Test ojetiny: Infiniti G37 sedan - když jste jedineční

K tomu, abyste zjistili, jak těžké je vymanit se z područí německé nadvlády, nemusíte být zrovna v druhé světové válce. Stačí se podívat na dnešní trh s auty. Přece je ale pár cest, kterými se dá Němcům s grácií vyhnout. A právě o jedné budeme hovořit dnes…

Napřed krátce k historii. Značka Infiniti vznikla pod taktovkou Nissanu již koncem osmdesátých let a jednalo se tehdy o přímou reakci na rozdělení Toyoty a Lexusu. Z Nissanů jde proto logicky o to nejlepší, pomocí čehož se automobilka rozhodla expandovat na prémiový trh a konkurovat nejen značce Lexus, ale i BMW, Audi nebo Jaguar. Infiniti však svou pozornost zaměřilo zpočátku hlavně na severoamerický trh, a přestože se již po několika letech těšilo také náklonnosti ruských zákazníků, do Evropy, ani do jiných konzervativnějších trhů výrazněji neprostoupilo. Až donedávna…


Zřejmě nejzásadnějším mezníkem na cestě do Evropy se stalo SUV s názvem FX35. Mnozí si na jeho robustní a okázalý vzhled jistě vzpomenou, ale spíše než samotná podoba bylo klíčovým faktorem období, ve kterém přišlo. V roce 2004 totiž nic podobného nejezdilo. Porsche Cayenne bylo za nekřesťanské peníze a krabicoidní X5 nebo Touareg se s křivkami „35-ky“ nemohly měřit. A protože japonská značka neměla ve středoevropských končinách žádného prodejce, začalo se k nám ve velkém dovážet.

Nakonec trvalo ještě dlouhé čtyři roky, než Infiniti konečně získalo oficiálního distributora pro Českou republiku, a jak při vstupu na trh bývá zvykem, nezůstalo pouze u oblíbeného dováženého modelu. Nabídku okamžitě doplnil luxusní crossover EX37 a čekat na sebe nenechal ani model G37, jež se do výroby dostal rovněž počátkem roku 2008. Ten byl k mání jako sportovnější kupé nebo elegantní sedan. A právě provedení sedan jsme si v AAA Auto vypůjčili k dnešnímu testu.

Exteriér – snové proporce, netradiční vzhled
Nevím, jak vám, ale mně testovaný vůz něčím neobyčejně připomíná starou Hondu Legend (přestože velikostí jde o konkurenta zesnulého modelu Accord). Je z něj totiž cítit ta ryzost, ta nenápadná vášeň pro detail, jakou v podobné míře překypují jen nejlepší japonská auta. A to je velmi žádoucí. Přesto nejde o hezký vůz. Jeho výraz, ačkoliv vám nebude vyloženě nepříjemný, vzbuzuje poněkud rozpačité emoce a zadní část dává jasně najevo, že doba vzniku tohoto modelu je již dávno za zenitem. Na námi testovaném voze se navíc podepsal i poněkud svérázný předchozí majitel, díky jehož úpravám najdete na zádi místo výfuků dva kanóny o průměrech 10 centimetrů (v prodejní ceně 380 000 Kč jsou ale veškeré originální díly naštěstí zahrnuty).

Interiér – musíte to cítit
Že japonská auta musíte milovat srdcem a ne hlavou, je vám hned po usednutí jasné. Vzduchem totiž proudí podobně specifická atmosféra jako při popisování vnějších dojmů. Posed za volantem, kolmá pozice volantu nebo přehlednost důležitých palubních přístrojů? Dokonalost sama! (Zprvu vás zarazí, že volant seřizujete spolu s celou přístrojovou kapličkou.) A ta měkká sedadla… Bože, to je ráj. Jenomže pak se začnete dívat okolo. Grafika displeje palubního počítače, nebo co že to je? Škoda mluvit. Ovladače stahování oken? Jak v nejlevnějším Nissanu. A ten středový panel… Tady to opravdu chce trochu srdíčka. Naštěstí všechny skutečně důležité věci jsou v nejlepším pořádku a při pohledu na ta dokonalá hořčíková pádla pod volantem se mi navíc vybavuje, že by mi museli ruce zpřerážet, abych na ně zas a znova nesahal.

