Test: Peugeot Rifter 1.5 BlueHDi v základu příjemně překvapil

Většina testovacích aut k nám doráží ve vrcholných specifikacích a výsledný dojem je jiný, než má většina zákazníků. U francouzské automobilky se lvem ve znaku se toho ale nebojí a ke zkoušce poslali "holátko" v základní výbavě s nelakovanými nárazníky ani zrcátky.

Novinka v podobě Rifteru působí na reklamních fotografiích hodně fešně. Pokud ovšem hledíte jako většina na dobrý poměr užitek/cena, realita bude poněkud jiná. Vůz v základní výbavě Active poznáte na první pohled. Přední i zadní nárazník není lakovaný, stejně tak jsou na tom kryty vnějších zpětných zrcátek, kliky dveří, ochranné boční lišty nebo lemování podběhu kol. K tomu dostanete obyčejné přední světlomety bez LED denního svícení, zadní žárovková světla a jen šestnáctipalcové disky s ozdobnými poklicemi. Výhodou základní výbavy je možnost za příplatek šesti tisíc korun pořídit zadní dvoukřídlé asymetricky dělené dveře, které mohou být pro někoho praktičtější volbou. Bez příplatku se obešly posuvné dveře na obou stranách. Kolejnice a celkový mechanismus posuvných dveří působí kvalitním a robustním dojmem.

Design Rifteru tedy není příliš atraktivní, na straně druhé přináší hned několik výhod. Menší kola se lépe vypořádávají s neduhy českých silnic a ušetřené peníze můžete investovat třeba do prodloužené varianty Long nebo zajímavé výbavy uvnitř vozu. Berlingo, Combo a zkoušený Rifter. To je trojice sourozenců, které se od sebe odlišují zejména pojetím kabiny a různou výbavou. V Berlingu dostanete Head-Up displej a klasičtější uspořádání palubní desky, kdežto Rifter sází na své osvědčené rozvržení i-Cockpit nebo možnost volby osmistupňové automatické převodovky. Testovaný Rifter dostal kabinu, která si na nic nehraje. Své nedostatky neskrývá pod kůží či lesklými doplňky, je ryze účelný a praktický. Nejvíce tento fakt pocítíte při kontaktu s plastovým volantem působícím vyloženě lacině.

Koncepce i-Cockpit zde v Rifteru není tak zajímavá jako v nové 508, stále se ovšem jedná na poměry osobní dodávky o originální řešení. Oproti sourozencům tady nenaleznete digitální přístrojový štít, nýbrž klasickou přístrojovku s analogovými budíky a palubním počítačem. Na středovém panelu našel své místo přehrávač MP3 s šesticí reproduktorů a mono- tunerem. Za příplatek 13 000 Kč můžete mít dotykový 8” displej bez navigačního systému. V základu tedy dostanete jen rádio s možností spárování s mobilním telefonem. Přestože grafika odkazuje minulé století, provedení chválíme. Telefon rychle spárujete a při jízdě Vás nerozptyluje dotykový displej či různé animace. Nic podobného tu prostě nenajdete a můžete se soustředit na jízdu.

Z vozu je navíc fantastický výhled, jelikož sedíte poměrně vysoko a vzpřímeně. U předních pohodlných sedadel je nutné se smířit s kratšími sedáky, horším bočním vedením a absencí loketní opěrky. Ta nám chyběla nejvíce při dlouhých cestách. Proto bychom neváhali připlatit jedenáct tisíc korun za paket „Comfort“ zahrnující výškově nastavitelné sedadlo řidiče s bederní a loketní opěrkou, sedadlo spolujezdce sklopné do polohy stolku s vyjímatelnou loketní opěrkou, odkládací zásuvka pod sedadlem řidiče, výklopné odkládací stolky na zadní straně předních sedadel a kryté úložné prostory v podlaze před sedadly ve druhé řadě.

Praktičnost vozu zaručují posuvné boční dveře a samotné provedení kabiny. Dostatek prostoru nalezneme na předních i zadních sedadlech, přičemž vzadu nechybí bezpečnostní úchyty ISOFIX. Umístění třech autosedaček vedle sebe tedy nepředstavuje závažnější problém. Nevýhodou základní verze je absence třech samostatných sedadel v druhé řadě, smířit se je nutné s lavicí dělenou v poměru 2/3-1/3 navíc sklopnou do podlahy. Pohled do zavazadlového prostoru potěší snad každého. Zavazadla pěti cestujících budou plně spokojena, tvar kufru je pravidelný a přístup do něj naprosto ukázkový.

Pod kapotou můžete vybírat mezi zážehovými tříválci PureTech nebo čtyřválcovou vznětovou patnáctistovkou BlueHDI. Ta je dostupná ve třech výkonnostních verzích. K nám se dostal nejslabší diesel spojený s manuální pětistupňovou převodovkou. Jak hodně jsme se této kombinaci báli, tak hodně jsme z něj byli nadšeni. Soužití s tímto dieselem je totiž lepší, než papírové údaje. Akcelerace z nuly na 100 km/h sice probíhá za neoslnivých 12,5 sekund, situace je v praxi daleko lepší. Diesel s manuálem je stavět na sílu, než rychlost. Čtyřválec se odvděčuje potřebným tahem už od nízkých otáček a sto koní výkonu nepředstavuje v běžném provozu závažnější problém. Rifter rozhodně není brzdou provozu a hodí se pro každodenní soužití. Dokonce řazení pětirychlostní skříně nám přišlo přesnější než u šestirychlostní převodovky. Díky ideálnímu odstupňování nejsou problém ani jízdy po dálnici. Udržet dálniční maximum se nám dařilo téměř vždy a závěrečná spotřeba 5,5 l/100 km po stovkách ujetých kilometrů s plně naloženým vozem zaslouží pochvalu. Špatné to není ani po stránce odhlučnění dieselu, který posádku rozhodně neruší.

O slušný jízdní komfort se stará solidně nastavený podvozek. Ten je nastaven spíše na komfortní notu. Dobře si vede na asfaltu, ale také na nezpevněných cestách. V zatáčkách i přes vyšší těžiště dobře drží zvolenou stopu za doprovodu stále přijatelných náklonů karoserie. Díky balónovému obutí je tlumení nerovností příkladné a lepší než u dražších verzí s většími koly.

Zkoušený Peugeot Rifter dokazuje, že někdy méně znamená více. Jednoduché provedení dané základní výbavou nás mile překvapilo, a pokud nepatříte mezi nejnáročnější motoristy, budete spokojeni. Rifter jezdí komfortně a levně. Řidiče neruší dotykový displej ani jiné moderní nezbytnosti. Dvoukřídlé zadní dveře zaručují znamenitou využitelnost kufru a příjemná cenovka z něj dělají zajímavou nabídku (i v případě prodloužené verze se vlezete do 450 tisíc korun).