Test ojetiny: Mercedes-Benz E 250 CGI - prozaická ikona

Musím přiznat, že Mercedes-Benz třídy E se mi v generaci W212 nikdy úplně nelíbil. Hranaté tvary jsou vzhledem ke konzervativnosti a smyslu jeho existence snad až příliš fádní, a přestože v jeho tváři lze spatřit i jistou dávku aristokratického původu, mezi své předky svou výstředností nikdy zcela nezapadl. Docela jiná je samozřejmě situace u modernizované verze (od 2012), v rámci dnešního testu na ni však s klidným srdcem zapomeňme, neb její ceny stále sahají klidně i nad milion korun.

Náš vůz je ale z jiné cenové. S částkou 450 000 Kč a nájezdem 140 000 kilometrů jej lze směle poměřovat s mnohem levnějšími a běžně horšími vozy. Navíc je až z roku 2011 a nelze tak hovořit ani o přílišném stáří. Zkrátka přijatelná alternativa ke kdejakému superbu, který do vyšší střední třídy Češi s oblibou začleňují. Jak se však dozvíte z následujících řádků, tyto dva vozy poměřovat nelze.

Exteriér – když krása není spojencem
Již jsem předeslal, že přílišná hranatost tak konzervativnímu a jindy nádhernému autu nesluší. Všeobecně však, čím déle s vozem žijete, tím více jste k jeho vzhledu smířlivější, a „W212-ka“, přestože nikdy nebude představovat vyloženě srdeční záležitost, se vám možná začne i líbit. Skutečně famózní je ovšem kompletní osazení směrových světel technikou LED (pakliže má vůz bi-xenony), přičemž přední blinkry jsou natolik zářivé, že se nám za celý týden a takřka 2 000 ujetých kilometrů nestalo, že by směrovou výstrahu kdokoliv přehlédl. Zvláště pak v noci je použití blinkru pro vpředu jedoucí vozy vyloženě jedovaté.

17palcová kola s pneumatikami 245/45 v mohutných blatníkách neoslní, jejich použití je však vyloženě pragmatické. Výrazně totiž pozvedly míru poskytovaného komfortu. Výraznější rozbor vnějšího designu snad ani není třeba a jen podotýkám, že čtyřválcovou zážehovou verzi poznáte zejména díky jedné koncovce výfuku na zádi (slabší diesely mají výfuk schovaný a všechny ostatní, dospělé verze disponují dvěma koncovkami).

Interiér – více plastu do života
Vzpomeňme jen krátce na nedávný test bazarového mercedesu CLS, jehož platforma, ale i materiály na palubní desce jsou shodné s modelem W211, tedy předchůdcem dnes testované třídy E. Takový vůz ani po letech nevykazuje jakékoliv známky opotřebení a jediné, co své posádce dopřává, je stoicky klidná kabina s typicky mercedesovskou vůní linoucí se z kvalitní kůže.

U hranatého „Ečka“ (W212) ale na podobnou kvalitu zapomeňte. Realita je o mnoho všednější. Závany sličného aroma zde zčásti zůstaly, no slícování a hlavně materiály, kterými nám interiéry trojcípého výrobce v minulosti tolik imponovaly, jsou pryč. Ne že by byly zlé (většina je stále měkčená dokonce i na místech, kam často nesáhnete), jejich nedokonalosti však v přímém srovnání s minulostí vyniknou podobně jako žirafa uprostřed severoamerické prérie. Navíc se nejspíše ptáte: „Co zrovna tady dělá chatrná žirafa? Čekali jsme spíše houževnaté bizony.“. A s plasty je to stejné (včetně jejich kvality). Jde o citelné zklamání, jaké u tohoto typu vozu nečekáte.

Vše ostatní je naštěstí v pořádku, a tak, přejdeme-li k ergonomii, pohodlí, pozici za volantem nebo k velikosti vnitřního prostoru, prochází vše na jedničku s hvězdičkou. Zavazadlový prostor oslní hodnotou 540 litrů, a pokud chcete skutečné posezení, jaké se dá přirovnat snad jen oblíbené pohovce z pohodlí domova, posaďte se na zadní sedadla.

Motor – nedůstojný zpěvák
Zprvu se zdá, že 1.8litrový agregát se 150 zážehovými kilowatty bude nejvýraznější slabinou vozu. Již po nastartování je velice hlučný (avšak klidný), převodovka 7g-tronic jej neustále posílá do vysokých otáček a spotřeba po městě dosahuje necelou hodinu od nastartování nepatřičných 12,5 litrů benzínu.

Uchýlíme se proto ke smířlivějšímu tempu a hned druhý den ráno vyrážíme na dlouhou cestu skrz polovinu Německa. Prvním zjištěním je skutečnost, že při ustálené dálniční rychlosti o motoru vůbec nevíte. Dále nás překvapuje ochota, s jakou se benzinové „Éčko“ dere vpřed. Motor si sice zakřičí, ale rozhodně se nezdá, že by mu takové zacházení vadilo, a výsledné rychlosti hrubě nad 200 km/h jsou při cestě po německé dálnici více než uspokojivé. Tah je přitom krásně lineární a v podstatě nikdy nepotřebujete plný výkon motoru.

