Test: BMW 330i - potomek atmosferických šestiválců

Bystřejší už jistě odhalují, kam mířím. Pojďme si ale mezigenerační skok dvoulitrového čtyřválce, který si došlápl i na atmosferické řadové "šestky" (a nejen označením!), představit podrobněji. Nový motor mimochodem hostí i poslední generace BMW řady 5 s označením G30, kterou se mnozí nebáli označit za nejlepší vůz na světě, my se však s tímto motorem shledáváme nejdříve v "Trojce".

Setkání to je ale o to intenzivnější, že nám BMW přichystalo něco vážně speciálního. Zprvu nenápadný sportovní sedan má totiž všechny předpoklady k tomu, aby s ním byla opravdová zábava. Žádný xDrive, jen pohon zadních kol! Příplatkové brzdy M Performance, ale především barva z opravdových modelů divize M s názvem Yas Marina Blue, která zaručuje, že se za vámi všichni otáčí.
Nehodlám předstírat svou nezaujatost a objektivně přiznám, že tohle auto je zatraceně sexy! Den za dnem jsem se na něj (jen tak pro radost) chodil dívat z okna a modlil se, aby ta práce byla co nejrychleji za mnou. Jen se projet! Nic víc už nechci... No ale co ten motor, u kterého by neznalý obešel, uznale pokýval hlavou, nastartoval a nestačil se divit..?

Rozhodně bychom daný test mohli brát jako komplexní charakteristiku BMW řady 3 generace F30. Pravdou ale je, že jsme s tímto vozem jezdili už nejméně 5krát. Od bohulibého 340i, až po tříválcovou 318i se snahou zamaskovat skvrny na košili od dnešních eko směrnic. Od vlažné 318d s nesmírně nízkou spotřebou, až po železolam v podobě 335d, který se cestujícím vzadu snaží při každém nafouknutí turbodmychadel utrhnout hlavu. Dnešní test proto nebude jen o samotné Trojce. Bude o ní, ale zejména se bude zabývat kamarádšeftem, který mezi sebou tento krásný "Bavorák" a nový motor uzavřely.

Samotné jádro BMW
Jak fungují pospolu? Pro začátek se sluší říci, že rozdíl v charakteru mezi sportovním a klidným nastavením vozu není vůbec tak výrazný, jakého se dočkáte u vrcholného šestiválce v 340i. To samozřejmě neznamená, že by testovaná Trojka nebyla pohodlná. S výbavou M Sport a přitvrzeným podvozkem je ale oproti běžným sedanům střední třídy o poznání tvrdší a oproti vrcholné 340i drobet nervóznější. Auto je ale příkladně tuhé a proto skvěle filtruje nerovnosti. Po chvilce se tak nelze ubránit pocitu, že přesně takhle jezdila Trojka i v generaci E46 se šestiválcem. Použitelný a charakterní stroj se sportovními geny na každý den. To mají obě "330ky" společné. A přitom je dělí 15 let.

Většina puristů se samozřejmě stále nedokáže ubránit pocitům, že jim BMW jejich 330i takzvaně vyfouklo, že tento pojem degradovalo a že se čtyřmi válci a o litr menším objemem už to zkrátka nemůže být 330i. Jenomže v tom je právě ten problém. Zarytá lidská předpojatost pramenící z dosavadních zkušeností, o které hovoří úvodní perex, se v souvislosti s nově vzkříšeným označením projevuje v těch nejvyšších otáčkách. Pokud se ale s novým BMW 330i svezete, dáte mi za pravdu. Všichni přece víme, co znamená "myslet"... Nová 330i svědčí o tom, že věřit babským povídačkám má mnohdy stejný význam, jako probírat plesnivé brambory. A tento "Bramborák" je přitom usmažený z těch nejvybranějších kousků.

Nový motor netrpí klasickým projevem turbomotorů, které ve spodních otáčkách "nafouknou" výkon a zcela lineárně a bez jakýchkoliv emocí přeletí střední pásmo. O 328i se nic podobného říci nedalo - to byl klasický otrubený "dvoulitr". Nová jednotka 30i je ale překvapivě charakterní a neustále poukazuje na své vychování, o nějž se starali snad všichni šestiválcoví dědečkové. Motor ve spodním pásmu otáček téměř nejede. Přesně tak to ale dělala i atmosferická 330i, vzpomínáte? Už ve středním pásmu však předvádí hutnou dynamiku (přestože 350 Nm byste motoru netipovali) a to, co se děje v závěrečné třetině? Jedním slovem - fantazie! Oslnivá gradace, chuť po otáčkách a síla, o které není pochyb. Vše navíc za doprovodu velice příjemného zvuku a decentního práskání do výfuku. (Nic teatrálního, ovšem dost na to, abyste se za volantem chechtali jako malí.) Přesně takhle by sedan střední třídy měl jezdit. Přesně takhle by mělo jezdit BMW...

