Test ojetiny: Citroën C4 Cactus 1.6 e-HDi ETG6 - ohromit a zaujmout

C4 Cactus sice není zase tak starý, abyste jej po desítkách nacházeli v bazarech, v případě jasné servisní historie a zánovního stavu je ale taková koupě přece jen výhodnější. Zapátrali jsme proto v pražské centrále AAA Auto a jednoho z přítomných pichláčů vytáhli. Na tachometru měl 25 tisíc kilometrů.

Odkud se ale vzalo ono nezvyklé jméno? Vždyť ty gumové šílenosti (nárazníky airbump) jsou spíše pro pohlazení. A věřte, zkusili jsme to v praxi... Cactus jsme podrobili sociálnímu experimentu. Stačilo se posadit opodál zaparkovaného Francouze a do deseti minut tu byl zvědavec, který začal celé auto osahávat. Vyzkoušeli jsme to třikrát a ani jednou se vůz svou poutavostí neminul účinkem. Jméno Cactus nám tak do teď nejde na rozum. Nejspíše ironie...

Exteriér – originalitě se meze nekladou

V duchu hesla "ohromit a zaujmout" vypadá tahle bílo-hnědá koule neskutečně autenticky. Cactus si prostě s ničím jiným nespletete a právě proto jej tolik lidí miluje. A ten perleťový lak, pastva pro oko...

Je tu ale pár věcí, pro které si vás získat nemusí, a pokud náhodou srazíte chodce (chraň Bůh, abyste to dělali!), máte jistotu, že jej o nebezpečně vytrčené ližiny na střeše definitivně rozpářete. Vážně nevím, kdo tohle vymýšlel. Vždyť od rychlosti 140 km/h pískají jako hyperaktivní prvňák učící se na flétnu. Cestovat rychleji skutečně nelze.

Interiér – křesla jak u babičky, palubka ve stylu ufo

V případě, že Cactus vybavíte automatickou, lépe řečeno pilotovanou šestistupňovou převodovkou, dostane se mezi obě přední (mimochodem velmi pohodlná) sedadla přepážka připomínající staré „ameriky“. Sedadla jsou tak opticky spojena v jednu lavici, kterou přepůlíte až v momentě, kdy sklopíte trojúhelníkovou loketní opěrku. Roztomilé.

Automat ale skýtá ještě jednu, mnohem větší zvláštnost. Absolutně zde totiž chybí běžný volič jízdních režimů a namísto něj zde najdete akorát obrovská tlačítka s písmeny N, R a D. Ptáte se: "A kde je P (od slova parkovat, že ano)?" Odpověď je prostá - není tu!

Cactus nás tedy rovnou posílá k dalšímu úkazu, se kterým budete díky absenci parkovací polohy převodovky neustále v kontaktu. Samotnou parkovací neboli ruční brzdu bych jistě kdovíjakým úkazem nenazval, jenomže způsob, kterým ji Francouzi u tohoto modelu ztvárnili, budí značné emoce (a ne zrovna v pozitivním slova smyslu). Tvar ruční brzdy je totiž tak osobitý, že pokud ji zatáhnete až nahoru (samo sebou, aby se nebrzděný Cactus sám od sebe nerozjel) a následně do vozu usedne vaše křehká polovička, bude s odjištěním brzdy zápolit při nejlepším několik minut. Je třeba obrovské síly!

Výslovně pak také nedoporučuji hledat vůz s panoramatickou střechou, jakou jsme měli my. Interiér sice vypadá vzdušně, ale při výrobě kdosi zcela zapomněl na roletu, kterou byste si horní okno zatáhli... Že to je hazard se zdravím nejen vaším, ale i celé posádky (případně dětí), nemusím dokládat.

A ještě k samotné palubní desce... Ať už vypadá jakkoliv, nepříjemná není. Na ovládání klimatizace pouze pomocí dotykového displeje jsme si u koncernu PSA již zvykli a hranaté tvary nebo prakticky nepraktický držák telefonů před spolujezdcem, no... kdo by chtěl, tak tam prostě je. Překvapí ale, že spolujezdec zůstal ochuzen o pravý výdech ventilace a pro řidiče je poněkud nepříjemné pouze výškové seřízení volantu. Alespoň že dostal pádla, která jsou, jak si za malý moment řekneme, absolutně k ničemu.