Nejmilejším překvapením je ale spotřeba, a to i přes úvodní rozpaky. Ne zrovna lehký Mercedes (1685 kg) se při jízdě po městě rozhodně neupejpá a nějaký ten litřík benzínu navíc si vezme s chutí (zvláště pak, nebojíte-li se šlápnout na plynový pedál). Ale na dálnici? Nechme hovořit čísla… 675 kilometrů, průměrná rychlost 147 km/h a výsledná spotřeba 10,4 l/100 km. Ukažte nám benzínový šestiválc, který umí něco podobného! Cestou zpět jsme navíc zkoušeli i klidný režim, při kterém není potíž dostat se až k 7 litrové hranici. Proti výsledné spotřebě tak nelze říci křivého slova, a ačkoliv je spotřeba motoru (v porovnání s diesely) výrazněji odvislá od jízdního styku, kvůli kultuře chodu bychom šli raději do dnes testované verze 250 CGI.

Jízda – jde to i bez vzduchu
V testované výbavě Avantgarde chybí spousta příplatků. Jedním z hlavních, který však chování mercedesu na silnici zásadně mění, je vzduchový podvozek Airmatic. V námi testovaném voze nebyl, a dovolíme si dát vám jednu radu. Nechtějte jej ani vy. Za obětování nepatrné části komfortu ušetříte spoustu peněz a starostí v servisech. I na základních vzducho-kapalinových tlumičích je hranaté „Éčko“ navíc měkké a ukázkově pohodlné. Výsledný rozdíl bez přímého srovnání tak sotva poznáte. Významným pozitivem je navíc i chování vozu při jízdě. S běžnými tlumiči je jednoduše více civilní a navzdory skutečnosti, že se posádka vozu necítí tak nadneseně (doslova), má řidič běžnějšího „Éčka“ mnohem lepší pocit z jízdy.

Bezpečně poznáte také lehčí příď zatíženou pouze čtyřválcovým srdcem. Testovanému vozu proto nechybí ochota zatáčet a na klikatých silnicích se cítí lépe než verze s dospělejšími motory. Příjemná je rovněž zpětná vazba z volantu, skrze kterou víte, co se pod předními koly děje, a dostává se vám tak lepšího spojení s vozem.

Méně chápavého chování převodovky si však nešlo nevšimnout. Sedmistupňový automat si mnohem lépe rozumí se vznětovými motory a kombinace s relativně slabým benzinem (zejména ve spodních otáčkách) mu nesvědčí. Převodovka se totiž snaží v zájmu minimalizace spotřeby motor dusit a nejednou se nám proto stalo, že jej v mírném kopci poslala kamsi k 1 100 otáčkám za minutu, při kterých trpěl a rezonoval. Nejlepší volbou tak zůstává možnost částečného manuálního řazení, skrz které lze občasné přešlapy převodovky eliminovat.

Úrovně jízdního komfortu se netřeba bát. Probrali jsme podvozek, není však od věci vrátit se i k dalším všeobecným pozitivům třídy E. Vůz je výtečně odhlučněný a výraznější aerodynamický hluk se do kabiny dostane až okolo 180 kilometrů za hodinu. Pro cestování po dálnicích se proto doslova narodil a s jakýmkoliv vozem segmentu D (tedy klasické střední třídy) jej nelze srovnávat. Skvělé je také eliminování otravných vibrací, které při jízdě v běžném voze unaví. Bylo toho dosaženo příkladně tuhou karoserií a skvěle odfiltrovaným podvozkem. Plavnost, klid a pohodlí. Přesně tato slova definují třídu E nejlépe. U verze 250 CGI se ovšem nezbývá než smířit s hlasitějším projevem motoru.

Závěr – rozumné provozní náklady a skutečná pohoda
Testovaný Mercedes-Benz třídy E nás o svých kvalitách nenechal ani na moment pochybovat. Čtyřválcový motor pod kapotou takového křižníku je sice poněkud nedůstojným hybatelem, svou práci ale až na vyšší míru zpěvnosti zvládá znamenitě a ani ze servisního hlediska se jej není třeba obávat. Ba naopak, servisní náklady budou po čase menší než u šestiválců. Řetězové rozvody bývají bezporuchové, a pokud zde existuje nějaká výraznější slabina, tak jen v podobě méně kvalitní palivové pumpy. Dá se však sehnat za rozumné peníze. A ostatní slabiny „Éčka“? Snad jen častější opotřebení brzdových destiček způsobené nadváhou a notoricky známé slabiny převodovky 7g-tronic, u níž si dobře zkontrolujte pravidelné výměny oleje. Všem, kteří by si Mercedes-Benz E 250 CGI chtěli pořídit, proto vzkazujeme: „Mnoho štěstí při výběru! Rozhodli jste se dobře.“

Plusy
+ pohodlný a tichý interiér
+ plavnost a úroveň jízdního komfortu
+ výhled vpřed
+ pozice za volantem
+ ergonomie palubní desky
+ tvar sedadel
+ provozní náklady u čtyřválce

Mínusy
- horší plasty na středovém panelu
- příliš hranatý vzhled
- cena náhradních dílů
- omezené množství dobrých kusů v tuzemské nabídce

Vůz zapůjčil autobazar Auto ESA