Test: Honda Civic 5D 1.0 Turbo VTEC - Vlčí mládě

Honda postavila na globální platformě vskutku odvážné auto. Alespoň v našich končinách, zdá se, jí to ale vychází. Nových Civiců už denně potkávám několik a vždy se za nimi ohlédnu. I přesto, že vím, jak skromný zadeček nový Civic má, masivní příď, široce rozkročené LED světlomety a maska vytržená jako z posledního snímku Jamese Camerona zkrátka dělají dojem.

A interiér? Už jsme si to říkali před půl rokem, ale pro zopakování… Snad jen v krátkých okamžicích zjistíte, že sedíte v japonském autě. Spojení „japonské auto“ samozřejmě nelze vnímat jako negativum, ale pokud svéráznému jazyku z východu moc nerozumíte a pojetí, jakým sešikovaní ostrované dělají svá auta, vám moc nevoní, přičichněte si k novému Civicu. Už nemusíte mít strach… Je japonský vážně jen trochu.

Přehledné displeje, perfektní ergonomie, nízký posed a hlavně ta řadicí páka o délce pouhých několika centimetrů. To všechno se vážně moc a moc povedlo a Honda nám tím zároveň ukázala, že když se věci dělají jinak, nemusí to znamenat, že jsou špatně. A ten prostor...

Reálná využitelnost je více než papírové litry

Nový Civic sice už pozbyl unikátních sedadel Magic seats, díky kterým jste si z prostoru za předními sedadly vytvořili skromnější dodávku, ale zadní sedadla jdou sklápět opravdu velmi hluboko. V kombinaci s široce přístupným zavazadelníkem a hojně využitelnou šířkou sem proto dáte opravdu hodně věcí. A když myslím hodně věcí, myslím tím porci, u které by se i taková Insignia Sports Tourer první generace zapotila (vím, ani ona nebyla největší).

Ale dost bylo rozímaní, tento test je hlavně o motoru. A slovo motor schválně nedávám do uvozovek. Můžete namítat, že má jen tři hrnky a že těch 129 bezostyšných koní bude pěkně funět, když Civic pořádně naložíte, ale víte co? Vezměme to popořádku.

Sportovně koncipovaný hatchback váží s litrovým turbomotorem jen 1225 kg, což vám okamžitě přivodí myšlenku, že výkon v poměru s hmotností na tom zase tak špatně nejsou. Jenomže pak se podíváte na tabulkový údaj o zrychlení z 0-100 km/h, který udává 10,4 sekundy a je po nadějích. Věřili byste však, že realita není vůbec špatná?

Šťavnatý litr

Tenhle motor má totiž už od samého počátku šťávu. Jeho síla se příjemně dávkuje, přes ostřejší spojku ho máte okamžitě v noze, a když se neupejpáte, i celkem slušně jede. Samozřejmě, jsou tu příliš dlouhé kvalty, to aby Honda mohla psát, že nový Civic 1.0 VTEC Turbo jezdí na dálku jen za něco málo přes 4 litry, ale když se ocitnete na dálnici a jedete cestovní 130kou, spíše než hluk vytočeného motoru skutečně oceníte nižší otáčky. Při 130 km/h tak Civic točí velmi přijatelných 3000 otáček. Jen kdyby tu bylo trochu méně hluku od kol.

A proč má takovou šťávu? Ano, motor 1.0 EcoBoost jede vážně o trochu lépe a problém by Civic nejspíše měl i s litrovou Astrou, která při dálničních tazích tu a tam létá jako smyslů zbavená (to když je ve vzduchu dostatek kyslíku). Motoráří Hondy však nechtěli jít cestou, kdy dole máte všechno a nahoře už nic navíc. Litrový motor tak od nízkých otáček krásně graduje, aby se přes střední pásmo dostal k závěru, kde se úžasně rozparádí. Nad zhruba 4500 otáčkami tak máte pocit, že Civic opravdu krásně jede, a i když výsledné tempo není vražedné, vám prostě stačí, že z něj máte radost.

Kouzlo plynulosti

Do zatáček navíc nemusíte příliš brzdit. Podvozek je totiž nastaven velmi poddajně, ale zároveň hutně a na velmi tuhou notu. (Poddajný a tuhý, přesně tak by měl vypadat podvozek každého dobrého auta.) Když pak jedete po rozbité cestě, Civic všechno vyžehlí. Adaptivní tlumiče má výbava Executive už v základu a při režimu měkkého podvozku je tohle auto skutečně plavné, jako kdyby vážilo o celou tunu víc. Stačí však zatočit, a okamžitě víte, že řídíte japonský meč, který se svou čepelí nebojí pořádné zakousnout do silnice. Nejde o chirurgicky přesný meč samurajů, ten necháme královskému Civicu Type-R, ale je to vážně hodně zajímavé představení.

V losím testu dokázal nový Civic 1.0 VTEC Turbo prokličkovat mezi kužely stejným tempem, jako Porsche 911 Turbo S s Chrono Paketem a to si určitě nemusíme představovat. Najednou vám tedy dojde, jak vážně jsem to s tím brzděním (no spíše nebrzděním) do zatáček myslel. Civic se vždy na milimetr sveze po předních kolech přesně tam, kam si ruce žádají a zadní kola ještě umocní pocit z dobře vykrojeného oblouku. Můžete tak být oslnivě rychlí a hlavně plynulí i s litrem pod kapotou a plynulost, ta šetří nejen čas, ale také peníze.

Duše chlapa

Ve výsledku jsem s tímto strojem najezdil bezmála 1200 kilometrů s průměrnou spotřebou jen něco málo přes 6 litrů. A upřímně? I když mám doma vůz německé značky s třikrát objemnějším motorem, ten bílý ďáblík mi prostě chybí. Není tak dotažený jako Golf, ani éterický a líbivý jako Astra, má v sobě ale pořádnou duši chlapa a jsem nesmírně rád, že tuhle duši si Civic ani přes litrový motor nenechal vzít. Pokud chcete unikátnost a zároveň stroj pro řidiče, kterého se vaše drahá polovička nebude muset bát, vážně jděte do Hondy. Je to ze všech úhlů velmi povedené auto, a i když to ještě není úplně dospělý vlk, má všechny atributy, stát se jím.