Test ojetiny: Mercedes-Benz E 250 CGI - prozaická ikona | Autanet.cz

Test ojetiny: Mercedes-Benz E 250 CGI - prozaická ikona

Patrně u žádného vozu nespatříte takovou míru společenského uznání, jako u trojcípé ikony segmentu E. Utrpí však její pověst, když na zádi najdete označení 250 CGI, pod kterým neskrývá nic jiného než útlý zážehový turbomotor o objemu 1.8 litru?

Musím přiznat, že Mercedes-Benz třídy E se mi v generaci W212 nikdy úplně nelíbil. Hranaté tvary jsou vzhledem ke konzervativnosti a smyslu jeho existence snad až příliš fádní, a přestože v jeho tváři lze spatřit i jistou dávku aristokratického původu, mezi své předky svou výstředností nikdy zcela nezapadl. Docela jiná je samozřejmě situace u modernizované verze (od 2012), v rámci dnešního testu na ni však s klidným srdcem zapomeňme, neb její ceny stále sahají klidně i nad milion korun.


Náš vůz je ale z jiné cenové. S částkou 450 000 Kč a nájezdem 140 000 kilometrů jej lze směle poměřovat s mnohem levnějšími a běžně horšími vozy. Navíc je až z roku 2011 a nelze tak hovořit ani o přílišném stáří. Zkrátka přijatelná alternativa ke kdejakému superbu, který do vyšší střední třídy Češi s oblibou začleňují. Jak se však dozvíte z následujících řádků, tyto dva vozy poměřovat nelze.

Exteriér – když krása není spojencem
Již jsem předeslal, že přílišná hranatost tak konzervativnímu a jindy nádhernému autu nesluší. Všeobecně však, čím déle s vozem žijete, tím více jste k jeho vzhledu smířlivější, a „W212-ka“, přestože nikdy nebude představovat vyloženě srdeční záležitost, se vám možná začne i líbit. Skutečně famózní je ovšem kompletní osazení směrových světel technikou LED (pakliže má vůz bi-xenony), přičemž přední blinkry jsou natolik zářivé, že se nám za celý týden a takřka 2 000 ujetých kilometrů nestalo, že by směrovou výstrahu kdokoliv přehlédl. Zvláště pak v noci je použití blinkru pro vpředu jedoucí vozy vyloženě jedovaté.

17palcová kola s pneumatikami 245/45 v mohutných blatníkách neoslní, jejich použití je však vyloženě pragmatické. Výrazně totiž pozvedly míru poskytovaného komfortu. Výraznější rozbor vnějšího designu snad ani není třeba a jen podotýkám, že čtyřválcovou zážehovou verzi poznáte zejména díky jedné koncovce výfuku na zádi (slabší diesely mají výfuk schovaný a všechny ostatní, dospělé verze disponují dvěma koncovkami).

Interiér – více plastu do života
Vzpomeňme jen krátce na nedávný test bazarového mercedesu CLS, jehož platforma, ale i materiály na palubní desce jsou shodné s modelem W211, tedy předchůdcem dnes testované třídy E. Takový vůz ani po letech nevykazuje jakékoliv známky opotřebení a jediné, co své posádce dopřává, je stoicky klidná kabina s typicky mercedesovskou vůní linoucí se z kvalitní kůže.

U hranatého „Ečka“ (W212) ale na podobnou kvalitu zapomeňte. Realita je o mnoho všednější. Závany sličného aroma zde zčásti zůstaly, no slícování a hlavně materiály, kterými nám interiéry trojcípého výrobce v minulosti tolik imponovaly, jsou pryč. Ne že by byly zlé (většina je stále měkčená dokonce i na místech, kam často nesáhnete), jejich nedokonalosti však v přímém srovnání s minulostí vyniknou podobně jako žirafa uprostřed severoamerické prérie. Navíc se nejspíše ptáte: „Co zrovna tady dělá chatrná žirafa? Čekali jsme spíše houževnaté bizony.“. A s plasty je to stejné (včetně jejich kvality). Jde o citelné zklamání, jaké u tohoto typu vozu nečekáte.

