Test ojetiny: Mercedes-Benz CLS 320 CDI - šlechta v ceně proletariátu

Vůbec první velkosériově vyráběný automobil kombinující dva doposud neslučitelné světy sedanů a elegantních kupé spatřil světlo světa v roce 2003. Do hlav motoristických fanoušků se však silou přívalové vlny vepsal prakticky okamžitě. Tolik kontroverze již před 13 lety a navíc od mercedesu? Něco podobného mnozí jistě nečekali. Jen si vzpomeňte, jaká auta brázdila před tolika lety našimi silnicemi. Potkat něco takového? Zážitek na týden.

Časy se ale mění, takže co bylo dříve nemyslitelnou skutečností, dnes mnozí považují za přežitek. No a podobně se dívají i na třídu CLS, kterou díky jisté kontroverzi a poněkud přezrálému vzhledu nadobro odsuzují. Jak ovšem napoví následující řádky, i ve výrazu tohoto vozu lze spatřit jisté zalíbení. Vzhled přesto není jeho silnou stránkou.

Exteriér – vzhled není vším
Boční profil prvního modelu CLS je bezpochyby nádherný, samotný pohled na zadní partie vozu ale již poukazuje na necelistvost vnějšího designu. Začněme u dynamických prolisů, které se táhnou od předních blatníků přes dveře až k víku kufru. Musí se líbit snad každému a vůz díky nim zboku dostává ještě dynamičtější charakter. Pokud se tak smíříte i s ostřejšími zadními rysy, může se stát, že se vám CLS začne zamlouvat. U opačného konce vozu je ovšem třeba zavřít oči. Přední maska, tvar světel a takřka ospalý výraz čela automobilu je totiž odstrašujícím příkladem toho, jak lze dokonale promrhat krásu koncepce čtyřdveřového kupé. Pojďme raději za volant.

Interiér – nic pro čahouny
Mercedes-Benz CLS je typem vozu, u něhož zpozorníte již při samotném nastupování. Ne snad díky bezrámovým oknům ani kvůli nízkému profilu střechy, ale stačí si jen sáhnout na materiály dveřních výplní, jež dávají jasně znát, že zde se rozhodně nešetřilo ani na milimetru. No zkrátka radost pohledět a ještě větší sáhnout si. S nadšením tedy usedáme.

Prakticky okamžitě však odhalíme první slabinu. Se 185 centimetry výšky a sedadlem řidiče kdesi ve střední poloze hlavou narážím do stropnice. Říkám si: „Nevadí…“, a v domnění, že po správném seřízení sedadla bude vše v pořádku, i nadále podléhám kouzlu interiéru. Konečně nastavuji sedadlo. Už, už se zdá, že se situace rapidně zlepší, když v tom se spouštění zastaví. Nutno tak přiznat, že CLS (navíc se střešním oknem, které prostor nad hlavou ještě ubere) se skutečně nehodí pro osoby přesahující mou výšku. Ani já zde navíc nenacházím ideální pozici, a přestože se vcelku pohodlně usazuji v mírně neřidičské pozici více naležato, rozhodně bych zde nechtěl razit přes půl kontinentu podobně jako v modernizovaném modelu W211, na jehož základech extravagantní varianta CLS spočinula. Celý test bazarové třídy E ostatně najdete zde.

Míra komfortu, nebo ergonomie je však plně srovnatelná s nejlepšími vozy dneška, a pokud se zaměříme na kvalitu zpracování, zjistíme, že takřka žádný ze současných automobilů nedisponuje v porovnání s testovaným CLS z roku 2007 lepším interiérem. Ano, skutečně se jedná o bezmála 9 let starý automobil, který se přesto tváří, jako kdyby právě opustil výrobní závod. Dokonce ani dnes již Mercedes nedělá tak dobré interiéry. Vše sedí na svém místě, dokonale lícuje a prakticky žádná část (kromě jemné kůže sedadel) nepodléhá opotřebení. Absolutně nic tu proto nevrže, nic se nekroutí a maximálně čtyřčlenná posádka zde vždy nalezne klidné, jemné a přitom skálopevné útočiště. Vlastnit o pár centimetrů útlejší postavu, snad bych si jej i koupil. Tak dobrý interiér CLS skutečně je.

Motor – absolutní kultivovanost
Třílitrový šestiválec do V z dílny Mercedes-Benz je jedním z nejkultivovanějších vznětových motorů vůbec. Dokonce i studený start probíhá v absolutní tichosti, načež motor skoro neslyšíte ani zvenčí. Ještě lepší jsou ovšem dynamické vlastnosti a také lehkost, s jakou můžete díky vysokému točivému momentu cestovat. Po přidání plynu se totiž neozve hřmotné burácení šestiválce a neobjeví se ani vír v nádrži. Takřka bezslyšně se dostaví pouze požadovaná dynamika. Hodně dynamiky. Papírových 165 kW výkonu na 1809 kilogramů hmotnosti totiž ani v nejmenším neilustruje reálné chování celé soustavy. A aby toho nebylo málo, vše korunuje i královsky vychovaná převodovka 7Gtronic, díky které probíhá změna převodových stupňů zcela bez povšimnutí. A oproti staršímu automatu došlo také ke zrychlení reakce na sešlápnutí plynového pedálu. Zkontrolujte si však těsnost této převodovky, často z ní prosakoval olej. Ten si navíc žádá výměnu každých 60 000 km.

