Test ojetiny: Audi A6 Avant 2.7 TDI 2005 - Zub času

Jenže ani skvělý, až skoro nadčasový vůz své doby, nabitý spoustou moderních technologií, nedokáže zub času zastavit úplně. Důkazem tohoto rčení je i testovaný vůz se stářím téměř deseti let. Přesto nás zajímalo: „Dokáže i dnes zaujmout a obstojí v konkurenci nespočtu bazarových vozů za často přijatelnější ceny?“ Odpovědi nejen na zmiňované otázky, ale i na to, jaká „A6-ka“ po desetiletém užívání skutečně je, se dozvíte z následujícího testu.

První dojem – postarší, přesto kvalitní kousek
Začnu hned odpovědí na první z otázek. Ano. I po deseti letech dokáže „A6-ka“ skutečně něčím zaujmout. Velké rozměry, zaoblený vzhled a kvalitní dílenské zpracování nejen v interiéru. Přesně tak totiž velké desetileté kombi na první pohled působí.
Konkrétní automobil, který jsem měl k týdennímu testu, byl oděn do tmavě modrého pastelového laku a temná modř zahalila i celý jeho interiér. To mně na prvním dojmu opravdu mnoho nepřidalo a osobně bych zcela jistě volil jinou barevnou kombinaci. I přes jisté slabší stránky v designu, poněkud zvláštní kombinaci barev a výbavy si ale vůz stále udržoval nenucený nadhled a výraznou tvář německé preciznosti, která ve vzduchu navozovala příjemnou atmosféru po celou dobu testu. Zajímavé.



Exteriér – zavalitý tlouštík
Vnější design vznikající pod dohledem Waltera de Silvy se nese ve znamení kulatých tvarů a okázalé mohutnosti, která prostupuje napříč všemi částmi vozu. Šestá generace „A6-ky“ také masově rozšířila často zmiňovaný „single frame“ (charakteristický rámeček kolem RZ), který všem novějším vozům Audi propůjčuje nezaměnitelný výraz přední části vozu. Za zmínku pak rozhodně stojí skupinové LED svítilny na zádi vozu (nutno brát v potaz, že se bavíme o 10 let starém autě!), které jsou u provedení Avant používány jednak jako obrysová, tak i brzdová světla (u sedanu před faceliftem pouze jako brzdová). Přes všechno je ale vnější design vozu stále velmi konzervativní a v dnešní době pochodí svým výrazem nanejvýš u zarytých příznivců značky Audi.



Interiér – kvalita let minulých
Kritika automobilových fandů se v posledních letech zaměřuje také na kvalitu použitých materiálů v interiérech a na palubních deskách vozů. Audi A6 (C6) je ale ze staré školy. Z té, kde se na interiérech zdaleka tolik nešetřilo a materiály měly být spíše než přehnaně lehké, především příjemné na dotek. Kritizovat tedy testovaný vůz skrze kvalitu použitých materiálů prakticky nelze a nebýt jemně povrzávajícího středového tunelu a loketní opěrky, oloupaného laku z plastů na některých často používaných místech (typická neduha koncernu VW) a dvou pravěkých displejů, zachovával by si i dnes velmi solidní tvář. Má kritika se ovšem nevyhne jiné části. Tou jsou nepříplatková přední sedadla. Nemám na srdci ani tak jejich umístění (pozice za volantem se hledá snadno), jako spíše jejich kvalitu a zpracování. Po deseti letech provozu je jejich výplň značně prosezená a cestování na nich (především na delší trase) není opravdu příjemným zážitkem. Při výběru starší ojeté A6 se tak určitě poohlédněte po sedadlech příplatkových. Jinak je ale vnitřek vozu především díky výborně zvládnuté ergonomii příjemný a v kombinaci s velkým zavazadlovým prostorem i velmi praktický.



Motor – bručoun se šesti
Papírové předpoklady vznětového šestiválce o zdvihovém objemu 2698 ccm nejsou kdo ví jak oslnivé. Považte sami. 132 kW (180 koní) a 380 Nm má co dočinění s vozem o hmotnosti menší lokomotivy (1970 kg). Realita ovšem povzbudivě překvapí (přijatelné dynamice nahrával i fakt, že testovaný vůz disponoval pohonem pouze předních kol). Spořádanost šestiválcového chodu v kombinaci s relativně velkým turbodmychadlem bere za své a vůz ochotně zrychluje i vysoko nad povolenými rychlostními limity českých dálnic. Sportovní zážitek to samozřejmě není a výkonový projev motoru bych tak přirovnal spíše ke kontinuální medvědí síle, která je sice obrovská, ale břímě, jež s sebou vláčí, je bohužel o dost větší.

