Test ojetiny: Volvo XC70 D5 - životní priorita

Žebříček hodnot máme každý nastaven jinak a o výběru automobilu platí totéž. Jeden hledá nejvyšší míru komfortu, druhý zase hodně prostoru a třetí chce kvalitu, která mu vydrží léta. Jsou tu samozřejmě i tací, kteří chtějí rychlé svezení, a tak bychom mohli pokračovat. Naprosto každý chce ale zažívat pocit bezpečí.

A právě proto jsme pro dnešní bazarový test vybrali Volvo XC70 z roku 2011. To totiž dokonale kombinuje všechny výše zmíněné vlastnosti, ale jako bonus přidává dost možná i ten nejdůležitější ze všech pocitů. Pocit jistoty… Pocit, že sebe i svou posádku ochraňujete tou nejlepší možnou měrou a že ji vždy v pořádku dovezete. Kabina volva XC70 je navíc brilantně izolována od okolního světa a spíše než jako v autě si zde v kombinaci s nádherným béžovým interiérem a hnědými koženými křesly připadáte jako kdesi na pohovce v pohodlí domova. No nebudeme vám nic nalhávat, týden utekl jako voda a obrovské rodinné kombi se nám ani přes skutečnost, že za sebou mělo již 160 000 kilometrů, nechtělo vracet. Taková porce kilometrů je u volva navíc spíše jen zahřívacím kolem před ostrým startem do závodu, ale o tom později. Pojďme na něj.


Exteriér – nenápadná klasika
S typovým označením P24 je v pořadí již třetí generace volva XC70 vyráběna od roku 2007. Prakticky stejný vůz však z výrobních linek vyráží ještě v roce 2016 a nejste-li automobilový gurmán, novou XC70 od 9 let starého vozu nepoznáte. Pár odlišností, jako jsou chromové proužky pod zadními světly či upravená grafika předního nárazníku, samozřejmě naleznete, ale jinak se jedná o takřka identický vůz. Zájemci o pár let starý bazarový kus tak mohou zajásat. Vzhledové omlazení navíc přišlo až v roce 2012 a ani námi testovaného vozu se proto netýká. Přesto se na naše Volvo podívejte. Líbí se vám? Jsme si jisti, že ano. Svou hlavu byste za ním však jen těžko otočili. Proč? Také vás napadají slova jako průměrné, fádní či nenápadné? Pak jste na správné adrese. Volvo XC70 navzdory tomu, o jak moc dobrý vůz jde, totiž dokonale maskuje nejen svůj luxusní šarm, ale také výraznou velikost a nemalou světlou výšku na hodnotě 210 mm. O jak krásné a doopravdy velké auto se jedná, si proto uvědomíte až po prvním svezení, kdy celí rozesmátí vystoupíte a při odchodu z parkoviště se stihnete ještě dvakrát otočit.

Interiér – luxusní záležitost
O švédské automobilce je známo, že své modely inovuje postupně, a tak, přestože náš vůz ještě nepostihla vnější modernizace, vypadá uvnitř vyjma přístrojového štítu již jako aktuální kusy. Do jaké míry však středovému panelu pomohla inovace v podobě plastové napodobeniny kovu, se dá hodiny spekulovat. Z našich zkušeností totiž jasně vyplývá, že kovový plast sice exkluzivněji vypadá, no ostré hrany náchylné k odlupování již nikoliv. A nepotěší ani skutečnost, že se o ně není problém říznout. Oleštěná kůže z hlavice řadicí páky pak k ojetému volvu patří stejně neodmyslitelně jako igelitová taška k bezprizornímu městskému poutníkovi a počítat je také třeba s oprýskanými plasty ve výplních dveří. Dveře při dovírání, otvírání a opírání pak samozřejmě vržou. Vůz tak vážně není bez chyb, přesto se nám začal líbit daleko víc než většina ostatních. Čím to?