Poskytovaných 540 newtonmetrů točivého momentu v pásmu 1 600 až 2 400 otáček za minutu je však skutečně impozantních, a protože si je jich software převodovky dobře vědom, posílá motor nejčastěji právě do zmiňovaného spektra. Výsledná spotřeba je tak přijatelnější, než by se mohlo zdát. 10 litrovou hranici přesáhnete jen při permanentním ohrožení řidičského průkazu. Mnohem častěji proto pojedete s hodnotami začínajícími číslem 8. Ve městě se pak rovněž podíváte k 10 litrům.

Jízda – za každou cenu komfortní
Při pohledu na nízkoprofilové pneumatiky s rozměry 245/35 vpředu a 265/35 R18 vzadu si říkáme, že pověstné rčení o nepřekonatelném svezení v mercedesu na vzduchovém podvozku dnes utrží těžkou ránu. Schopnost, s jakou dokáže tenhle 9 let starý „meďák“ doslova žehlit naše silnice, nám proto vyrazila dech hned dvakrát. Během jednoho odpoledne jsme sice mnoho kilometrů nenajeli, již pár minut od nastartování ovšem vyrážíme vstříc dobře známým a jindy velice rozbitým cestám a nezbývá, než se pousmát.

Znáte to. Když máte na sedadle spolujezdce vnímavého spolusedícího, obvykle vás na větší díry upozorní. Do jaké míry to může být po delší době otravné, nyní řešit nebudeme. Nicméně. Pokud máte vůz, ve kterém cestujete rádi, jistě se takový parťák hodí. Mercedes-Benz CLS nevyjímaje. Představte si však, že je váš parťák o trochu horlivější a s chutí vás upozorní na každý propadlý kanál, i když si je dobře vědom, že byste jej nepřehlédli a že ani přímý průjezd váš vůz nijak nepoškodí. Když vám proto řeknu, že v CLS každého takového parťáka brzy omrzí na cokoliv upozorňovat, nebudu daleko od pravdy. Samotná jízda se tak dá shrnout jedním postřehem: „Bacha, díra!“ „…kde?“.

Sportovního ducha za volantem CLS ale nehledejte. Výraz vozu tak možná působí, jeho charakter je však ryze umírněný. Pojedete-li jakkoliv rychle a třeba i na limitu vozu, Mercedes se bude vždy navozovat tantricky uvolněnou atmosféru a svou posádku včetně řidiče ukolébávat nejjemnějším možným způsobem. Dokonce ani nízko položené těžiště spolu s tužším nastavením podvozku nezajistí dostatečnou komunikaci s řidičem a nezbývá tak než zvolnit tempo, nebo si třeba zesílit kvalitní audio soustavu, která spolehlivě přezvučí veškeré okolní ruchy i při vysokých dálničních rychlostech.

Závěr – vrchol své doby
V polovině minulé dekády představoval Mercedes-Benz třídy CLS jeden z vrcholů nabídky prémiových sedanů. Aby také ne, když základ nabídky znamenal investici minimálně 1,7 milionu korun. Skutečně hezký však nikdy nebyl. Co si o něm tedy myslet?
Je jedním z nejlepších a nejpohodlnějších vozů za částku nadprůměrně vybavené fabie. Dokázal nám totiž, jak pomíjivým faktorem dokáže být vnější vzhled. Podobně jako ženy milují chytré muže, jimž příroda nevěnovala tolik pozornosti ve všech aspektech, bude i budoucí majitel milovat své CLS. Ne pro to, jak vypadá, nýbrž pro to, jaké doopravdy je.

Zamilovali jste se rovněž? Pak dejte dobrého pozoru na stav vzduchového podvozku Airmatic, jehož časté opravy, či výměny kompresorů bývají velice nákladné, zkontrolujte si rovněž těsnost mechanických částí a dobře si prověřte automatickou převodovku 7Gtronic, u které kromě zmiňovaných potíží s olejem dochází také k problémům s mechatronikou.

Plusy
+ jízdní komfort
+ odhlučnění interiéru
+ zpracování a kvalita interiéru
+ použité materiály
+ kultivovanost vznětového motoru
+ spotřeba vzhledem k jízdním výkonům
+ punc nevšedního vozu

Mínusy
- méně prostoru nad hlavou
- stísněný výhled vzad
- odtažité řízení
- design přední části

Vůz zapůjčil autobazar AAA Auto.