Test ojetiny: Citroën C5 - levný kočár

Samozřejmě za lamače dívčích srdcí v první generaci Citroënu C5 nebudete, nebudete ale ani za troubu co jezdí v mnohem modernějším voze s kšiltem dozadu, protože si každý dokáže logicky odvodit, proč usedáte za volant právě takového automobilu.

Porovnáme-li první řadu modelu C5 s dnes mladší, modernější a pohlednější druhou generací, přijdeme na to, že vůz první řady je nesrovnatelně prostornější. Navíc pořizovací ceny jsou již nízké – samozřejmě vždy s ohledem na stáří vozidla a jeho stav. Vždyť Citroën C5 vyjel na silnice poprvé už v roce 2000, o čtyři roky později prodělal facelift a modernizaci a v roce 2007 byl nahrazen novou „cé-pětkou“.

První řada si před i po faceliftu zachovává své největší klady, tedy excelentní prostornost, velice vysoký cestovní komfort a příznivou cenu. Starší automobily jsou dnes už opravdu levné, zatímco vozy vyrobené po faceliftu a modernizaci (rok 2004) působí mladším dojmem a ve srovnání se stejně starými konkurenty si cenově taktéž nestojí vůbec špatně. Komu jde tedy především o poměr cena-užitná hodnota, ten může hledat mezi nejstaršími exempláři. Kdo chce mít vozidlo mladšího vzhledu, musí vybírat mezi auty vyrobenými od roku 2004. Facelift sice nebyl nijak zásadní, avšak nepřehlédnutelné omlazení přinesl. Změn doznala především přední maska, která dostala integrované logo automobilky, kdy jeho vrchní část tvoří lem kapoty motoru (stejné řešení bylo použito i u druhé generace „cé-pětky“) a světlomety – proměnou prošla jak potkávací světla, tak koncové lampy. Zejména záď liftbacku oživily tak, že i dnes působí stále poměrně moderně.

Interiér ale tolik neprokoukl, respektive na palubní desce se při modernizaci změnila jen grafika budíků, výplň středového panelu palubní desky a přibyla lišta oddělující vrchní a spodní část palubní desky (lišta přechází až do výplní dveří). Přesto i prostoru pro posádku takového malé oživení očividně prospělo. Sedačky Citroënu C5 připomínají spíše pohodlná křesla a korespondují tak s laděním vysoce komfortního podvozku, jenž staví na hydropneumatickém pérování. To umožňuje v případě kombi pod jménem Break, snížit nákladovou hranu zavazadelníku „ufouknutím“ odpružení zadní nápravy pomocí tlačítka na boku v zavazadlovém prostoru. Nakládka a vykládka je tak velice pohodlná. Objem zavazadlového prostoru verze Break činí krásných 563 litrů v základním uspořádání – tedy při obsazení vozu pěticí cestujících a zatažené krycí roletce zavazadelníku. Liftback převeze náklad o objemu 455 litrů, což je zcela dostačující. „Cé-pětka“ tak kromě skvělého místa pro posádku nabízí i výborný zavazadlový prostor.

Hydropneumatické pérování vozu umožňuje měnit charakteristiku odpružení, avšak to co má být sportovní nemá se sportovnem nic společného. Jde jen o přitvrzení odpružení do takové míry, že kola odskakují a ztrácejí kontakt s vozovkou. Komfortní režim vůz ale umí na jedničku s hvězdičkou, když se přes nerovnosti přenášíte jako na létajícím koberci a ani v automatickém režimu odpružení nepracuje vůbec špatně, když mění charakteristiku a výšku podvozku v závislosti na jízdní situaci (třeba na dálnici se světlá výška vozu snižuje). Jízdní vlastnosti nejsou nijak excelentní, spíše se pohybují lehce pod hranicí průměru. To je dáno znatelným přenosem hmotnosti v zatáčkách, odpružením i velkými převisy karoserie.

„Někteří motoristé se obávají spolehlivosti hydropneumatického pérování u vozidel značky Citroën. Tyto obavy ale nejsou na místě, problémy jsou zde stejně tak časté, jako s běžnými tlumiči pérování. Při prohlídce auta zkontrolujte, zda nikde neuniká náplň, prověřte vůz zespodu i jeho motorový prostor,“ radí Jindřich Topol, manažer výkupu AAA AUTO. Můžete se setkat s potřebou repase pružících jednotek (tzv. koulí - nahrazují tlumiče pérování), kterých je v automobilu pět - u každého kola a jedna v motorovém prostoru, jejich cena a životnost je však srovnatelná s běžnými tlumiči u jiných automobilů.

Možné potíže se nesrovnatelně častěji objevují jinde. Narážíme na filtry pevných částic u naftových motorů. „Nefunkční nebo dokonce odstraněné filtry pevných částic jsou velký problém současnosti. Takový vůz totiž neprojde technickou kontrolou, protože není způsobilý pro provoz na veřejných komunikacích,“ vysvětluje Jindřich Topol z AAA AUTO. Občas se vyskytne i závada snímače výfukových plynů, jejich spolehlivost se však proti dřívější výrazně zlepšila.

Kromě povedených turbodieselů 2.0 HDi/66, 80 a 100 kW se pod kapotu dostaly i naftové motory 2.2 HDi/98 a 125 kW nebo 1.6 HDi/80 kW. Obecně jsou naftové motory citlivé na kvalitu paliva, občas se potýkají s vadným vstřikovačem a zejména u motorizace 2.2. HDi pozor na stav turba. Slabší stránku představuje také dvouhmotový setrvačník, který je někdy nadměrně opotřebený. Dobrou volbou není poruchový agregát 1.6 HDi. „Turbodiesel 1.6 HDi někdy trápí potíže s EGR ventilem nebo turbodmychadlem. Při jeho výměně nebo renovaci je důležité vyčistit i přívod oleje, kde bývá zanesené sítko a proto nedochází k řádnému mazání turba,“ upozorňuje zástupce AAA AUTO. Kromě toho 1.6 HDi trápí úniky oleje, problémy s podtlakovým okruhem, který reguluje práci EGR ventilu, škrticí klapky a turba nebo často se prodírající hadice turba. Ty se vibracemi motoru třou o sebe, což je bezpochyby další konstrukční vada této pohonné jednotky.

Benzinové motory mohou potrápit zapalovací cívky, nejde ale o častý problém a navíc se dá snadno odstranit. Horší je, že zážehové motorizace rozhodně neplatí za úsporné. Základ nabídky představuje povedený agregát 1.8 16V o výkonu 85 kW, následuje dvoulitr s výkonem 100 kW a dvoulitr s přímým vstřikem paliva pod označením HPI, jehož výkone činí 103 kW. Jestli si někdo myslí, že tento motor bude úspornější, plete se. Vrchol nabídky představují třílitrové šestiválce. Ty mohou mít výkon 152, 155 nebo 173 kW. Nejsilnější z nich byl ale montován výhradně do verze Carlsson.

Obecně si u modelu C5 první generace dejte pozor na závady elektroniky. Zavedení multiplexní sítě znamenalo i pro jiné modely značky Citroën nárůst potíží s elektronikou, u „cé-pětky“ se to ale projevilo asi nejvíce a odhalit skutečnou příčinu problému často nebývá vůbec snadné. Známé je opotřebení ložisek kol, což prozradí typické hučení. U naftových vozidel někdy hučí převodovky. Při testovací jízdě se můžete setkat s pískáním brzd, které představuje hojně rozšířený problém tohoto modelu. Objevují se také vůle na přední nápravě, kde vznikají na čepech i táhlech stabilizátoru.