Test ojetiny: BMW 118d xDrive (2014) - bezva kamarád

Přesněji řečeno, černé řešení… Jmenuje se BMW 118d xDrive a se skvělou výbavou a pouhými 48 tisíci kilometry čeká na svého zájemce v bazaru. Ptáte se: „Za kolik?“. Tak čtěte a dozvíte se.

Exteriér – podezřele účinná proměna
Musím přiznat (a psal jsem to i v testu modernizovaného provedení), že přední část testovaného vozu skutečně považuji za jeden z nejohavnějších výtvorů historie BMW. Nebohá jednička vypadá jako ryba s vypouklýma očima, které zapomněli dát snídani.
V našem případě je ale dost věcí jinak (naštěstí!). Situaci totiž zachraňuje kombinace M paketu a černého laku, která čelní výraz proměnila k nepoznání. Stále to není hezké auto, pohled na něj vás ale již nepobouří, a pokud vaše srdce bije v rytmu BMW, snad se za ním i otočíte. Před lidmi, kteří tento vůz objednávali, opravdu smekám. Méně ošklivou jedničku (generace F20 před modernizací) jsem doposud neviděl.

Interiér – ach, ta horšící se kvalita
Uvnitř omlazené verze se ale mnoho nezměnilo, což je pro dnes testovaný vůz jedině dobře. Koupíte si tak v podstatě nové auto, které má identickou palubní desku a díky interiérovému M paketu dokonce i stejná sedadla, nebo volant. Jediným zásadním rozdílem může být pomalejší rozhraní iDrive, či otočný ovladač bez horní dotykové plošky, skrz kterou lze v novém voze psát jednotlivá písmena.

Oproti dřívější novince je ale bazarový kousek v pětidveřovém provedení, a právě zde tkví zásadní výhoda. Verze s přidanými dveřmi sice přišla o efektní bezrámová okna a dokonce ani její karoserie nenabízí tolik nadpozemské tuhosti, ale dodaná praktičnost je prostě k nezaplacení. Samozřejmě tu nejsem od toho, abych psal, že pětidveřový vůz bývá praktičtější než třídveřák, to jistě odvodíte sami, ale v případě BMW řady 1 je rozdíl mezi oběma variantami skutečně zásadní.
„Třídvířko“ ztělesňuje spíše prťavé kombi pro dva, nežli plnohodnotně použitelný vůz. To s pětidveřovou jedničkou dokážete fungovat i v případě, kdy po ruce nemáte větší vůz. Samozřejmě však stále není obří a díky posunutým B sloupkům působí subjektivně ještě stísněnějším dojmem. V porovnání s třídveřovou verzí má však kratší dveře, což při městském parkování bodne.

Bazarový pohled
Jeden by řekl, že u rok a půl starého auta s nájezdem necelých 50 000 km nebude co zkoumat. Vždyť jde v podstatě o zánovní kus. V případě mechanického stavu je to pravda. Jenomže při pohledu na interiér? Je to smutné, ale tak jako u většiny ostatních automobilek, šla i u BMW kvalita rapidně dolů. Středový panel vrže, tlačítka jsou vlivem obyčejného používání zřetelně oleštěná a vše korunuje „eMkový“ volant, na který dodal výrobce tak jemnou kůži, že při zmiňovaném nájezdu vypadá, jako kdyby odjezdil rovný čtvrt milión. A přitom má za sebou pětkrát méně!

Že takový interiér není prémiový? Ale kdeže. Pozice sedadel, ergonomie, nebo použité materiály jsou na většině míst v nejlepším pořádku a díky spoustě důvtipných prvků se stále cítíte výjimečně. Jen… Tu a tam… No prostě se ozve pazvuk, jaký jsme od starší generace E81 za celou dobu její existence neslyšeli. Zřejmě i tato vlastnost proto bude od nynějška k vrtulím ve znaku patřit.

