Test: Jaecoo J7 zastíní zaběhlé konkurenty a chyby se hledají těžko

Automobilka Jaecoo patří pod automobilový koncern Chery založený v roce 1997, který je největším čínským vývozcem vozů. Vozy zatím vznikají v Číně, brzy je však bude produkovat i španělská továrna firmy EV Motors v Barceloně. Záruka na vozidlo je 7 let nebo 150.000 km. Asistenční služba je v Česku dostupná 24/7. 

Jaecoo J7 můžete mít s pohonem předních (FWD) nebo všech kol (AWD). Vždy s přeplňovaným benzínovým čtyřválcem o objemu 1,6 litru ve spojení se sedmistupňovým automatem 7DCT.  V nabídce jsou dvě výbavy: Luxury a Exclusive. Kromě spalovacího motoru je v nabídce i čistě elektrické provedení.

Na promo fotkách působí čínská novinka velmi atraktivně až luxusně. Trochu jsme se báli živého setkání s tímto modelem, ale naše obavy se nepotvrdily. Karoserie působí přesně jako na fotkách, jednotlivé díly vynikají příkladným slícování a celkový pocit z tohoto SUV není vůbec špatný, což potvrdila celá řada oslovených známých, kamarádů a chalupářů. Většina lidí kvitovala hranaté tvary, velká kola, slušné materiály v interiéru, slušnou ergonomie a hlavně obrovský přehledný výškově orientovaný displej dominující palubní desce.

K vozu stačí přijít a kliky dveří efektivně vyjedou z karoserie. Sedadla jsou standardně koženková a ta vpředu i elektricky ovládaná. Ve vyšší specifikaci disponují všechny sedadla vyhříváním i ventilací. Kromě toho tu je vyhřívané čelní sklo. K dobré atmosféře na palubě přispívá nastavitelné ambientní podsvícení a již zmíněná kvalita použitých materiálů.

Obří displej je plně v českém jazyce, s překlady si někdo dal práci a za týden používání jsme nepřišli na žádný překladatelský oříšek. Samotný systém fungoval svižně a bez problémů (francouzské automobilky mohou jen závidět). Jediné na co jsme narazili, byla ztráta signálu DAB rádia (v některých okrajových částech Prahy přestávala zvolená stanice hrát). Naopak streamování hudby z mobilu a spojení s ním funguje na jedničku.

Jak nemáme rádi dotykové displeje v autě, tady nám vůbec nevadil. Pokud Vám vadí bílá grafika, můžete přepnout do tmavého režimu, který je příjemný zejména v noci. A zajímavé bylo, že ovládání je mnohem intuitivnější než například u některých německých automobilek. Například nastavení vozu má jasně řazené menu a nevídané možnosti nastavení.

Ale pojďme na zkušenosti z jízdy. První novináři, kteří s modelem J7 svezli, hodnotili jízdní projev jako slabší (hluk od motoru, menší výkon, neplynulý automat, vysoká spotřeba). O to více jsme se při prvních kilometrech soustředili na projev vozu a byli rozhodnuti mu nic neopustit. Po nastartování vozu jsme s vozem chtěli kousek popojet a nafotit si první fotky. Bohužel do doby, než se řidič připoutá bezpečnostním pásem se vůz nerozjede. Můžete se stavět třeba na hlavu, ale J7 se nehne ani o metr. První rozjezd v ekonomickém režimu byl naprosto hladký. Přestože jsme nafasovali automat se čtyřkolkou, odpich z místa byl naprosto plynulý.

Stejně tak jízda s vozem je příjemná a na hladkém asfaltu komfortní. Akcelerace není kdovíjaká, ale pro běžné motoristy stačí. I s plně naloženým vozem nebyl problém za Prahou předjíždět. Manuálně si můžete podřadit a motor příjemně zatáhne za doprovodu hrubšího zvuku. Hodnotit zrychlení jako nedostatečné nemůžeme, pro běžného řidiče je výkonu dostatek. Stejně tak na dálnici není problém držet maximální povolené rychlosti a komfort posádky nijak netrpí. 

Benzinová šestnáctistovka si říkala při jízdách po Praze mezi osmi až desíti litry, přičemž průměrná spotřeba po 600 ujetých kilometrech dosáhla hodnoty 7,9 km/100 km, přičemž jsme se nijak neomezovali. Ano, někteří konkurenti dokážou jezdit o litr až dva levněji.

Jaecoo J7 jezdí obstojně za předpokladu, že s ním nechcete vymetat okresky pod plným plynem nebo v Německu okupovat levý jízdní pruh. Je to prostě klasické benzínové SUV, které umí vše o něco lépe než průměr. Je pravdou, že je potřeba si zvyknout na mírně přeposilované brzdy a řízení s omezeným citem. Kromě toho nepotěší ani hlučný projev činnosti směrovek (blinkru). Přestože je na výběr ze třech zvuků, ani jeden nám nepřišel zrovna příjemný. Nejhorší situace je na dálnici, kde se zvuk blikačů zesílí vzhledem k vyšší hlučnosti. Při popojíždění ve městě je situace v pohodě.

Podvozek jezdí na devatenáctipalcových kolech s rozměrem pneumatik 235/50 R19 a většinu běžných nerovností odfiltrovává velmi slušně (trochu dupání přichází až na doopravdy rozmlácených silnicích, kde bychom uvítali menší kola s vyšším profilem pneumatik). Při projíždění zatáček pod plynem se karoserie trochu naklání, ale o nic strašného nejde. Díky pohonu všech kol a víceprvkové zadní nápravě podvozek drží statečně stopu a neodskakuje. Působí sebejistě. 

Automatická převodovka řadí tak, že jsme o její přítomnosti vůbec nevěděli. Ani jednou necukla a ani jednou nezazmatkovala. Vždy měnila jednotlivé rychlostní stupně nepozorovaně. Takže ani tady nelze s některými novináři souhlasit.

Každopádně tohle čínské SUV nejezdí o nic hůře než evropští masoví konkurenti, což se nám jako evropským patriotům nepíše zrovna dobře. V Číně holt dohnali Evropu a v některých ohledech ji dokonce předběhli (například systém kamer kolem celé karoserie umí nabídnout nečekané pohledy a kvalitní zobrazení).