Překvapí velikost i zpracování vnitřního prostoru. Možná byste to po prvotním, mírně „uhňáclém“ dojmu netipovali, ale uvnitř je dostatek místa i pro 4 přerostlé dospělé (těm vzadu jen musíte srazit hřebínek). Zvláštní uznání pak zaslouží také možnost polohování zadních opěradel, díky kterému zde nadpozemsky příjemně usnete. Za to se zavazadelníkem si nikdo hlavu nelámal. O rovném, či dobře využitelném tvaru nemůže být řeč, a co se týče rozměrů, je již od pohledu spíše široký než dlouhý. I přesto sem ale dáte prý až 450 litrů zavazadel. Jen bych předem doporučil jednou nasekat a dvakrát rozemlít, jinak sem tolik věcí prostě nedáte.

Motor – mistrovské dílo
Origami neskládám, judo neumím a sushi mi absolutně nechutná, ale když přijde na šestiválec z dílen japonských mistrů… Dámy a (hlavně) pánové, tohle je skutečné mistrovské dílo. Atmosférický šestiválec je již sám o sobě základem úspěchu, v Japonsku se ale nebáli pořádně se do něj obout. Výsledkem je 3,7 litru objemu a neméně oslnivých 235 kilowatt. Ale ten zvuk! Tak hutný baryton, kterému zdatně sekunduje hlasitý jekot při 7 400 otáčkách za minutu? No zkrátka fantazie.
Očima stejně starých, řadových šestiválcových bavoráků je motor v Infiniti navíc neuvěřitelně silný. I zde tedy platí otřepané: „Objem dělá dojem.“.

Spřažení se sedmistupňovým automatem vybaveným klasickým hydrodynamickým měničem není odpudivé. Převodovce se daří poměrně dobře odhalovat řidičovy aktuální záměry a oproti konkurenčním automatům pohonnou jednotku zbytečně nepodtáčí (ačkoliv motor by díky své síle a objemu jistě nebyl proti). Ve standardním režimu přeřadí na plný plyn až při 7 200 otáčkách za minutu, režim „Sport“, či volba manuálního řazení posune hranici maximálních otáček ještě o 300 výše. Oslnivé číslo vzhledem k velikosti motoru.

Zábavná akcelerace a ustavičné pozorování, jak ručička otáčkoměru předbíhá tu rychloměru, ale stojí nemalé peníze. Atmosféra je prostě fér, a když ji „honíte“, žere jako zpropadená svi*ě. Při jednom z rychlejších svezení jsme si proto sáhli i nad 30 litrovou hranici a jsme si jisti, že kdybychom s tímto samurajem vyrazili na okruh, dalších 20 litrů by jistě nebyl problém. Běžnou jízdu však zvládnete pod 10 litry, což je nadmíru přijatelné.

Jízda – esence radosti
Proč ale v souvislosti s rodinným sedanem zmiňuji závodní okruh? Odpověď je nasnadě. Zážitek z jízdy s „G37-kou“ je totiž něčím naprosto unikátním a dalo by se říci již dokonce zapomenutým zbožím. Řízení se dá vytknout pouze jedna jediná věc, a sice jistá topornost okolo středové polohy. Ve všem ostatním je dokonalé! Nabízí famózní porci zpětné vazby, perfektně vyvážený účinek posilovače a… no prostě všechno, co zde má být. Jinak se to ani nedá popsat. Na jediný moment byste nehádali hmotnost přesahující 1 700 kilogramů! Tak dobré má to auto řízení.

Že ale mají v Japonsku takové koule, jsem rozhodně netušil. Nejen motoráři, ale i lidé, kteří měli na starost podvozek tohoto modelu, by si totiž zasloužili desetileté prémie (každý rok!). Jejich práce je dokonalá a v našem případě ukázkově fungovala i po bezmála 130 000 kilometrech a 5 letech provozu. Celé auto je neskutečně tuhé, tak akorát tvrdé, ale zároveň obdivuhodně pohodlné. Na zadní nápravě navíc nechybí samosvor, čímž je o veškerou zábavu definitivně postaráno. Zkrátka a dobře, tenhle Japonec z vás udělá lepšího řidiče. Naučí vás vnímat, cítit a včas reagovat nejen pomocí očí, ale i instinktivně, a já se s ním znovu rád svezu, kdykoliv se mi naskytne příležitost.

