Test ojetiny: Volvo V60 D5 - zastánce rodinných pravidel

Testy aut

18. 05. 2017

Existuje alespoň jeden pádný důvod, proč by každý z nás měl chtít nové auto. Bezpečnost... A to jak pasivní, tak v současnosti také aktivní, která má za cíl případným srážkám předcházet. Řešení ale může být schované i v bazaru

U Volva totiž nic podobného řešit nemusíme. I 6 let starý model V60 patří mezi svou konkurencí na vrchol a za 355 000 Kč tak můžete získat extrémně bezpečné auto s výkonným turbodieselovým motorem a prostorem pro rodinu, které disponuje mnoha páry airbagů, tuhou karoserií a dokonce i systémem City Safety, jež je v nižších rychlostech schopen zcela odvrátit případnou kolizi.

Bezpečnost u Volva ovšem neznamená jen přítomnost asistenčních systémů. V60 totiž také úžasně zatáčí a ještě lépe brzdí. No zkrátka jde o seveřana s velmi vyspělou kulturou, který možná není tak okázalý jako evropská konkurence, jakmile však objevíte jeho surové jádro, nepustí vás.

Exteriér - ten zadeček!
Přední část Volva V60 spolehlivě prozrazuje dobu jeho vzniku. Po hlubším zamyšlení ale přicházím na skutečnost, že jde vlastně jen o kontroverzně rozdělená přední světla a poněkud opuchlý nárazník, který jinak půvabné Volvo zbytečně ostaršuje. Zbylé části automobilu jsou totiž jedním slovem dotažené. Volvo předvádí chromové linky kolem tenčících se oken, dynamickou hranu spojující přední a zadní světla a naprosto úchvatný zadek s LED trubicovou technikou, efektním zatmavením a hlavně přívětivě širokým vstupem do zavazadelníku skrz masivní páté dveře. Není divu, že v rámci modernizace Volvo na zadní část téměř nesáhlo. Opravdu se jim povedla již napoprvé!

Interiér - gauče a pasivně obklopující palubka
Volvo V60 ale v interiéru není kupodivu právě tím nejpříjemnějším vozem. Zarazí jistou rozpolceností, která se na jedné straně skládá z geniálně měkkých křesel, ukázkového slícování a velmi útulného prostředí vlivem příjemných materiálů. Proti nim však stojí středový tunel s odlupujícím se nástřikem, nelogicky umístěná loketní opěrka připomínající obloukový most pohledem z profilu a rozvrzané výplně dveří, které si s ukázkovým slícováním rozhodně nepotykaly. A podobně jako čelní světlomety, prozradí stáří vozu i digitální ukazatele palubního počítače s rozlišením, které se k displeji na středovém panelu vůbec nehodí. Chce to ale nějaký ten kompromis, nekupujeme přece nové auto.

S prostorem však problém není. Za volantem se sice sedí o něco výš, rozhodně si ale nepřipadáte jako v MPV a díky dobrému sklonu sedáku do předních křesel zapadnete jako do zákopu. Přední sedadla s režnou látkou vás nikam nepustí ani při dovádění v prudších obloucích - i zde je možnost pozorovat, v čem je Volvo tak bezpečné. V případě nárazu je totiž žádoucí, aby sedadlo dobře drželo vaše tělo. Místa je ve všech směrech dostatek, ovšem nikoliv nadbytek. Volvo má tendenci za každou cenu zaplnit všechen zbytečný prostor a minimalizovat tak případný prostor, kvůli kterému byste se mohli uhodit. Vnitřní velikost je nejlépe srovnatelná s minulou generací BMW řady 3, přestože vně je Volvo o 10 centimetrů delší a o 5 centimetrů širší. V takovém autě se stále dá žít i s celou rodinou. Největší nevýhodou V60 je ale velikost zavazadlového prostoru, která výrazně pokulhává za zbytkem konkurence a se svými 430 litry je dokonce přirovnatelná k menšímu z obou modelů Škody Rapid (Spaceback má totiž 415 litrů). Naštěstí jde však o jedinou věc, kde byste tyto dva vozy mohli poměřovat. Volvo vás o tom, že patří mezi prémiová auta, nenechá pochybovat, a přestože jde na to poněkud jinak (čti rafinovaněji) než zbylá konkurence, výsledek se dostaví.

Motor - možná až příliš výkonu...
Jak si ale Volvo V60 stojí jako ojetina a co ten pětiválcový vznětový motor se dvěma turbodmychadly? (Při spojení pětiválce s naftou si dodnes vzpomínám na četné eskapády s nádhernou Alfou 159 Sportwagon, jejíž motor 2.4 JTDM dělal dobře naprosto všechno, jen jezdit se mu moc nechtělo.)
Pětiválec s výkonem 151 a později dokonce 158 kW (silnější máme i my) a objemem 2 400 ccm je typickým motorem pro drsňáky typu "V60ky". Motor má hrubý chod, poskytuje hrubý zátah 440 Nm, za všech okolností o něm víte a svou surovostí vám vždy dává najevo, že s ním můžete počítat. Jeho projev rozhodně není tak vypiplaný, jako u zmiňované Alfy Romeo 159, narozdíl od jejího motoru ale osvalený Švéd vydrží jezdit velice dlouho a vlastně toho ani moc nechce. Pokud se tedy nebudeme bavit o naftě. Té si je schopen dopřát od 7 až po 12 litrů, přičemž dlouhodobě je lepší počítat spíše s atakem 9litrové hranice.

