Test: Dacia Sandero Stepway 0.9 TCe Easy-R - průkopník

Sandero jsme v podrobném týdenním testu měli poprvé již před více než třemi lety, a přestože jde na současné automobilové poměry takřka o věčnost, jeho vrcholný motor 0.9 TCe zůstal až do nynějška beze změn. A nedivíme se.

Ani tenkrát nešlo o žádné zklamání, neboť motor s lehkým sanderem hýbal na výbornou. Pro tříválcovou jednotku však Dacia od jara letošního roku připravila jednu zásadní novinku. Nabízí ji totiž v kombinaci s pětistupňovou robotizovanou převodovkou Easy-R. A právě ta je důvodem dnešního testu.

Velkým a poměrně nečekaným zpříjemněním byl následně i fakt, že české zastoupení dacie poskytlo vůz v atraktivně laděné verzi Stepway, která si díky světlosti 207 mm získá srdce nejednoho chalupáře. Líbivému sanderu jsme se tak na zoubek podívali i v terénu. Nejprve ale k vzhledu, který oproti běžným výbavám Access, Open a Arctica doznal mnoha kosmetických změn.

Líbivé plasty, svěží metalická červená (+10 900 Kč), nebo praktické střešní ližiny. To je Stepway. Vůz, který se kromě jiného dočkal i téměř offroadové světlé výšky nebo vyztužení obou náprav. Oproti běžnému sanderu jej ihned poznáte, působí jako malé SUV. A pakliže nebudeme za SUV považovat jen vozy s pohonem všech kol, tak „SUV-čkem“ vlastně i je. V terénu zvládne takové kousky, při nichž byste většinu obřích SUV pověsili na břicho. Jen při rozjezdu do prudkých kopců nesmíte váhat, přední kola s ryze silničními pneumatikami 205/55 R16 prokluzují dříve, než je třeba. Nakonec se ale přece jen vyškrábete i tam, kde byste absolutně nečekali, že je to možné.

TIP: Novou Dacii Sandero můžte objednat u autorizovaného prodejce Pyramida Průhonice.

A co interiér? Příplatek 26 000 Kč zde (oproti klasické nejvyšší výbavě Arctica, z níž Stepway vychází) není moc znát. I přes líbivý vnější vzhled je třeba mít stále na paměti, že se nacházíme u nabídky jednoho z nejstřízlivějších výrobců. Stepway je tedy odlišen hlavně látkovými potahy s režným vzorováním a efektními bílými boky sedadel. Nehledejte zde žádná offroadová madla, ani štítky. Ty by jen zbytečně zvyšovaly cenu.

V našem případě tou nejzásadnější změnou je tedy volič robotizované převodovky s pouhopouhými dvěma pedály. Již při klasickém parkování volič překvapí. Protože jde o robotizovanou převodovku, chybí zde pozice P, jako parkování. Při zastavení jste proto vždy odkázáni na funkci mechanické ruční brzdy. Mnohem pozoruhodnějším a ne zrovna příjemným zjištěním je ovšem vzdálenost mezi jednotlivými režimy D (Drive), N (Neutral) a R (Reverse). Jestliže u jiných robotizovaných převodovek voličem posouváte vždy zhruba ve vzdálenosti jednoho běžného zařazení, zde se jedná snad o pětinu délky pohybu. Mezi nejčastěji používanými režimy D a N vás skutečně dělí jen několik milimetrů pohybu a při velkých nerovnostech se nám párkrát stalo, že volič sám od sebe vyskočil do pozice Neutral. Na běžné silnici se vám nic podobného samozřejmě nestane, ale v terénu jde o drobnou nepříjemnost.

Naopak volba manuálního režimu řazení je v nejlepším pořádku. Konstruktéři ji správně nastavili dle působení kinetických sil (nižší kvalty dopředu, vyšší dozadu) a prakticky ihned tak sami řadíte bez jakéhokoliv přemýšlení. A ona vlastně i samotná převodovka funguje v režimu sekvenčního řazení nejlépe. Ale k tomu se dostaneme.

Motor a převodovka – dostatečně výkonné ústrojí

Přeplňovaná zážehová jednotka 0.9 TCe nepatří k nejtišším ani nejúspornějším tříválcům nové generace. S výkonem 66 kilowattů je ovšem nadmíru pružná a modelu Sandero, který dokonce i spolu s robotizovanou převodovkou váží 1 065 kg, bohatě stačí. K pohonnému ústrojí tak mohu dodat snad jen to, že by se s ním mohlo jezdit i úsporněji. Pod 6 litrů benzínu na ujetých 100 kilometrů se totiž podívají jen vyložení loudalové. Jakmile chcete alespoň trochu jet, jste rázem na 7 litrech a při vysoké zátěži je to pak logicky výrazně horší. Ale jak jsem říkal, motor je s námi již řádku let a na své poměry jezdí výborně.

