Test ojetiny: Volkswagen Transporter 2.0 TDI (Long) - duše osobáku a 3 europalety

Existence Volkswagenu Transporter je zhruba stejně stará jako lidská touha převážet hromady věcí z místa na místo. To je samozřejmě báchorka, jen si z vás střílíme. Nicméně i tak… Schválně, jestli uhádnete, jak dlouho se s nejrůznějšími typy užitkového Volkswagenu setkáváme? 20, 30, nebo snad 40 let? Ani nápad, Transporteru je už 56 roků! Pořádná doba na to, aby vůz náležitě vyspěl. No a hlavně vyrostl (vždyť rozdíl v délce mezi první a aktuální šestou generací není menší než metr).

V dnešním testu však zcela novou generaci probírat nebudeme, ačkoliv i s takovým označením by šlo do jisté míry nesouhlasit. Proč? Je totiž jedno, zda máte Transporter z roku 2004 nebo zcela novou „T6-ku“, Volkswagen stále používá stejnou platformu vyvinutou začátkem minulé dekády, a navzdory tomu, že poslední model označil coby novou generaci, jde jen o výrazně modernizovaného předchůdce. Rázem tak zjistíte, že vlastně jezdíte „stále“ vyráběným autem…

Tip: vozy Volkswagen Transporter na prodej

Exteriér – užitkový vzor
Konkrétně námi vybraný kus ve stříbrné, která mimochodem skvěle odhaluje začínající rez (i o ní bude řeč v závěrečném shrnutí všech starostí), je z roku 2010. Byl tedy vyroben již po zavedení nevýrazné omlazovací kůry (od poloviny 2009), v rámci které byla celá přední část oděna do inovovaného stejnokroje tak, aby znovu ladila s někdejšími bratry z řad Passatů, Golfů a ostatních konzervativců. Facelift „T5-ce“ rozhodně sluší a přidal i mnoho užitečného. Například zrcadla hlavních (nepříplatkových) světlometů dostala mnohem větší plochu, čímž lépe osvětlují povrch noční vozovky a své místo v nich nalezla i světla pro denní svícení. Nového tvaru se dočkala také přední maska, která lépe proráží vzduch, a inovován byl i tvar zpětných zrcátek, jež jsou výrazně tišší. Řešit hlubší detaily vnějšku snad ani nemusíme.

Kabina – kdo pracuje, nepozoruje se
Možná vám název kapitoly zavání, ale věřte nám, má svůj důvod. Zřejmě největší slabinou pracovny řidiče a jeho spolujezdců je totiž absence jakéhokoliv zrcátka (samozřejmě kromě těch dvou vnějších). Ta v okenních stínítkách byla totiž pouze za příplatek a prostřední by díky absenci zadních oken nesloužilo k ničemu. Na své čelo, nos, či pusu se tedy v kabině testovaného Transporteru hned tak nepodíváte. Ale jak je známo, kdo pracuje, nemá čas ztrácet čas.

Sedadlu řidiče nechybí výškové ani podélné nastavení, čímž se nalezení pozice za volantem značně ulehčuje. Volant lze rovněž výškově i podélně polohovat, již tradičně je ale situován více naležato, čímž řízení dodává mírně autobusový charakter. Příjemné je umístění řadicí páky, díky němuž nemusíte lovit žádnou tyč vedoucí z podlahy, a líbil se nám také vnější výhled. Ten je díky vysokému posedu a obrovskému čelnímu oknu spolu s krátkým předkem fantastický.

Měkčené plasty v kabině nehledejte, ty Volkswagen schoval pro mnohonásobně dražší Multivan. Zprvu proto nepocítíte příliš komfortu, jenže po pár dnech zjistíte, že s materiály v interiéru je to stejné, jako se sedadlem u jízdního kola. Každý, kdo začíná, chce co nejměkčí sedlo, aby pak zjistil, že právě z takového bolí jeho ctěné pozadí nejvíc. Proto když k tvrdým plastům přidáte maximální funkčnost a natolik kvalitní slícování, aby vše vydrželo nejméně deset let, zjistíte, že měkčený interiér vlastně ani nepotřebujete. Tvrdé plasty totiž hrají fér a po krátkém čase přesně víte, v jakých pozicích vám je příjemné sedět. A hlavně téměř nestárnou.

Lavice pro dva spolucestující (upřímně raději jednoho) je ovšem vyloženě pracovní a díky krátké délce v sedací části se hodí spíše pro mladší kolegy či nouzovou pomocnou sílu.

Nákladový prostor – kouzlo tří europalet
Nestane se vám často, aby se do dodávky kompaktních rozměrů vešly 3 plné europalety. Nejdelší verze Transporteru s délkou 5 304 mm a prodlouženým rozvorem o 400 mm ale takovou možnost nabízí. Podlahu nákladového prostoru tvoří tvrdá deska z dřevotřísky s absolutně rovným povrchem. Celkové rozměry délky ložné plochy jsou tak 2 960 mm na délku a 1 570 mm na šířku (celkový objem užitného prostoru je roven 6,3 m3). Nechybí dvě stropní světla a praktické podlahové háky a oka sloužící k ukotvení těžkého nákladu (i ta přibyla v rámci modernizace). Zde zkrátka není co vymýšlet, Transporter je skvělý. Potěší také celková nosnost vozu, přesahující 1 200 kilogramů (do modernizace zvládl užitkáč pouze 970 kg).

Motor – štěpení zrna od plev
Tím hlavním, co námi testovaný Transporter odděluje od jiných, je ale dvoulitrové TDI o výkonu 103 kilowattů. Ano, víme, není to kdovíjaký výkon, jenomže tohle auto s ním dokáže divy a v praxi tak není o nic pomalejší, než běžné osobáky. Žádný kopec již není trápením a každý dvoupruh znamená příležitost, jak se účinně zbavit těch otravně pomalých dodávek. Vážně skvělé! Motor navíc využívá hlavně svého točivého momentu na hodnotě 340 Nm dostupného v rozmezí 1 750 – 2 500 otáček za minutu, díky němuž dokáže jezdit v podstatě zadarmo. Nevěříte?

Na 80 litrovou nádrž jsme najezdili něco okolo 1 100 kilometrů a kupodivu v ní stále zbylo ještě tolik paliva, že bychom s ním zvládli dojet ještě z Prahy do Liberce. Průměrná spotřeba tak činí jen něco lehce přes 6 litrů na 100 kilometrů, což je v porovnání s rozměry, užitnými vlastnostmi a hlavně velikostí vozu fantastické.

Jízda – doslova jako osobák
Na časy, kdy převážení nákladů znamenalo jen nudnou rutinou, můžete s testovaným Transporterem zapomenout. Trvalo to sice dlouhých pět generací, než Volkswagen konečně přišel na to, jak „T-éčko“ správně naladit, aby takzvaně nekopalo od zadní nápravy při nenaloženém stavu (nemalou zásluhu na pozitivním chování má i prodloužený rozvor testované verze), ale konečně můžeme říct, že se to povedlo. Jízda s ním je proto o mnoho pohodlnější a garantuji vám, že nudit se s ním rozhodně nebudete. Má totiž skvělý podvozek a i přes vyšší pozici posádky v kabině drží na silnici s dychtivostí krvelačného klíštěte.

Horší je to s brzdami. Pro svižnou jízdu nejsou bohatě dimenzované a za předpokladu, že vezete mnohasetkilovou zátěž, na ně již vůbec nespoléhejte. Vždy raději myslete na množství hmoty, které převážíte, protože i samotný Transporter váží bez pár kilogramů 2 tuny. Řízení představuje lepší průměr, není zbytečně přeposilované a na poměry dodávek mu v podstatě není co vytknout. U silnějších dvoulitrů se šestikvaltem si ale dobře zkontrolujte stav převodovky. Ta je totiž mnohem náchylnější, než běžněji užívané pětikvalty.

Výraznější posun vpřed pozorujeme v oblasti vnitřního odhlučnění a celkově vylepšené akustiky. Inovovaný Transporter tak konečně poskytuje vysoký jízdní komfort, díky kterému nebudou mít vaši zaměstnanci opocená čela, unavená záda, ani rozbolavělou hlavu. Jízda je vždy příjemná a taková klimatizace již v základní výbavě ji posouvá ještě o level výš.

Závěr – ikonicky dobrý
Nevýhody dnes testovaného Volkswagenu Transporter T5 2.0 TDI jsou v podstatě jen dvě. Tou první je vysoká cena, které čas sice již značně zbrousil zuby, konkrétně náš kus z AAA Auto se 134 tisíci ujetými kilometry, však stále stojí vcelku tučných 320 000 Kč (a to jde o jeden z výhodněji sehnatelných kusů). Za druhou nevýhodu Transporter ale nemůže. Spočívá totiž ve společnosti, v jaké žijeme, a hlavně plyne z výchovy, jaké se mnohým z nás nedostává. Když totiž na Transporterech vidíte ty zničené rámy dveří, zdevastovaná těsnění a zdemolované zámky, do kterých se pokoušeli dostat všemožní obejdové, je vám zle. Při výběru vašeho vozu si proto vždy důkladně zkontrolujte jeho minulost. Pravděpodobnost, že byl v minulosti odcizen, totiž není malá.

Zaujal vás dnešní test a uvažujete o koupi ojetého Transporteru? Pak si dejte pozor na následující závady. Prvním a nejdůležitějším krokem je vyhnout se dvouapůllitrovému pětiválci TDI, do jehož cyklu s oblibou prosakuje voda, objevují se u něj netěsnosti válců a trpí v podstatě všemi nectnostmi dieselů. U silnějších dvoulitrů zase častěji odchází turbodmychadla, a přestože oproti jednadevítkám představují dynamičtější volbu, ze servisního hlediska je dobré dbát na pečlivější údržbu. Prakticky u všech Transporterů se stářím pěti a více let naleznete drobné puchýřky od začínající rzi. Lze je samozřejmě roztrousit, vykytovat, přelakovat, či jakkoliv zamaskovat, ale kvůli horší antikorozní ochraně se jich nikdy úplně nezbavíte. I v nich však můžete spatřit jistou výhodu pramenící z rovnoměrně roztroušené rzi po celém vozu. Pokud totiž v některých místech vůbec nebude, je patrné, že vůz byl opravován. Řeč byla také o slabších brzdách. Jejich horší výkon však není jedinou vadou. U starších, zejména desetiletých vozů si dobře projděte kompletní brdové vedení, neboť hydraulické hadice brzdového systému s oblibou puchří a praskají. Dobře si zkontrolujte také stav tlumičů a nebojte se vůz i při testovací jízdě pořádně zatížit. Odhalíte tak možné slabiny pramenící z častého přetěžování. Známých problémů s elektronikou se však u modelů po modernizaci bát nemusíte.

Plusy
+ silný motor
+ jisté jízdní vlastnosti
+ funkční a trvanlivá kabina
+ uveze až 3 europalety
+ výborná spotřeba paliva
+ dobrá odolnost ojetých kusů

Mínusy
- absence zrcátek v kabině
- začínající rez
- vyšší pořizovací cena
- ceny náhradních dílů
- riziko odcizení