Šestistupňová převodovka se spolehlivým měničem nemá ráda prudké starty, jelikož není z nejbrisknějších a jednotlivé převody jsou poskládány poměrně nakrátko. Volvo je zkrátka pro inteligentní lidi, ne pro závodníky s potřebou vyjíždět každou křižovatku smykem. Tento fakt ale na dálnici nepředstavuje zásadní problém a při předjíždění se na zmiňovanou prodlevu dá lehce zvyknout. Nejde tedy o nástroj, s nímž budete lámat rychlostní rekordy na okreskách, rychle a zároveň plynule se s ním ale cestovat dá a díky úžasně schopnému podvozku nemusíte před zatáčkami ani zbytečně brzdit.

Servisní okno - tvrďák
Volvo V60 používá samočistící filtr pevných částic, do kterého je vstřikována nafta. Toto řešení však může v konečném důsledku způsobovat únik nafty do motorového oleje, který tak vlivem vyšší hladiny vyvzlíná do míst, kde by být neměl. Proto se vždy podívejte, zda motor není zespodu mastný. I kdyby ovšem byl, nemusí jít o nic zásadního. Jiné motory s problémem nebývají časté, a proto se většinou jedná právě o tuto příčinu, kterou lze vyřešit úpravou softwaru řídící jednotky. Ta má množství vstřikované nafty do filtru na starost a v autorizovaných servisech Volvo o tomto problému vědí. Budou na něj tedy připravení. Ostatní poruchy ovšem nejsou známy. Použitý systém AWD (jde o převlečený Haldex) funguje i po letech bezproblémově, podvozek Volva je nesmírně bytelný, vstřiky motoru se nekazí a turbodmychadla obvykle vydrží v činnosti déle než 200 000 km. Z tohoto pohledu jde tedy o čirého seveřana, který byl stvořen k jedinému účelu - aby sloužil dobře a dlouho.

Jízda - jistota, pocit bezpečí a projev nabušeného seveřana
Zmiňoval jsem kladné vlastnosti v zatáčkách i výkonné brzdy, které patří mezi prvky aktivní bezpečnosti. Přesuneme-li se dále od extrémních situací, musíme zmínit, že V60 nepatří právě mezi nejpříjemnější vozy, s nimiž v rámci kategorie můžete jezdit. Sympatické kombi je totiž překvapivě hlučné, jízda s ním rozhodně není plavná, a přestože všechny výmoly přelouská se silou statného losa a ani se u toho nezapotí, chybí mu ta třešnička na dortu v podobě noblesy, s níž by se po silnici mělo pohybovat. Řízení je dostatečně komunikativní, rozhodně není nijak přeposilované a potěší také skvěle tvarovaný věnec volantu. K volváckému folklóru však patří, že kůže na volantu bývá oleštěná již při nízkém nájezdu a naše „V70ka“ to potvrzuje (najeto měla 116 tisíc km).

Pojďme se ale ještě jednou vrátit k agilitě v táhlejších obloucích, v nichž Volvo V70 vyniká neobyčejným nadhledem nad aktuální situací, a to i při snížených přilnavostních podmínkách vlivem deště, spadaného listí nebo bláta. Podvozek auta je tak bytelný, že i při použití Haldexu cítíte, jak Volvo pracuje se zadní nápravou. Není to stejný pocit, jaký zažijete v Subaru Levorg, jen je to hodně, hodně příjemné a dává vám to potřebnou jistotu, kdykoliv se vrhnete do každého dalšího oblouku. Volvo V60 D5 AWD není žádný střízlík, váží poctivých 1 662 kg, takže byste vzhledem k hmotnosti čekali jistou těžkopádnost. Ta se však dostavuje pouze ve městě, a jakmile jedete rychleji než 60 km/h, Volvo ji umí vážně neuvěřitelně dobře zamaskovat. Manažerská kombi tímto stylem rozhodně jezdit neumějí a Volvo tak získává plusové body.

Závěr - rodinná volba číslo jedna
Jak to tedy je? Vyplatí se nad modelem Volvo V60 z roku 2011 uvažovat? Rozhodně ano! Bezpečnost je pro mnohé z nás hlavní prioritou a zde si jí za 355 000 Kč můžete koupit tolik, kolik jí nemají ani mnohé vozy za několik milionů. Vrcholný motor D5 s výkonem 158 kW je ale vzhledem k charakteru vozu možná až trochu zbytečný. Poskytuje sice dostatečnou zásobu výkonu, kdekoliv ji potřebujete, Volvo ale není stavěno pro rychlou jízdu. Chce jezdit bezpečně, plynule a třeba i trochu svižněji (neplést se slovem rychleji), ale vždy jen tak, aby to z pohledu okolních motoristů mohlo být považováno za inteligentní jednání. Ideálním motorem z našeho pohledu je proto slabší varianta 2,4litrového pětiválce s označením D3, která disponuje 120 kilowatty, dostatkem točivého momentu a potěší spotřebou okolo 5 litrů. D5 totiž jezdí skoro za dvojnásobek.

plusy
+ agilita podvozku
+ jistota v zatáčkách
+ tuhá karoserie s bytelným podvozkem
+ výkon a zvuk motoru
+ prvky aktivní bezpečnosti
+ nízký aerodynamický hluk
+ výkon standardních halogenových světlometů (xenony jsou takřka zbytečné)
+ pohodlná sedadla
+ příjemně hutné řízení
+ čitelné a dobře dávkovatelné brzdy s velkým výkonem

mínusy
- méně místa nad hlavou vpředu
- hluk od kol při jízdě
- pomalejší převodovka
- výhled vzad
- malý zavazadelník
- spotřeba paliva ve městě
- jen průměrné jízdní pohodlí