Volvo: 10 let zkušební nárazové laboratoře

„Dokážeme napodobit většinu nehod a kolizí, ke kterým dochází na silnicích. Jejich analýzou a následným testováním nových bezpečnostních technologií v laboratoři pro nárazové zkoušky dokážeme zlepšit úroveň bezpečnosti našich vozidel tak, aby byla ve skutečném provozu ještě bezpečnější,“ říká Thomas Broberg, vedoucí bezpečnostní poradce ve společnosti Volvo Cars.

Když švédský král Karel XVI Gustav v roce 2000 otevřel nové bezpečnostní středisko, jednalo se o jedno z nejmodernějších zařízení v automobilovém průmyslu. Tuto pozici si laboratoř udržela dodnes díky nepřetržitému zavádění nových zařízení a zkušebních metod.
Nejnovějším technologickým přírůstkem je soubor digitálních vysokorychlostních kamer, které jsou schopny zaznamenat 200 000 snímků za sekundu.

„Nové kamery nám poskytují výjimečný prostor pro studium kolizí do nejmenšího detailu. Navíc máme k dispozici řadu miniaturních kamer, které jsou umístěny uvnitř vozidel a které zaznamenávají, co se děje s klíčovými komponenty ve vozidle,“ vysvětluje Thomas Broberg.


Fixní a pohyblivá dráha
Zkušební laboratoř disponuje jednou pevnou a jednou pohyblivou zkušební dráhou. Pohyblivou dráhu lze natáčet pod úhlem od 0 do 90 stupňů. Díky tomu je možné testovat celou řadu scénářů kolizí a nehod, počínaje čelní srážkou přes boční nárazy až po srážky dvou vozidel pod různými úhly a při různých rychlostech. Testovat lze i systémy pro předcházení a zmírňování následků nehod. Zařízení dokáže v současnosti uskutečnit až 400 plnohodnotných nárazových zkoušek ročně.

Obě dráhy se setkávají nad šestimetrovou šachtou překrytou plexisklem, odkud je srážka natáčena zespodu. Během let byl kryt z plexiskla svědkem celé řady pozoruhodných nárazů.

Například v roce 2003 společnost Volvo Cars demonstrovala zástupcům médií ochranu proti bočnímu nárazu u Volva S40, když do boku tohoto kompaktního sedanu narazil o mnoho větší model XC90 pohybující se rychlostí 50 km/h.
„Míra přesnosti testů, ve kterých se dva automobily srazí při rychlostech 50 km/h, je 2,5 centimetru. To odpovídá dvěma tisícinám sekundy. Pro porovnání - mrknutí lidského oka trvá přibližně 60 tisícin sekundy. Tento údaj nejlépe vypovídá o přesnosti laboratoře,“ říká Thomas Broberg.

Nárazové zkoušky v opačném směru
Nárazové zkoušky na obou drahách mohou být prováděny i v opačném směru. Na konci fixní dráhy se nachází betonová deska, kterou lze použít pro různé testy, například převrácení vozidel, či pro testy technologií pro předcházení nebo zmírňování následků nehod. Na konci pohyblivé zkušební dráhy se nachází venkovní část areálu, která je nedílnou součástí nárazové laboratoře. Zde se provádějí nárazové zkoušky proti celé řadě překážek, které se běžně nacházejí v dopravním prostředí.

Nárazový blok, kterým je laboratoř vybavena, váží 850 tun. K jeho pohybu slouží technologie fungující na principu vzduchového polštáře. K dispozici je navíc přibližně 20 dalších fixních a pohyblivých bariér určených pro vlastní přísné testy společnosti Volvo Cars a pro ověřování souladu s požadavky oficiálních testů.
Kromě zaměstnanců v laboratoři je zde ještě tým přibližně 100 tichých, avšak velmi efektivních pracovníků – zkušebních figurín: muži, ženy a děti různých velikostí a věků. Zkušební figuríny jsou špičková měřicí zařízení různých konstrukcí a uspořádání pro různé typy nárazů.

„Abychom našim zákazníkům mohli nabídnout automobily s bezpečností na úrovni absolutní světové špičky, musíme zajistit, aby byly naše bezpečnostní systémy vhodné pro různé typy cestujících, pro co největší rozmezí rychlostí a pro různé dopravní situace. A je to právě schopnost napodobovat nehody a kolize ze skutečného provozu, která naše Bezpečnostní středisko odlišuje od ostatních. Nárazová laboratoř rovněž umožňuje ověření funkčnosti technologií pro předcházení nehodám,“ říká Thomas Broberg. Dodává: „Jejich analýzou a následným testováním nových bezpečnostních technologií v laboratoři pro nárazové zkoušky dokážeme zlepšit úroveň bezpečnosti našich vozidel tak, aby byla ve skutečném provozu ještě bezpečnější.“

Laboratoř pro nárazové zkoušky: milníky 2000-2010
2000 – Nová laboratoř pro nárazové zkoušky byla otevřena 29. března jeho veličenstvem švédským králem Karlem XVI. Gustavem. Jedná se o jedno z nejmodernějších zařízení svého druhu na světě.
 – Testy středových svodidel z ocelových lan

2001 – Společnost Volvo Cars je jmenována hlavním střediskem (Centre of Excellence) pro bezpečnost v rámci mateřské firmy Ford Motor Company. V nadcházejících letech je v nejmodernějším nárazovém středisku Volvo provedeno množství nárazových testů různých modelů značek Aston Martin, Jaguar, Land Rover a Ford. Laboratoř využívá i firma Volvo Trucks.