Vše ostatní je naštěstí v pořádku, a tak, přejdeme-li k ergonomii, pohodlí, pozici za volantem nebo k velikosti vnitřního prostoru, prochází vše na jedničku s hvězdičkou. Zavazadlový prostor oslní hodnotou 540 litrů, a pokud chcete skutečné posezení, jaké se dá přirovnat snad jen oblíbené pohovce z pohodlí domova, posaďte se na zadní sedadla.

Motor – nedůstojný zpěvák
Zprvu se zdá, že 1.8litrový agregát se 150 zážehovými kilowatty bude nejvýraznější slabinou vozu. Již po nastartování je velice hlučný (avšak klidný), převodovka 7g-tronic jej neustále posílá do vysokých otáček a spotřeba po městě dosahuje necelou hodinu od nastartování nepatřičných 12,5 litrů benzínu.

Uchýlíme se proto ke smířlivějšímu tempu a hned druhý den ráno vyrážíme na dlouhou cestu skrz polovinu Německa. Prvním zjištěním je skutečnost, že při ustálené dálniční rychlosti o motoru vůbec nevíte. Dále nás překvapuje ochota, s jakou se benzinové „Éčko“ dere vpřed. Motor si sice zakřičí, ale rozhodně se nezdá, že by mu takové zacházení vadilo, a výsledné rychlosti hrubě nad 200 km/h jsou při cestě po německé dálnici více než uspokojivé. Tah je přitom krásně lineární a v podstatě nikdy nepotřebujete plný výkon motoru.

Nejmilejším překvapením je ale spotřeba, a to i přes úvodní rozpaky. Ne zrovna lehký Mercedes (1685 kg) se při jízdě po městě rozhodně neupejpá a nějaký ten litřík benzínu navíc si vezme s chutí (zvláště pak, nebojíte-li se šlápnout na plynový pedál). Ale na dálnici? Nechme hovořit čísla… 675 kilometrů, průměrná rychlost 147 km/h a výsledná spotřeba 10,4 l/100 km. Ukažte nám benzínový šestiválc, který umí něco podobného! Cestou zpět jsme navíc zkoušeli i klidný režim, při kterém není potíž dostat se až k 7 litrové hranici. Proti výsledné spotřebě tak nelze říci křivého slova, a ačkoliv je spotřeba motoru (v porovnání s diesely) výrazněji odvislá od jízdního styku, kvůli kultuře chodu bychom šli raději do dnes testované verze 250 CGI.

Jízda – jde to i bez vzduchu
V testované výbavě Avantgarde chybí spousta příplatků. Jedním z hlavních, který však chování mercedesu na silnici zásadně mění, je vzduchový podvozek Airmatic. V námi testovaném voze nebyl, a dovolíme si dát vám jednu radu. Nechtějte jej ani vy. Za obětování nepatrné části komfortu ušetříte spoustu peněz a starostí v servisech. I na základních vzducho-kapalinových tlumičích je hranaté „Éčko“ navíc měkké a ukázkově pohodlné. Výsledný rozdíl bez přímého srovnání tak sotva poznáte. Významným pozitivem je navíc i chování vozu při jízdě. S běžnými tlumiči je jednoduše více civilní a navzdory skutečnosti, že se posádka vozu necítí tak nadneseně (doslova), má řidič běžnějšího „Éčka“ mnohem lepší pocit z jízdy.

Bezpečně poznáte také lehčí příď zatíženou pouze čtyřválcovým srdcem. Testovanému vozu proto nechybí ochota zatáčet a na klikatých silnicích se cítí lépe než verze s dospělejšími motory. Příjemná je rovněž zpětná vazba z volantu, skrze kterou víte, co se pod předními koly děje, a dostává se vám tak lepšího spojení s vozem.

Méně chápavého chování převodovky si však nešlo nevšimnout. Sedmistupňový automat si mnohem lépe rozumí se vznětovými motory a kombinace s relativně slabým benzinem (zejména ve spodních otáčkách) mu nesvědčí. Převodovka se totiž snaží v zájmu minimalizace spotřeby motor dusit a nejednou se nám proto stalo, že jej v mírném kopci poslala kamsi k 1 100 otáčkám za minutu, při kterých trpěl a rezonoval. Nejlepší volbou tak zůstává možnost částečného manuálního řazení, skrz které lze občasné přešlapy převodovky eliminovat.