Auto svou dynamiku rozhodně neskrývá. Zároveň ji ale nepůjčuje tak lacino, abyste si jí po chvíli vlastně nevážili. BMW 330i není ucourané, při svižném svezení ale musíte dávat pozor, který kvalt řadíte. A právě v tom tkví celá ta alchymie, jež vás vtahuje do děje a ve které hraje hlavní roli řidič, tedy Vy! Je sice pravdou, že drobnou pihu na kráse v testované specifikaci představuje jindy skvělý osmistupňový automat ZF. Ten se k atmosferickému charakteru přeplňovaného čtyřválce (oxymorón jak vyšitý...) hodí i nehodí. Hodí v tom smyslu, že s ním budete rychlejší a jízda se stane méně náročnou. Nehodí ovšem z toho důvodu, že puristické nastavení jednotky by vám ze všeho nejradši ukazovalo svůj otáčkuchtivý charakter, který teprve v kombinaci s manuální převodovkou vyniká naplno. S nadpozemsky chytrým automatem ale samozřejmě chybu neuděláte (přesto bychom si ho nevybrali). Dá se mu vyčíst snad jen to, že otáčky motoru shodí občas až příliš nízko (někam k 1 100), což se jednotce akusticky ani pocitově nelíbí a samozřejmě o pár kil zvyšuje hmotnost vozu, kterou u tak řidičského sedanu s legendárním označením řešit musíme.

Charakter ovšem není jedinou devízou, kterou má testovaný motor s atmosférami společnou. Tím, jak zbytečně neplýtvá roztáčením turbodmychadla a jak klidně a vyrovnaně pluje krajinou, je i příkladně úsporný. V běžném režimu se totiž dostanete i k 5 litrům na 100 kilometrů a za 6 už pojedete na hranici povolených rychlostních limitů. Přidejte ke spotřebě další dva litry a jste na velmi svižném tempu, při kterém již pocítíte, že řídíte poctivou zadokolku s plně vypínatelnou stabilizací... Ne, tohle auto rozhodně není osobnostním typem, který by vás neustále pobízel: "Jezdi bokem!". Pokud však víte, jak na něj, pohlídáte si ty správné otáčky a umíte pracovat s přenosy hmotnosti, stane se z 330i (namísto manažerského sedanu) opravdové řidičské náčiní.
Nové BMW 330i má tak vlastně jen jednu vadu, která v kontrastu precizního podvozku, báječného motoru a skvělých brzd vyniká o to výrazněji. Poměrně tupé řízení s umělou zpětnou vazbou, jež umí být při vyšších rychlostech i vcelku záludné. Na druhé straně však za posledních deset let (od modernizace generace E9x) nebylo řízení řady 3 nikdy lepší (M divizi pomiňme), takže lze konstatovat, že BMW i zde kráčí zase tou správnou cestou a jsme jen napnuti, co přinese příště.

Závěr - zasloužená číslice
Podívejme se na trh a povězme si, kolik průměrně velkých sedanů s pohonem zadních kol, plně vypínatelnou stabilizací, prémiovou výbavou, ale hlavně s naprosto fantastickým motorem si vlastně můžete koupit. Uvidíte pak o něco jasněji... Slýcháme názory, že BMW v současnosti žije jen ze své aury, a že už dávno nedělá taková řidičská auta. Uvědomme si ale jeden základní fakt. Jaká auta si kupují dnešní zákazníci? To je samá čtyřkolka, samý automat, všemožní asistenti jízdy v pruzích, a když přijde na samotné řízení, považuje ho většina soudobých řidičů za nutnost a obtíž zároveň, která je jen zdržuje od kariérního růstu. Že BMW už neumí dělat řidičská auta? Ale umí, a sakra dobře! Testovaný model 330i je toho jasným důkazem. A ono legendární označení? Nový vůz jej nenosí proto, že se to prostě bude lépe prodávat. Svým charakterem si dané číslice do poslední tečky zasluhuje. Za staromilskými šestiválci totiž nijak nepokulhává, spíše naopak (vzpomeňme na spotřebu). A argument, že mu chybí zvuk? Je částečně oprávněný, proti přednostem motoru však stojí zcela osamoceně a zastínit jeho charisma proto rozhodně nedokáže.



plusy
+ fantastický motor
+ dobrá spotřeba paliva
+ jízdní dynamika
+ kompaktní vnější rozměry
+ dostatek vnitřního prostoru
+ vnější design
+ charakterní jízdní vlastnosti
+ schopnosti příplatkových brzd

mínusy
- občasné zadunění motoru v nízkých otáčkách
- nastavení převodovky ZF dokonale neodpovídá charakteristice motoru
- kontroverzní označení budí emoce