Poněkud odlišné je to ovšem s novou převodovkou. Pakliže se na ni díváte jako na robota, který svýma mechanickýma rukama tahá za spojku a hýbe ozubenými koly v převodové skříni, budete spokojeni. V případě, že byste ji snad ale čirou náhodou chtěli srovnávat s běžnou měničovou skříní, půjde o jasný propadák. Již ze samotné konstrukce převodovky totiž vyplývá, že nemůže jít o nic bleskurychlého. Každé přeřazení je doprovázeno zhruba sekundovým přerušením toku výkonu a výrazným záškubem, který je tím menší, čím jedete rychleji. Při přeřazení z jedničky na dvojku jde tedy o nejmarkantnější jev, u kterého je důležité zachovat konstantní pozici nohy na plynu. Jakmile s nohou po čas řazení hýbnete, převodovka neví a vše následně trvá déle. Mnohem déle…

Nejlepší je řadit svépomocí, a to včetně krátkého ubrání plynu, jako kdybyste řadili ve voze s manuální převodovkou. Sandero pak řadí rychleji a díky dobré odezvě motoru lze zmiňované záškuby prakticky eliminovat plynovým pedálem. Přiznávám, není to sice nejběžnější způsob použití samočinné převodovky, ale v tomto případě zaručeně funguje!

Jízda – v terénu jako doma

Negativní dojmy z prvního momentu s novou převodovkou tak můžeme smazat a konečně si užít jízdu po silnici i mimo ni. Vyšší světlou výšku modelu Stepway poznáte okamžitě. Vůz se nebojí zhoupnout ani naklonit a oproti běžnému sanderu působí trochu neohrabaně. V městské zástavbě je však takové chování mimořádně příjemné, neboť rušné ulice brázdíte s vědomím, že se nemusíte obávat kdejakého obrubníku, kanálu, či díry.

Za městem se situace vyrovná a na běžné okresce je jízda v obou sanderech na moment plně srovnatelná. Již při 110 km/h se ale nůžky opět rozevřou. Zatímco běžné provedení překvapilo nečekanou stabilitou až do 150 km/h, Stepway již při daleko menší rychlosti mírně plave. A jistě mu nepomáhá ani řízení s necitelností okolo středové polohy. Rychle jsme proto nejezdili a raději se vydali do terénu.

Snad každý alespoň jednou spatřil rozzářené dítě hledící na vánoční stromek zasypaný nazdobenými dárky. Tak přesně takový pocit máte z provedení Stepway ve chvíli, kdy vyjedete mimo zpevněné cesty. Sandero najednou dovádí, skotačí a snad i samou radostí skáče. Pokud jsme tedy až do nynějška zvýšenou verzi chápali jen velmi omezeně, nyní jí dokonale rozumíme. Celé auto vám začne okamžitě dávat smysl a s nadšením se vrháte do stále horších a horších podmínek, při nichž začíná vyvstávat otázka, kam až to tahle malá Dacia nechá zajít. Upřímně? Tak daleko, kam ona chtěla, jsme se nevydali. Nechali bychom tam obě zpětná zrcátka, 100% vlastní kuráže a nejspíše i trochu laku. Stepway by ale přesto odešel se vztyčenou hlavou. Tak moc offroadový dokáže být.

Závěr – do města, ale i na louku a do lesa

Pokud sháníte rozumně drahé auto s tříletou zárukou a vaše výlety nezřídka zavítají i na lesní cesty, našli jste ideálního kandidáta. Zvládne opravdu hodně, a když ho trochu opláchnete, udělá parádu i ve městě. A robotizovaná převodovka Easy-R? Jde zkrátka o průkopníka, který s sebou nese vše dobré i zlé. Nejdůležitější však je, že se s tím průkopnickým robotem dá domluvit a dospět tak ke vzájemné harmonii, v níž bude radost jezdit. A navíc není drahý. Výběr samočinné převodovky v položce příplatkové výbavy znamená pouhých 15 000 Kč navrch, což ze sandera dělá nejlevněji jezdící malé (dvojité uvozovky!) „SUV v automatu“. Stojí jen 276 900 Kč.

Plusy
+ pořizovací cena
+ bytelnost karoserie
+ průchodnost terénem
+ odolnost vůči městským nástrahám
+ přijatelná výbava
+ příjemný interiér
+ líbivý vzhled

Mínusy
- nepřesné řízení
- nesnese vyšší cestovní rychlost
- chování převodovky v běžném módu
- příliš měkká sedadla