Úrovně jízdního komfortu se netřeba bát. Probrali jsme podvozek, není však od věci vrátit se i k dalším všeobecným pozitivům třídy E. Vůz je výtečně odhlučněný a výraznější aerodynamický hluk se do kabiny dostane až okolo 180 kilometrů za hodinu. Pro cestování po dálnicích se proto doslova narodil a s jakýmkoliv vozem segmentu D (tedy klasické střední třídy) jej nelze srovnávat. Skvělé je také eliminování otravných vibrací, které při jízdě v běžném voze unaví. Bylo toho dosaženo příkladně tuhou karoserií a skvěle odfiltrovaným podvozkem. Plavnost, klid a pohodlí. Přesně tato slova definují třídu E nejlépe. U verze 250 CGI se ovšem nezbývá než smířit s hlasitějším projevem motoru.

Závěr – rozumné provozní náklady a skutečná pohoda
Testovaný Mercedes-Benz třídy E nás o svých kvalitách nenechal ani na moment pochybovat. Čtyřválcový motor pod kapotou takového křižníku je sice poněkud nedůstojným hybatelem, svou práci ale až na vyšší míru zpěvnosti zvládá znamenitě a ani ze servisního hlediska se jej není třeba obávat. Ba naopak, servisní náklady budou po čase menší než u šestiválců. Řetězové rozvody bývají bezporuchové, a pokud zde existuje nějaká výraznější slabina, tak jen v podobě méně kvalitní palivové pumpy. Dá se však sehnat za rozumné peníze. A ostatní slabiny „Éčka“? Snad jen častější opotřebení brzdových destiček způsobené nadváhou a notoricky známé slabiny převodovky 7g-tronic, u níž si dobře zkontrolujte pravidelné výměny oleje. Všem, kteří by si Mercedes-Benz E 250 CGI chtěli pořídit, proto vzkazujeme: „Mnoho štěstí při výběru! Rozhodli jste se dobře.“

Plusy
+ pohodlný a tichý interiér
+ plavnost a úroveň jízdního komfortu
+ výhled vpřed
+ pozice za volantem
+ ergonomie palubní desky
+ tvar sedadel
+ provozní náklady u čtyřválce

Mínusy
- horší plasty na středovém panelu
- příliš hranatý vzhled
- cena náhradních dílů
- omezené množství dobrých kusů v tuzemské nabídce

Technické údaje Mercedes-Benz E250 CGI 7g-tronic (rok 2011)
Motor: zážehový přeplňovaný čtyřválec
Objem motoru: 1796 ccm
Výkon: 150kW(204k)/5500 ot./min.
Točivý moment max.: 310Nm/2000-4300 ot./min.
Max. rychlost: 246 km/h
Zrychlení 0 – 100 km/h: 7,8 s
Spotřeba - město: 9,7 l/100 km
Spotřeba - mimo město: 7,1 l/100 km
Spotřeba - kombinovaná: 7,6 l /100 km
Objem pal. nádrže: 75 l
Délka/šířka/výška: 4868/1854/1464 mm
Rozvor: 2874 mm
Zavazadelník: 540 l
Pohotovostní hmotnost: 1685 kg
Spotřeba během testu: 6,5 l/100 km
Aktuální cena v bazaru: 450 000 Kč

 

Vůz zapůjčil autobazar Auto ESA

Nabídka vozidel na prodej

Zobrazit více vozidel

Fotogalerie

Text: Martin Müller, Foto: Filip Kešner

Mohlo by vás zajímat


Nejnovější články


Nejčtenější články měsíce

Top
Bateriová Škoda Elroq je tady. Víme o ní vše a známe pořizovací cenu i dojezd
Test: MG3 Hybrid+ jezdí jako elektromobil a nestojí ani půl milionu korun. Fabia má problém Test: Peugeot e-Rifter je praktický elektromobil s rychlým dobíjením a několika vychytávkami Hyundai představil speciální edici Tucsonu na oslavu 20. výročí Škoda Octavia je opět za dobrý peníz, základ Essence za 569.900 Kč

Tipy z autobazarů

Volkswagen Tiguan

Rok výroby 2010

139 000 Kč

Peugeot 508

Rok výroby 2021

469 900 Kč

Honda Civic

Rok výroby 2024

777 000 Kč

Ford Mondeo

Rok výroby 2016

249 900 Kč