2002 – Představeno nové zkušební zařízení pro zkoušky zahrnující převrácení vozidel. Média jsou přizvána k účasti na novém testu, při kterém dojde k převrácení nového Volva XC90.

2003 – Ukázka pro zástupce médií, při které se největší model značky – XC90 – střetne s nejmenším členem modelové řady – Volvem S40 – při rychlosti 50 km/h.

2007 – V květnu byla provedena 2000. nárazová zkouška.

2008 – Nainstalována nová sada vysokorychlostních digitálních kamer. Tyto kamery jsou schopny pořídit 200 000 snímků za sekundu a díky této nejmodernější technologii mohou výzkumníci podrobně sledovat každý detail na zkušebních figurínách i na vozidlech v průběhu kolize.

2008 – Nové zkušební zařízení nabízí unikátní možnost natáčet zespodu automobil při nárazu do sloupu nebo do stromu.

2010 – Laboratoř pro nárazové zkoušky, která stále zůstává jedním z nejmodernějších zařízení v automobilovém průmyslu, slaví své 10. výročí. Celkem bylo v této laboratoři za prvních deset let provozu provedeno téměř 3 000 nárazových zkoušek.

Fakta:
* Zkušební laboratoř byla uvedena do provozu v roce 2000. Je schopna provést více než 400 plnohodnotných nárazových zkoušek ročně.

* Zkušební laboratoř disponuje jednou pevnou (154 metrů) a jednou pohyblivou (108 metrů) dráhou. Pohyblivou dráhu lze natočit pod úhlem 0 až 90 stupňů a simulovat tak čelní nárazy, nárazy zezadu, boční nárazy či srážky dvou pohybujících se vozidel pod různými úhly a při různých rychlostech.

* Na fixní dráze je osobní automobil schopen vyvinout rychlost až 120 km/h. Na pohyblivé dráze je nejvyšší dosažitelná rychlost 80 km/h. Rychlosti na obou drahách lze nezávisle regulovat.

* Přesnost místa nárazu při testu, během kterého se dva automobily pohybují rychlostí 50 km/h, je 2,5 cm, což odpovídá dvěma tisícinám sekundy. Pro porovnání - mrknutí lidského oka trvá přibližně 60 tisícin sekundy.

* Na fixní dráze je možné testovat i nákladní vozidla, a to až do rychlosti 80 km/h.

* Nárazové zkoušky na obou drahách mohou být prováděny i v opačném směru. Na druhém konci fixní zkušební dráhy je betonová deska o rozměrech 15x70 metrů, která se používá pro různé druhy testů včetně převrácení vozidel. Na druhém konci pohyblivé zkušební dráhy se nachází venkovní část areálu, která je nedílnou součástí nárazové laboratoře. Zde se provádějí nárazové zkoušky proti celé řadě překážek, které se běžně nacházejí v dopravním prostředí.

* V místě, kde se obě zkušební dráhy setkávají, se nachází šestimetrová prohlubeň překrytá plexisklem, odkud je srážka vozidel natáčena zespodu. Kamery, které zkoušky natáčejí shora, jsou umístěny na konzole umístěné 11 metrů nad místem nárazu.

* Celkem místo srážky snímá přibližně 50 vysokorychlostních kamer. Nejrychlejší z nich jsou schopny pořídit 200 000 snímků za sekundu. Nejmenší kamery lze použít pro studium způsobu, jak jsou nejmenší komponenty uvnitř automobilu ovlivněny silami, které vznikají při kolizi.

* Nárazový blok, kterým je laboratoř vybavena, váží 850 tun. K jeho pohybu slouží technologie fungující na principu vzduchového polštáře. Na třech stranách tohoto bloku lze umístit různé typy nárazových bariér.

* Dále je k dispozici přibližně 20 typů zkušebních bariér, které slouží jak pro vlastní testy značky Volvo vycházející ze znalostí reálných situací, tak pro ověřování souladu s požadavky oficiálních testů.

* Společnost Volvo Cars provádí nárazové testy také pomocí unikátního nárazového simulátoru tvořeného vyztuženou karoserií automobilu a aktuálním interiérem, který má být testován. Nárazový simulátor dokáže napodobit naklápění nebo náklony, ke kterým dochází při reálné kolizi, aniž by bylo nutno zničit karoserii vozidla. Pomocí pístů představujících různé součásti automobilu dokáže simulovat i pronikání těchto součástí do interiéru vozidla.

* Každý nový model, který je podroben nárazovým zkouškám v laboratoři, má již za sebou tisíce virtuálních testů v počítačích vývojářů Volvo. Pomocí počítačů lze nárazové testy efektivně simulovat s celou řadou různých parametrů, aniž by bylo nutné ničit skutečná vozidla.

* Společnost Volvo Cars rovněž vlastní 100 zkušebních figurín různých typů, které představují muže, ženy a děti různých velikostí, hmotností a věku. K dispozici jsou různé figuríny pro různé situace a různé účely např. figuríny pro čelní náraz, boční náraz či nárazy zezadu