezi to nejspolehlivější. A k famózním jízdním vlastnostem se také postupně prokoušeme.

Aktuální třetí generace Mazdy 2 se prodává od roku 2014. V loňském roce prošla modernizací, která přinesla nenápadné změny. Hlavní novinkou je standardně dodávaný systém G-Vectoring Control zlepšující ovladatelnost vozu (před zatáčkou sníží točivý moment motoru, čímž podpoří lepší průjezd vozidla zatáčkou).

Pokud patříte mezi motoristy, kteří touží hodiny sedět nad příplatkovou výbavou, japonská automobilka vás neuspokojí. Vše se řídí podle pevně daných výbav. Pokud tedy toužíte například po LED diodových světlech, musíte sáhnout k dvojici nejvyšších výbav. Jinak dostanete, stejně jako my, halogenové žárovky. V zkoušeném voze nám v podstatě nic zásadně nechybělo. Interiér působí solidně a vše je hezky po ruce. Uvnitř nás potěšilo ovládání multimediálního systému výhradně tlačítky. Přehledně působí také ukazatele před řidičem v přístrojové kapličce, kterým dominuje rychloměr (otáčkoměr je trochu schovaný vlevo a je digitální). Příliš moderně nepůsobí otevírání víčka nádrže pomocí táhla na podlaze u řidiče.

Pojďme se ale podívat na to nejzajímavější. Konkurenti sázející na přeplňované litrové tříválce pukají vztekem při pohledu na čtyřválcovou patnáctistovku Skyactiv-G pod kapotou „dvojky“. O takovém zdvihovém objemu se jim totiž může jen zdát.

Čtyřválec japonská automobilka nabízí hned v několika provedení, lišící se výkonem. Nejslabší verze G75 disponuje výkonem 55 kW (označení znamená počet koní), kdežto silnější G90 66 kW výkonu a nejvýkonnější G115 pěkných 85 kW. Mezi nejslabší variantou patnáctistovky a dvojicí silnějších je podstatný technický rozdíl. Zkoušený výkonnostní základ se chlubí kompresním poměrem 12:1, zatímco obě výkonnější verze 14:1. Rozdíl je také v odlišných pístech, které má motor G75 konvenčně řešené. Na rozdíl od G90, respektive G115, jež využívají písty s tvarově složitým dnem, známé z motorů 2.0 Skyactiv-G a 2.5-Skyactiv-G. Aby toho nebylo málo, odlišné jsou i výfukové svody. Ty jsou díky nižšímu kompresnímu poměru jednodušeji řešené (koncepce „čtyři do jedné“, namísto 4-2-1 u výkonnějších variant). Jisté odlišnosti nalezneme také v proměnném časování rozvodu. U verze G75 je použit jen hydraulický přesuvník na sací vačce. (výkonnější verze mají na sání elektromotorický nastavovač). Varianta G75 dostala také lehčí jednostupňové olejové čerpadlo namísto dvoustupňového výkonnějších verzí.

Vrcholná verze nabízí jako jediná šestistupňovou manuální převodovku, 66 kW varianta pak jako jediná možnost šestistupňového automatu s měničem momentu. Ve všech ostatních případech se pohonné jednotky spoléhají na pětistupňový manuál.

Výkon 55 kW nezní zrovna lákavě, a to zejména s ohledem na velikost a tedy i hmotnost současných automobilů. V testované verzi výrobce udává pohotovostní hmotnost vozu pouhých 970 kg. Mazda díky nízké hmotnosti jezdí svižně a pocit že „dvojka“ nejede, se rozhodně nedostavuje. S pětistupňovou manuální převodovkou s velmi dlouhými převody je radost pracovat. Jednotlivé rychlostní stupně sázíte jako po másle. Od čtyřky výše se jedná o vyložené rychloběhy, takže absence šestky nevadí a dálniční cestování se odehrává v až překvapivé akustické pohodě. Na pětku motor při 130 km/h točí příjemní tři tisíce otáček. Při akceleraci umí čtyřválec produkovat jadrný zvuk, při pohodové jízdě o něm naopak nevíte. Dlouhé převody snižují spotřebu paliva, kdy lze dlouhodobě jezdit pod šesti litry.  

Ve středních otáčkách je proto čtyřválec pružný a solidně spolupracuje i v těch vyšších. Z nejnižších otáček se však sbírá vlažněji. Nejlépe se motor cítí (a to i pocitově) ve středním pásmu otáček, k nimž ho po většinu jízdy tlačí zmíněné delší převody.

Špatné to není asi s odhlučněním podvozku a poskytovaným komfortem. Měkčí silentbloky prospívají komfortnějšímu svezení. Mazda výmoly překonává s noblesou a proti srsti ji není ani závodění či neurvalý jízdní styl. Umí si jednoduše poradit se vším. Na limitu je skvěle řiditelná plynem, není sterilní ani vyloženě nudná. Záleží jen na řidiči, jestli chce jezdit na pohodu či ostře. Mechanicky přesná Japonka plní různorodá přání. Velmi dobře.

V zemi vycházejícího slunce jdou na malé auto jinak, než evropští výrobci. Mazda si stojí za svou vlastní cestou. V podstatně kombinuje logický mix vlastností - nízkou hmotnost s poctivým podvozkem s agregáty bez přeplňování. Dvojka si na nic nehraje. Je neobyčejně obyčejná. V základu stojí víc než konkurenti ale při pečlivém srovnání výbavy může vycházet cenově lépe.