Test: Peugeot 301 1.6 EAT Allure - sňatek z rozumu

Odkud se vzal a kdo jsou jeho konkurenti? Peugeot 301 není na našem trhu žádným nováčkem. Však se s ním setkáváme již od roku 2012, ve kterém dorazil odvážně bojovat proti oblíbené stálici Škoda Rapid (český zástupce má však nespornou výhodu ve výklopných zadních dveřích). V detailnějším hledáčku jeho protivníků následně nechybí ani Renault Thalia, Dacia Logan, pokrevní dvojče Citroën C-Elysée nebo třeba nový Fiat Tipo.

Hlavní motto v boji o zákazníka zní spolehlivost, všestrannost a levný provoz. Asociace Peugeot-Citroën tak při vývoji použila osvědčenou techniku z konce minulého století, obalila ji čerstvě vyhlížejícím kabátem a šup s ní na trh. Téměř u žádného jiného auta s datem aktuální výroby se proto nepodíváte do nedávné historie tak věrně jako s modelem C-Elysée nebo testovaným 301.

To jistě nenese jen samá negativa, vždyť ke konci devadesátých let se rád vrací nejeden fanoušek motorismu. Jak se ale v průběhu testu dozvíte, sama historie figurující jen v našich vzpomínkách možná tak radostná vlastně ani nebyla.

Exteriér – jen svěží kabát krásu nedělá
Co se jednomu nezamlouvá, druhý může milovat, a ne jinak je tomu i s testovaným peugeotem. Ačkoliv se krása vnějšího designu mezi jeho přednosti neřadí, rozhodně není ošklivý. Zaujme netradičním tvarem předních světlometů (zařadili bychom je spíše do podmořského světa delfínů), ve kterých nechybí žárovky pro denní svícení a nezklame ani bočním profilem, při němž vynikne celková délka 4 442 milimetrů. Rovněž osmipaprskové elektrony s velikostí 15 palců lze označit za decentní (přihoďte navíc rozumné 4 000 Kč a můžete mít i „16ky“).

Zřejmě nejslabší částí je proto zadek vozu. Víko kufru zeje prázdnotou a dokonce zde chybí i madlo, které by vám otevření zavazadelníku umožnilo jinak než klíčem, popřípadě tlačítkem na palubní desce. Nejistý projev zádě pak dokresluje také výrazný kontrast mezi vnějšími rozměry karoserie a zanedbatelnou šířkou pneumatik (pouhých 185 milimetrů). Celkový dojem je ale solidní. Jednoduše odpovídá ceně vozu.

Interiér – pro korunu by si nechal vrtat koleno
Stáří použité koncepce pocítí cestující hlavně při jízdě, samotný interiér však až na horší kvalitu materiálů a citelnou snahu šetřit neurazí. Palubní deska působí masivně, kaplička přístrojů dovoluje skvělou čitelnost i při nejostřejším slunci a ergonomie včetně prostoru pro kolena řidiče je takříkajíc v pořádku.

Přece jen zde ale pár věcí, které neodpustíme ani tak levnému vozu, figuruje. S pouze výškovým a ještě značně omezeným nastavením volantu jsme počítali. Připraveni na nejhorší jsme byli i v případě chatrné loketní opěrky mezi předními sedadly, a že bude z podlahy čouhat nějaký ten filc? Je jasné, že taková cena vozu se z čista jasna sama nevytvoří. Tak otravné ovladače elektrických oken ale nečekal snad nikdo. Nejde ani o to, že se nacházejí uprostřed interiéru (zde je mívalo i kdejaké BMW a táhnout dráty do dveří je přece drahé), jenomže vzdálenost tlačítek jednotlivých oken od sebe je natolik rozsáhlá, že všechna okna naráz prostě nestáhnete (alespoň ne jednou rukou). Peugeot 301 navíc neumí dovírat a otvírat okna ani pomocí klíčku, takže příchod do rozpáleného vozu v letním horku a následný boj se stažením všech oken skutečně potrápí. Nevábně vyhlížejí také masivní tvrdé plasty nahrazující výplně dveří a velkým překvapením bylo rovněž, že stejný plast nalézáme i pod zadním oknem v rizikové oblasti z pohledu vnitřní akustiky. „Takový bakelit zde nemá ani nejlevnější Dacia Logan…“ I přes absenci tkaniny ale „301-ka“ není hlučná. Zřejmě ji tedy nepotřebuje.

U tématu akustika ale ještě na moment zůstaneme. Víte, kolika reproduktory disponuje audiosoustava peugeotu 301? Standardními šesti? Kéž by. Alespoň čtyřmi? Nikoliv. Dvěma! Čtete správně. Dvěma reproduktory v horní části palubní desky, přičemž kryt pravého reproduktoru se ještě hrdě honosí nápisem „airbag“… Netřeba více komentovat.