Závěr – jednoznačně ano
Sotva se do nabídky prémiových kompaktních sedanů dostaly pořádně velké motory, začal je vytlačovat downsizing. Ta doba ale skutečně přišla a nehledě na délku jejího trvání dovolila vznik jednoho fantastického auta. Infiniti G37 není prototypem manažerského ideálu, ani právě nejlepším rodinným vozem, ale pokud to jenom trochu cítíte a svezete se s ním, nemáte co řešit! Za průměrně dlouhý život strávíme ve vozech téměř dva roky, tak proč si je pořádně nezpříjemnit?

A protože jde o bazarový test (ačkoliv tomu stav a hlavně chování vozu vůbec neodpovídalo), zmíním závěrem ještě nejčastější závady. Při výběru vozu si dobře prohlédněte kožené bočnice sedadel. Kůže je velice jemná a poměrně často se stávalo, že se u švu začne bortit. Dále si zkontrolujte stav zámku volantu, který čas od času vypoví službu, a dobře si prohlédněte také stav těsnících gum kolem předních dveří. Mají tendenci puchřet a může se stát, že skrz ně bude za deště prosakovat voda. Infiniti G37 je ale jinak prakticky bez závad!

Plusy
+ fantastický motor
+ pohodlná sedadla
+ vynikající jízdní vlastnosti
+ úžasné řízení
+ úžasný zvuk
+ příkladná schopnost tlumení rázů
+ zaměření na řidiče a jízdní vlastnosti
+ výkon příplatkového audia BOSE

Mínusy
- tvar a velikost zavazadlového prostoru
- grafika displejů
- některé levné ovládací prvky
- vyšší spotřeba paliva při zátěži

Vůz zapůjčil autobazar AAA Auto.

 

Technické údaje:

Infiniti G37 sedan (2011)

Objem motoru

3696 ccm

Typ motoru

vidlicový šestiválcový (V6)

Druh motoru

zážehový atmosférický

Typ přeplňování

-

Maximální výkon

235 kW / 320 koní / 7 000 ot./min.

Maximální točivý moment

360 Nm / 5 200 ot./min.

Převodovka

sedmistupňová automatická

Poháněná kola

Zadní

Maximální rychlost

250 km/h

Zrychlení z 0 na 100 km/h

5,8 s

Udávaná spotřeba město

15,6 l/100 km

Spotřeba mimo město

8,1 l/100 km

Kombinovaná spotřeba

10,9 l/100 km

Spotřeba během testu

12,5 l/100 km

Objem nádrže

80 l

Provozní hmotnost

1 709 kg

Délka / šířka / výška

4 780 / 1 770 / 1 470 mm

Rozvor

2 850 mm

Zavazadelník/ Po sklopení

450/- litrů

Cena v době testu

380 000 Kč

 


Nabídka vozidel na prodej

Zobrazit více vozidel

Fotogalerie

Text: Martin Müller Foto: @kessworks Filip Kešner

Mohlo by vás zajímat


Nejnovější články


Nejčtenější články měsíce

Top
Peugeot 3008 má české ceny. Hybrid koupíte za cenu základního Karoqu
Chcete novou Škodu Octavii s dobrou výbavou výhodně? Právě teď máte šanci Neplaťte za elektronickou dálniční známku víc, než musíte Test: MG5 Electric – kombi z Činy, které nahání hrůzu evropským automobilkám Test: Mazda 3 e-SKYACTIV X 186 - řidičsky zajímavý hatchback napěchovaný elektronikou

Tipy z autobazarů

BMW Řada 5

Rok výroby 2020

850 000 Kč

Nissan Navara

Rok výroby 2018

529 900 Kč

Audi A4

Rok výroby 2011

217 777 Kč

BMW Řada 3

Rok výroby 2006

145 000 Kč