Ono ochotné zrychlování si pak v kombinaci s vysokou hmotností také žádá své a jezdit tak se spotřebou na úrovni 13 litrové hranice, není sebemenší problém. Pohodlně však budete jezdit za 8-9 l/100km a při defenzivní jízdě se dostanete k 6,5 litrům. Je to hodně nebo málo? Zůstává na zvážení každého zájemce. Za sebe ovšem mohu říct, že ač je motor, jaký chce, kultivovanosti jeho chodu se žádný ze vznětových čtyřválců nevyrovná. A že si trochu přihne? No a co. Vždyť není nejmladší.



Jízda – na vlně koncernu VW
Co ale „A6-ce“ neodpustím, je pocit z řízení. Elektrohydraulický posilovač sice funguje dobře, ale řízení je nesmírně přeposilované a řidič se tak mnoha informací od předních kol rozhodně nedočká. Díky tomu ztratí většina řidičů v „A6-ce“ přehled o hmotnosti vozu, který právě řídí. To může být jistě příjemné, ovšem jen do chvíle, kdy přijde ostřejší zatáčka na mokru. V takovém případě je dobré mít na paměti horší rozložení (nemalé) hmotnosti a umístění těžkého šestiválce před přední nápravou (protože vůz vám sám od sebe mnoho informací nepodá). Silná nedotáčivost, ač není jakkoliv nepředvídatelná, skutečně není příjemným společníkem.

Řazení zase ztrácelo punc kvality svým gumovým chodem, ačkoliv o nejasném vymezení drah nemůže být řeč. A spojka? Rozhodně jsem zažil citlivější. Odpružení je zase dost tuhé (na vině jsou tužší přední tlumiče, které zabraňují nechtěnému houpání přetíženého předku) a ačkoliv podvozek jen tak něco nerozhází, kratší příčné nerovnosti jej zaručeně z míry vyvedou. I tak je ale zejména díky použití hliníku v namáhaných podvozkových částech jízda o dost pohodlnější než s předchůdcem a co je důležitější. Zejména ramena přední nápravy již vydrží bez výměny 2-3x déle, než u generace C5.

Jestli se ale „A6-ka“ cítí někde jako ryba ve vodě, pak je to na dálnici. Pro tu se doslova narodila. Kombinace dobrého odhlučnění, výrazného zkreslení aktuální rychlosti jízdy a kultivovanosti vznětového šestiválce je pro delší dálniční přesuny doslova výborná (jen nebýt těch mizerných sedaček!) a nutno jedním dechem dodat, že v tomto ohledu nemá mezi bazarovými konkurenty mnoho opravdových soupeřů.



Závěr – čas je neúprosný
Po týdenní zkušenosti s „A6-kou“ musím uznat, že i po deseti letech má rozhodně co nabídnout, a ačkoliv bych si ji nejspíše sám nevybral, rozhodně nelze odsuzovat kohokoliv, kdo by měl při výběru opačný názor. Je zkrátka etalonem své doby, která již očividně pominula, a přestože mnoho racionálních důvodů ke koupi nedává, své zákazníky si jistě najde. Ti se pak především díky nadprůměrné spolehlivosti starších kusů a malému poklesu cen u ojetých „A6-ek“ o svou investici rozhodně bát nemusí.

Plusy
+ Kvalita použitých materiálů v interiéru
+ Dílenské zpracování
+ Image značky
+ Klidný a příjemný motor
+ Příjemné odhlučnění
+ Pružnost ve vyšších rychlostech
+ Velikost a přístup do zavazadlového prostoru

Mínusy
- Grafické vyobrazení displejů
- Vyšší hmotnost vozu
- Nekomunikativní řízení
- Tužší podvozek
- Vrzání loketní opěrky vpředu
- Znatelné stáří koncepce vozu

Vůz zapůjčil autobazar Auto ESA