Motor - rozumné optimum
Všichni se mu smějí, ale když jim pak ukáže záda… Pohonná jednotka s označením 18d neznamená nic jiného než přítomnost velkého, ale uškrceného dvoulitru z řady N47. I když … On vlastně tak uškrcený není. Disponuje výkonem 105 kW (143 koní) a točivým momentem 320 Nm v pásmu otáček od 1 750 do 2 500 otáček za minutu. A v praxi funguje následovně. Zrychlení z 0 – 100 km/h proběhne už za 8,7 vteřiny a maximální rychlost leží na hranici 212 km/h (reálně se podíváte až na tachometrových 220, kde vás sekne omezovač). Souhlasíte, že se nebavíme o pomalém autě?

Po otevření kapoty se ovšem nenechte zmást. Nápis TwinPower Turbo není nic než jen prázdný marketing. 118d nemá dvoukomorové, ani dvě turba. Přesto však táhne zcela lineárně a to již od nízkých otáček. Ve středním pásmu se jeho síla nese na vlně maxima točivého momentu, a když na to přijde, nechá se vytočit i daleko za hranici červeného pole. Ke svižné jízdě však stačí řadit před 4 tisíci.

Schopnost naftového ústrojí ale podporuje i dobře poskládaná manuální převodovka, která k tradičně přesné spojce a dobře vymezené kulise řazení přidává odstupňování, jež z kapacity motoru těží maximum. Při dálničním tempu točí motor na šestku optimálních 2 200 otáček a na 3 000 si sáhne až při necelých 180 km/h. Paráda.

Nejsilnější zbraní 118d je ale spotřeba. A teď nemyslím tu papírovou, kterou si výrobci s oblibou přikrášlují. Navzdory dvoulitrovému objemu jsme ve městě jezdili za zhruba 5,5 litrů. Chuť na dálnici pak ani při vražedném tempu nepřesáhla hranici 6,5 litrů, a na naší testovací, mimoměstské trase jsme dokázali celých 100 kilometrů při průměrné rychlosti 85 km/h absolvovat se spotřebou 3,8 litrů nafty, což je dokonce méně, než BMW udává ve svých tabulkách.

Jízda – zklamání se nekoná, sláva!
Verze 118d byla také jednou z prvních, u které existovala šance připlatit si za pohon všech kol xDrive. Moc lidí to neudělalo, my ale máme to štěstí a xDrive v našem voze je. Na rovinu - bál jsem se, že přidaná hmotnost k již tak těžké naftové jedničce naprosto zdevastuje jízdní vlastnosti a vůbec celkovou agilitu, kterou mám na tomto modelu tak rád. 1 495 kg... Vždyť ta stísněná sranda váží více než nový Passat. Naštěstí se to ale nestalo! Konstruktéři odvedli skutečně skvělý kus práce a celkovou hmotnost dokonale ukryli kamsi pod podlahu. Tohle je stále ten nejlépe jezdící kompakt na trhu, který ke všemu přidává ještě pohon všech kol. Nic víc, nic míň. V zimním období si proto užijete spoustu zábavy a na mokru se již nemusíte bát, že vám neustále bude blikat žlutá kontrolka prokluzu.

V porovnání s předchůdcem je řízení o dost snazší a samozřejmě i trochu odtažité, mám z něj však stále daleko lepší pocit, než z většiny konkurenčních aut. A zkuste si prosím vyjmenovat jen ta s pohonem všech kol. BMW 118d xDrive je jasný vítěz!

Závěr – perfektní rovnováha
Takto vybavené BMW řady 1 se na českém trhu hned tak nevidí. Nechybí mu stylový M paket, xenony, navigace, geniální interiér z alcantary a dokonce ani pohon všech kol. Stejně jako v úvodu se určitě znovu ptáte na cenu? Už vás nebudu více napínat – 469 000 Kč. Ke své i spokojenosti celého okolí jsem se tak konečně dočkal. Snad poprvé po testu velice sympatického BMW totiž nesupím nad přemrštěnou cenou a prohlašuji, že tyto peníze bych za něj klidně dal.

Plusy
+ prémiová vyspělost
+ jízdní agilita
+ tvar sportovních sedadel
+ reálný výkon motoru
+ spotřeba paliva
+ poměr cena výbava
+ zanedbatelné stáří

Mínusy
- slabší výkon audia
- lacině působící nastavení sedadel (kolíbka)

Technické údaje: