Test ojetiny: Opel Vectra - třetí generace potěší cenou

Třetí generace Opelu Vectra vyjela v roce 2002 pod označením C. Tentýž rok absolvovala bariérový test Euro NCAP s pěkným výsledkem čtyři hvězdičky z pěti možných. V roce 2005 prošla faceliftem a modernizací, čímž došlo k zásadní proměně přídě. Ta u faceliftovaného provedení působí moderně i v porovnání se současnou produkcí. Ve výrobě vůz vydržel do roku 2008, kdy byl nahrazen nástupcem pod jménem Insignia.

Výhoda faceliftovaných vozů není jen ve vzhledu. Významnou změnu představuje vylepšení páček pod volantem, díky čemuž se směrová světla zapínají a vypínají lépe (změnila se citlivost páček). Modernizovaný byl také čtyřválec 2.2 16V, který má ve své poslední evoluci výkon 114 kW a vylepšenou vodicí lištu rozvodového řetězu, čímž se zlepšila životnost rozvodů – problém, o němž si něco řekneme o pár řádek níže, ale zcela nebyl vyřešen. Automobil v silnějších motorizacích navíc dostal šestistupňovou manuální převodovku.

Vectra C rozhodně osloví nabídkou místa pro posádku a zavazadla. Naprostý dostatek místa najdeme nejen vpředu, ale i na zadních sedadlech. Sedačky jsou pohodlné, spíše měkčí. Sedan a liftback nabídnou zavazadlové prostor o objemu 500 litrů, kombi pod názvem Caravan, které bylo na trh uvedeno o rok později, zaujme nákladovým prostorem o objemu 530 litrů v základním uspořádání. Po odstraněn krycí roletky jej lze naložit až po střechu, což u některých vozidel usnadňuje odnímatelná mřížová přepážka (po sklopení zadních sedadel ji lze ukotvit i za přední sedačky – v zahraničí šlo o celkem oblíbený doplněk vozu).

Ti, co hledají především spolehlivou pohonnou jednotku, mohou sáhnout po základní motorizaci 1.6 16V pracující s výkonem 74, později 77 kW. Nemá však sil na rozdávání a i proto nebyla vyhledávaná a na trhu ojetin se tak objevuje zřídka. Spolehlivá je také jednotka 1.8 16V o výkonu 90 nebo lépe 103 kW. Žádného atleta ale ani v tomto případě nečekejte. Citelně živější je atmosférický dvoulitr nebo povedený přeplňovaný agregát 2.0 T/110 kW či 129 kW.

Zapomenout nesmíme ani na motor 2.2 direct, tedy šestnáctiventilový čtyřválec s přímým vstřikováním, který měl zpočátku výkon 108 kW, později se ale objevil ve své vylepšené verzi o výkonu 114 kW (zlepšil se výkon i životnost řetězových rozvodů). Zmínit musíme i spíše vzácně se vyskytující šestiválce. Motor 3.2 V6 nabízí výkon 155 kW a přeplňovaný 2.8 V6 T pracuje s výkonem 169 kW (později 184 kW). Ve sportovně laděném provedení OPC (uvedeno v roce 2006) je vyladěn dokonce na 188 a o rok později až na 206 kW.

Zkrátka nepřijdou ani zájemci o turbodiesel. Nabídka začíná motory 1.9 CDTi o výkonech 74, 88 a 110 kW. Následují dvoulitry DTI s výkony 74, 86 a 92 kW a vrcholem naftové nabídky je šestiválec 3.0 V6 CDTi s výkonem 130 nebo 135 kW. Zatímco devatenáctistovky někdy trápí vadné turbo, jindy celkové nadměrné opotřebení vedoucí k vysoké spotřebě oleje, dvoulitry DTI jsou hlučnější a někdy je zradí těsnění pod hlavou, potíže mohou nastat i s turbem nebo vstřikovači. Jenže bezproblémové nejsou ani naftové šestiválce.

U přeplňovaných benzinových motorů pozor na stav turba. Čtyřválce 2.2. direct mohou být nadměrně zakarbonované, známé jsou také případy selhání jejich vysokotlakého čerpadla. Navíc zde selhávají řetězové rozvody, u starších motorů s nižším výkonem dříve, u poslední evoluce o výkonu 114 kW vydrží déle ale ne věčně. „Známé jsou potíže s automatickou převodovkou. Pokud zatoužíte po automobilu s automatem, rozhodně jej dobře vyzkoušejte,“ nabádá Jindřich Topol, manažer výkupu AAA AUTO.

Obehranou písničkou je praskání žárovek v potkávacích světlometech, slepnutí světel nebo vůle v táhlech stabilizátoru. „Výjimkou nejsou zvlněné brzdové kotouče či nerovnoměrný účinek parkovací brzdy,“ pokračuje zástupce AAA AUTO. Setkat se lze také s vozem, jehož centrálně umístěný displej palubního počítače nedopisuje.

„Určitě prověřte veškerou výbavu a zejména pak klimatizaci. Ta totiž často nefunguje,“ varuje Jindřich Topol. Koroze napadá především výfuk, může se ale objevit i na menších podvozkových dílech. Na karoserii se nejčastěji vyskytuje v oblasti lemů blatníků, případně na koncích prahů.