Honda Civic Type R - Nabroušená katana!

Hleďte na něj! Na adresu vnějšího vzhledu by se dalo napsat tolik řádků, že byste z nich složili minimálně velmi rozporuplný román. Jedněm se totiž nový Civic Type R líbí, jiní ho odsuzují. Pravdou ale je, že v porovnání s předchozí generací vysloveně zkrásněl. Už nevypadá jako přeplácaná tunerská kára. Nepůsobí vůbec plastově. Je to spíš vybroušený automobilový ninja, který utekl z japonského komixu. A víte co? Mně se vlastně líbí. Ve světě, kde se od sebe jednotlivá auta liší jen několika drobnostmi, je nový Type R (navíc v odstínu Rallye Red) doslova zjevením. A protože to rozhodně není auto na každý den (hned se dozvíte proč), vítám takovou porci extroverze dvojnásob.

Denně do práce?
Už dlouho jsem nedržel volant s takhle přesným řízením. Řízením, které v člověku vyvolá pocit, že se namísto předních pneumatik do asfaltu zatínají nabroušené kočičí drápy. A ty brzdy?! Při plném sešlápnutí ze zhruba 150ti km/h máte pocit, jakoby do vás zepředu naboural plně naložený kamion. Jenomže tím se dostáváme k jádru pudla. Civic totiž všechny jízdní požadavky na opravdu nekompromisní hothatch splňuje tak dokonale, až je z něj skoro závodní náčiní. A z takového náčiní vás po dlouhé cestě opravdu bolí hlava.



Jasně, je tu enormně velký zavazdelník, dostatek místa i pro pět cestujících a armáda asistenčních systému od adaptivního tempomatu počínaje, po autonomní držení v pruzích konče. Konstruktéři si dali navíc výrazně záležet na nastavení tlumičů s proměnlivou tuhostí, které konečně nabízejí i komfortní mód. Ten šikovně maskuje dokonce dvacetipalcové ráfky s pneumatikami o rozměrech 245/30 R20 a dodává „tajp eRku“ jakýsi náznak pohodlí. Jenomže tohle všechno vám při samotné jízdě připadá úplně zbytečné.



Auto je na běžných silnicích i v komfortním režimu velmi tuhé a vlastně nechápe, proč byste s ním měli chtít jezdit pomalu. Nebaví ho to, nechce tak jezdit a kdykoliv se jen maličko víc zapomenete na plynu, dá vám to výrazně najevo hlasitým odfouknutím turba. A říká vám to i v momentě, kdy znovu stisknete rudě pulzující tlačítko s nápisem „ENGINE START“. Startuje totiž vždy v prostředním módu „Sport“, který znamená tvrdší podvozek, tužší řízení a už hodně vyostřené reakce na plyn. (A teď si představte, jaké jsou ty reakce v módu Type R.)

Geny předků
Civic Type R desáté generace zkrátka není tím nafintěným sportovním autem 21. století, které se stiskem tlačítka přeskupí na mírumilovnou automobilovou bytost. Vypadá jako závoďák, protože to zkrátka je závoďák. A pokud s ním nejedete jako se závoďákem, vaše jízda vlastně nemá smysl. Celý test přirovnávám k nabroušené kataně, a když nad tím přemýšlím, tohle označení je pravdě ještě daleko blíž, než se zdálo. Nejde tu jen o japonskou symboliku, jde o to, jakým způsobem jsou oba tyto nástroje (katana a Civic Type R) používány a jaký je důvod jejich existence.



Jistě si nemusíme vysvětlovat historii a účel samurajského meče, jehož vznik se datuje do zhruba 15. století našeho letopočtu. Katana byla odpradávna používána k boji. K chladnému, nelítostnému a především extrémně rychlému boji. A přesně takový je i Civic Type R. Emoce? Tak na ty rovnou zapomeňte. Ty se v japonské kultuře moc nenosí. Účelnost, orientace na výkon a maximální efektivitu, to jsou ty správné pojmy. Ostatně s katanou taky nikdo nebojoval pro radost. S brutálním Civicem je to stejné. Člověk který se chce za volantem bavit, by měl sáhnout po něčem rozvernějším, po něčem, co si bude rádo hrát. Ale ten, kdo se chce naučit opravdu řídit a miluje překonávání sebe sama (tím myslím především na závodním okruhu), sáhne po chirurgicky přesném nástroji, který funguje tak, jak to žádné jiné auto v kategorii neumí.



Pár řidičských dojmů závěrem.
Brzdy, podvozek i řízení jsem zmiňoval. U podvozku se ale ještě na moment zastavím. Zatímco devátá generace modelu Type R „běhala“ v podstatě jen po předních kolech (takže jste neměli problém za odpoledne úplně dodělat pneumatiky), desítka funguje zcela jinak. Při ostrém tempu dokáže auto všechny čtyři pneumatiky skvěle zahřát, a celé to navíc nádherně funguje. „Tajp eRku“ totiž zůstala schopnost běžného desítkového Civicu, díky které si člověk může auto ještě před apexem maličko víc utáhnout do oblouku a nechat mírně sklouznout zadní kola. Moc se mi taky líbí mechanické řazení s extrémně krátkou kulisou a kulatou hlavicí, která je navíc díky vysokému středovému panelu skvěle po ruce. No a to nejlepší na konec? Jednoznačně motor! Postupná gradace síly, spínání systému VTEC okolo 5 000 otáček a neskutečná touha zrychlovat… Kéž by byl každý přeplňovaný „dvoulitr“ alespoň z půlky tak dobrý.



Plusy
+ vystupuje z davu
+ fenomenální jízdní projev
+ enormní porce přilnavosti
+ výkon LED světlometů
+ velikost vnitřního prostoru
+ silné a dávkovatelné brzdy
+ úžasné řazení
+ přesné řízení

Mínusy
- malý rejd
- malá palivová nádrž
- stojí přes milion
- chaotická navigace