Víte, pokud si týden co týden přesedáte mezi nejrůznějšími auty a svou hlavu zahlcujete nepřeberným množstvím ergonomických poznatků, rychle zjistíte, co vám vyhovuje a jak by vše mělo být správně. Učiněnými mistry jsou v tomto směru u Volkswagenu, Volvo je ale o světelný rok dále. Nežertuji... Do „XC70-ky“ si zkrátka sednete a okamžitě vám na mysli vyvstane věta: „Jo, tak to je přesně ono!“. Nejde přitom jen o samotnou pozici za volantem, která je díky skvěle nastavitelným sedadlům naprosto dokonalá, ale spíše o ergonomii interiéru jako celku. S volvem zkrátka nemusíte jezdit každý den, abyste mu po prvních deseti minutách rozuměli. Přesně o tom je podle nás pojem prémiovost.

Vysoké uznání si jistě zaslouží měkká kožená sedadla spolu s chytře tvarovanými čelními sloupky, díky kterým je z vozu skvěle vidět. Pochválit musím také tvar věnce volantu a velmi se nám líbilo i zpracování displeje navigace, který je od poloviny roku 2011 vestavěn do krásné kapličky namísto výsuvného mechanismu, jenž u starších kusů činil potíže. Displej je navíc chytře sklopený směrem dolů a ani přímé slunce vám proto nezkreslí zobrazované informace.

Neméně zajímavé je také pozorovat, jak návrháři interiéru přemýšleli a jakým způsobem zohledňovali pasivní bezpečnost. Přestože nikde nepocítíte nedostatek místa, Volvo vás vždy (i na zadních sedadlech) plně obklopí a navíc dokáže být až neuvěřitelně praktické. Objem zavazadlového prostoru 575/1600 litrů rozhodně není nejsilnějším trumfem (taková Škoda Superb nabídne o 85 resp. 350 litrů objemu více), jenomže šířka ložné plochy kufru 1135 mm nabízí zcela jinou dimenzi využitelnosti. Dáte sem bez jakéhokoliv rozkládání klidně tři dospělá jízdní kola a po jejich posunutí na kraj bez obtíží odvezete další dva cestující. Báječné a za nás rozhodně lepší, než odvěká hra měření si ega v podobě porovnávání litrů objemu.

Motor – bi-turbový vrchol blaha
Nejsilnější vznětová varianta s označením D5 byla v květnu roku 2011 rovněž inovována a její výkon 158 kW spolu s 420 newtonmetry točivého momentu je nyní nadmíru uspokojivý. Motor je navíc kombinován s šestitupňovou manuální převodovkou, což o ještě silnějším 162 kW provedení prohlásit nelze. Narovinu však... Převodovka s jen průměrně vymezenými drahami řazení a po letech i trochu pomalejšími synchrony není nejlepší volbou, volili bychom klasický automat. Ale zpět k motoru.

Přestože maximální výkon není s vrcholy německých šestiválcových konkurentů srovnatelný, v reálném světě rozdíl prakticky nepoznáte. Zátah motoru volva je totiž díky dvěma turbodmychadlům ukázkově lineární a s přehledem zabírá již od nejnižších otáček. V 1 500 otáčkách následně vrcholí maximem točivého momentu a od té chvíle nijak nepoleví až k hranici 4 600. Navzdory hmotnosti vozu 1808 kg jsou výsledné rychlosti nepublikovatelné, a pokud chcete Volvo používat výhradně podle představ jeho tvůrců, bohatě si vystačíte i se slabším provedením. Chtějte však vždy pětiválec! I do modelu XC70 se totiž od roku 2013 pod označením D4 vkradl čtyřválcový dvoulitr, který tolik oblíbené kultivovanosti tohoto vozu zasadil hlubokou ránu. Pětiválcový diesel je na rozdíl od něj brilantně vyvážený, a pokud na své, o válec urostlejší rivaly ztrácí pouhý zlomek výkonu, tak v kultivovanosti vítězí na plné čáře.

Nečekejte ovšem spotřebu městského drobečka. Pořád se bavíme o bezmála dvoutunovém voze s pohonem všech kol a velkými 18 palcovými koly na mohutných pneumatikách s rozměry 235/50. Touha po dynamické jízdě si proto žádá své a spotřeba tak bez obtíží stoupne i nad 11 litrů nafty. Běžně však počítejte s hodnotami mezi 8 až 10 litry a pokud pojedete tzv. „piáno“, lze se podívat i pod 7.