A u kritiky zůstáváme. Zamrzí totiž i velikost celého vozu. Ač se to nezdá, Cactus je povážlivě malým kusem auta. Čtyři dospělé sem uhňácnete opravdu až po delším přemlouvání a zarazí vás rovněž místo nad hlavou, kterého není příliš ani vpředu. Vše je dáno vyšší pozicí sedadel, díky nimž je posed nadmíru osobitý. Mizerné je to také s výhledem. V přední části není sebemenší problém, ale směrem vzad se situace díky masivním C sloupkům a překvapivě malému zadnímu sklu nepoměrně zhorší. Cactus v námi testované výbavě však uměl sám zaparkovat do řady stojících vozidel a nutno dodat, že mu to šlo znamenitě. Jen si tu a tam dal na čas. Zavazadlový prostor s objemem 348 litrů však představuje solidní průměr.

Motor a převodovka – království za manuál

Šestnáctistovka HDI v sobě neskýtá výrazný potenciál, a pokud ji navíc vyzkoušíte v nejslabší verzi se 68 kilowatty, neohromí vás. V cactusu jde ale o docela jiný příběh. Futuristický model totiž nese jméno citroënu C4 (ačkoliv vznikl na základech C3), oproti svému jmenovci ale zhubl o výrazných 200 kilogramů a na silnici je to sakra znát! Brzdou provozu proto rozhodně nebudete a o chuť zrychlovat přijde Cactus až při početnějším obsazení.

Robotizovaná šestistupňová převodovka je ale naprostou katastrofou. A bez pardónů! Nejen, že potenciál motoru absolutně zabíjí, ale řadí snad pomaleji než většina žáků běžných autoškol. Každé přeřazení znamená bezmála dvousekundové přerušení toku výkonu (někdy i déle), čímž jste zejména v prudších kopcích nadobro odsouzení táhnout se za kamiony. Proč? Vy totiž přidáte, převodovka podřadí a všichni vám ujedou. Opět je dojedete, ale protože máte již podřazeno a otáčky stoupají k maximu (nevím ke kolika, Cactus NEMÁ OTÁČKOMĚR!!), rozhodne se převodovka opět zařadit na vyšší stupeň. Předjíždění je tedy rázem zrušeno… A rychleji nefunguje ani volba manuálního řazení pomocí pádel, která se navíc již po několika vteřinách stejně přepne zpět do automatického módu. Víte ale, co je největší gól? Že vám i Cactus s automatickou převodovkou chcípne v kopci. Nemám přitom na mysli systém Start/Stop. Stačí vůz při rozjezdu překvapit rychlejším přešlápnutím mezi oběma pedály a je... konec!

Jízda – kila dole jsou znát

A jak ten úkaz vlastně jezdí? Odhlédnu na chvíli od nelogicky řadící převodovky, která vás bude otravovat při každé akceleraci, a zaměřím se spíše na samotné jízdní vlastnosti. Celý vůz váží méně než 1 200 kilogramů, z čehož pramení jistá lehkonohost a také tendence ke kopírování terénních vln. Cactus si však s většinou nástrah poradí až překvapivě dobře a nebýt přílišného naklánění v zatáčkách a noření karoserie pod nijak silnými brzdami (vzadu jsou dokonce bubny), neměl bych s jeho chováním sebemenší problém. Je proto vážně škoda, že se ve zbylých aspektech tolik liší od něčeho, co bych nazval slovem "dobré".

Závěr - takhle ne...

Citroën C4 Cactus je skutečně podivuhodný vůz. Pokud jste totiž silně extrovertní a milujete, když vám ostatní koukají do auta, neexistuje pro vás ve stejné cenové hladině lepší alternativa. Všem ostatním jej ale doporučit nemohu. Za cenu 320 000 Kč totiž existuje spousta jiných a mnohem lepších zánovních vozů. Pokud jej ale přesto chcete, vyhněte se panoramatické střeše a robotizované převodovce. Jen tak budete se svou volbou spokojeni.

Plusy
+ neotřelý vzhled
+ pohodlná sedadla
+ pro někoho útulný interiér
+ velmi úsporný motor

Mínusy
- absence otáčkoměru
- absence klasického voliče převodovky
- absence rolety k zatažení střešního okna
- chování robotizované převodovky
- slabší dálkové světlomety
- přílišné náklony v zatáčkách
- bubnové brzdy na zadní nápravě
- pouze výklopná zadní okna

Vůz zapůjčil autobazar AAA Auto.