Nyní přichází na řadu pohodlí a opomenuta nezůstane ani praktická stránka věci. Bude lépe, nebojte. Přední sedadla jsou příjemným kompromisem. Skvěle se do nich usedá a ještě lépe sedí. Překvapí výraznou oporou lopatek, příjemným bočním vedením a optimální tuhostí. Z našeho pohledu jsou tak zdaleka nejlepším prvkem celého interiéru. Nechybí navíc ani možnost jednostupňového výhřevu (+ 6 000 Kč).

Množství odkládacích prostor není zrovna velkorysé, dvě 1,5litrové láhve však bez obtíží umístíte do předních dveří a ani u zbylých kastlíků či poliček nespatřujeme zásadnější nedostatky. Trumfem zůstává zavazadelník. Rekordních 640 litrů objemu obalených tmavým kobercem se po otevření víka podobá spíše černé díře. Jen nevozte kovová, či jinak tvrdá zavazadla. Mohla by při prudším rozjezdu poškodit odhalený plech pod nakládací hranou. Šetřit se prostě muselo. I v kufru, že ano…

Motor a převodovka – nevydařené spojení
Samotný atmosférický motor o objemu 1 587 ccm rozhodně není špatný. Nechá se ochotně vytočit, předvádí vytříbené reakce na plynový pedál a při jízdě není ani příliš hlučný. Maximální výkon 115 koní oproti 1 200 kilogramům hmotnosti vozu navíc slibuje mnohé. Spojení motoru a šestistupňové automatické převodovky se mu však stalo osudným. Rozhodně ji proto nechtějte. Peugeot se i při klidném tempu rozjíždí škubavě, měnič převodovky ubírá značnou část výkonu a výsledná inscenace připomíná spíše grotesku na téma „Utíkej, Foreste!“ Pohonné ústrojí by si moc přálo uhánět dopředu, převodovka takovou hru ale nedovolí. Velmi lacině navíc působí i její volič v interiéru. Spojení tohoto vozu s automatem proto pozbývá jakéhokoliv smyslu.

Lépe na tom není ani spotřeba paliva. Jindy úsporný a čiperný motor s automatem žere jako nezřízený vepř. Klidná jízda znamená odběr 6,5 litru benzínu, ale touha po plynulosti a časově méně náročných přesunech vyvolá klidně i 10 litrovou hranici. Ve městě pak počítejte s 9 litry, které vzhledem ke kultuře jízdy a nízké hmotnosti automobilu netolerujeme.

Jízda – kdekdo může závidět
Pozice za prapodivně zploštělým volantem není ideální, zvyknout se na ni ale dá. Jízdní vlastnosti jsou ovšem oslnivé. Úzké pneumatiky se pozitivně podepsaly na citu v řízení a světe div se, neubraly nic ani ze stability při dálničních rychlostech. Ochota „301-ky“ zatáčet je rovněž překvapivá, s nastupující rychlostí v zatáčkách se ale projeví nedostatečná adhezivní plocha pneumatik a vůz se takzvaně „hrne po předku“. Jak typické pro konec devadesátých let…

Ukázkový je výhled vpřed a spokojeni jsme byli i s mírou jízdního komfortu. Pohodlí a kultura jízdy je přesně taková, jakou známe z dřívějška a zřejmě nejvíce se podobá veleznámému volkswagenu Golf MkIV. Ten je synonymem automobilového přelomu století a na konci devadesátých let představoval jeden z nejlépe jezdících hatchbacků našeho trhu. Pro Peugeot 301 tak jde o znamenitou pochvalu.

Závěr – racionální koupě, jen ne s automatem
Na příkladu dnes testovaného vozu je krásně vidět, jak funguje lidská mysl. Jistě si vzpomenete na úryvek ze slavné písně „Mám jizvu na rtu“ od Jarka Nohavicy, v níž zpívá: „A i když mě to táhne tam a Tebe občas jinam, na špatné věci pro ty dobré zapomínám…“. A přesně takový pocit máme z modelu Peugeot 301. Bez přetvářky a zkreslených vzpomínek nám totiž dokonale připomněl dávno minulé časy. Má svá silná, ale i slabá místa. Ta horší však obhajuje výrazně nižší cenou a je proto logickým sňatkem z rozumu.

plusy
+ jízdní komfort
+ robustnost palubní desky
+ výhled z vozu
+ objem zavazadlového prostoru
+ velikost vnitřního prostoru
+ pohodlí na předních sedadlech
+ pořizovací cena

mínusy
 - absence plnohodnotných opěrek hlav vzadu
- celkově ošizené zpracování
- příliš odkryté víko a nakládací hrana v kufru
- chování automatické převodovky
- plastové výplně dveří
- pouze 2 reproduktory audiosoustavy
- zastaralá technika