Jízda – jenom ne ostře
Důvody, proč Volvo na svém modelu nezměnilo nic zásadního po dobu bez mála 10 let, jsou zřejmé. Jízdní pohodlí a takřka skandální úroveň komfortu na palubě by totiž „XC70-ce“ mohl závidět i nedávno testovaný Volkwagen Passat Alltrack, který byl i s adaptivními tlumiči (námi testované Volvo je nemělo) daleko za dnešním Švédem. Volvo navíc netrpí pseudo-terénními schopnostmi. Zkrátka co vyjede, vyjede a kam se nevydrápe, nebo kde si sedne na své ocelové břicho, tam zůstane. Vše vám však podá s klidnou hlavou a vy proto vždy víte, na čem jste.

Na silnicích je jeho chování více podobné minulé generaci mercedesu-benz třídy S, nežli běžným, rodinným allroadům, alltrackům a crossoverům střední třídy. V extrému se proto fatálně naklání, je silně nedotáčivé a vrhat se s ním do zatáček nemístnými rychlostmi svědčí spíše o mentální nevyspělosti řidiče. Systém kontroly trakce sice nabízí i režim částečné deaktivace, ten se však hodí spíše pro skandinávské zimní radovánky. Miluje klidnou jízdu, německé dálnice, po kterých může v tichosti uhánět klidně i 230 km/h a ještě raději má, když je s ním zacházeno s noblesou a jistou dávkou nadhledu, který samo nepostrádá.

Závěr – bez debat
Stále ještě aktuální Volvo XC70 je až nebývale charakterním a kvalitním automobilem. Jeho majitelé to dobře vědí, a proto když se podíváte na bazarovou nabídku, jen málokdy potkáte pár let starý vůz s průměrným nájezdem kilometrů. Jakmile se však objeví, zkontrolujte si těsnost zadní nápravy, pečlivě si poslechněte jízdu, zda nehučí ložiska kol, a víckrát neváhejte! Takový vůz by totiž v nabídce nemusel být dlouho. Za cenu okolo 500 000 Kč se jedná o jeden z nejlepších automobilů vůbec.

Plusy
+ jízdní komfort
+ plavnost
+ útulnost interiéru
+ kvalita zpracování
+ výhled z vozu
+ pasivní i aktivní bezpečnost
+ výkon a kultivovanost motoru

Mínusy
- vyšší spotřeba paliva
- vysoká hmotnost
- plastový kov na středovém panelu
- nekvalitní nástřik některých plastů
 

Technické údaje Volvo XC70 D5 (rok 2011)
Motor: vznětový přeplňovaný pětiválec
Objem motoru: 2400 ccm
Výkon: 158kW(215k)/4000 ot./min.
Točivý moment max.: 420Nm/1500-3250 ot./min.
Max. rychlost: 217 km/h
Zrychlení 0 – 100 km/h: 8,3 s
Spotřeba - město: 8,6 l/100 km
Spotřeba - mimo město: 6,3 l/100 km
Spotřeba - kombinovaná: 6,8 l /100 km
Objem pal. nádrže: 70 l
Délka/šířka/výška: 4838/1870/1604 mm
Rozvor: 2815 mm
Zavazadelník: 575/1600 l
Pohotovostní hmotnost: 1808 kg
Spotřeba během testu: 9,1 l/100 km
Aktuální cena v bazaru: 520 000 Kč

 

Vůz zapůjčil autobazar Auto ESA

Nabídka vozidel na prodej

Zobrazit více vozidel

Fotogalerie

Text: Martin Müller, Foto: Filip Kešner

Mohlo by vás zajímat


Nejnovější články


Nejčtenější články měsíce

Top
Nový Ford Mustang v prodeji. Základ za 1,6 milionu korun má osmiválec
Test: MG5 Electric – kombi z Činy, které nahání hrůzu evropským automobilkám Test: Honda ZR-V je miliónové SUV s výborným hybridem a neuvěřitelnou spotřebnou Test: Mazda 3 e-SKYACTIV X 186 - řidičsky zajímavý hatchback napěchovaný elektronikou Test: Kia Stonic 1.2 DPI - moc nejede, ale nic lepšího neseženete

Tipy z autobazarů

BMW Řada 3

Rok výroby 2006

145 000 Kč

Mercedes-Benz Třídy S

Rok výroby 2017

999 000 Kč

Audi A4

Rok výroby 2011

217 777 Kč

Volkswagen Touran

Rok výroby 2017

499 900 Kč