Test: Hyundai Veloster Turbo - sázka na efekt

Hyundai Veloster se po svém představení prodával nejprve jen s jediným motorem – atmosférickou 1.6 GDI s výkonem 103 kW, což přineslo vlažné reakce motoru a mizernou akceleraci (z nuly na 100 km/h se Veloster dostal za 9,7 sekundy). Adrenalin řidiče tak při sešlápnutí zůstal nevyplaven a byl rozprouděn až nejistým projevem podvozku, který přinášel horké chvilky. Vše se mělo změnit s příchodem Turbo verze. A proto jsme minulý týden sáhli po přeplňované verzi Velosteru a ověřili, jaká je realita.

Sázka na efekt
"Nabušeně" tvářící se sporťák se chlubí dvojí identitou - na levém boku karoserie má pouze jediné dveře, kdežto na straně pravé dvojici dveří. Díky tomu je Veloster oproti běžným třídveřovým hatchbackům vcelku praktický - můžete tak pohodlně převážet například své ratolesti, které nikdy nevystoupí do vozovky, ale vždy jen směrem k chodníku. Verze Turbo sází na ještě ostřejší vzhled a přidává větší masku chladiče nebo dvojici ohromných koncovek výfuku. Sportovně vyhlížející karoserie však při pečlivém prozkoumání trochu kazí například zaslepené otvory v kapotě. Celkově karoserie působí přitažlivě, což dokázaly i praktické zkušenosti. Během týdenního testování strhával Veloster na sebe veškerou pozornost.

Stísněný interiér
Do kabiny se na přední místa nastupuje celkem v pohodě. Přední sedadla mají rovněž dobré tvarování a odpovídající boční vedení. Sedadlo řidiče je v podélném směru elektricky stavitelné, opěradlo manuálně. Přístup na zadní sedadla je výrazně horší, stejně tak prostoru v oblasti hlavy není zrovna na rozdávání. Špatné je to i vpředu, kde prostor snižuje prosklená střecha. V kabině nalezneme extravagantně pojaté čtyřúhelníková madla v předních dveřích a středový tunel zřejmě inspirovaný Volkswagenem Scirocoo. Další zajímavostí je dveřní asymetrie a prosklení zádě až po střechu. K rozmístění jednotlivých ovládacích prvků nelze mít závažnější připomínku. Jediné co by chtělo ještě vylepšit, je příliš jasné LCD na středovém panelu, které i v nejnižší možné intenzitě jasu oslňuje po setmění řidiče (budiž útěchou, že displej lze vypnout jednoduše tlačítkem). Nepotěšila nás také pouze jednozónová klimatizace. Zavazadelník o objemu 320 litrů je překvapivě dobře využitelný, pod podlahou se navíc skrývá dojezdová rezerva.

S příchodem přeplňované verze Hyundai upravil výbavové stupně. Dříve byla atmosférická šestnáctistovka dostupná s výbavou Comfort nebo Style. Nyní zůstala pouze druze jmenovaná výbava Style obsahující vše potřebné. Turbo verze je pak dostupná v ještě vyšší výbavě Premium, která s rozdílem 132.000 Kč přináší navíc silnější motor, LED zadní svítilny, kožené čalounění sedadel, elektricky nastavitelné sedadlo řidiče, elektricky ovládaná a vyhřívaná vnější zpětná zrcátka, zadní parkovací kameru, Bluetooth handsfree nebo navigaci včetně Premium Sound a osmi reproduktorů nebo osmnáctipalcová kola.

Turbo spasitel
Inženýři proto na šestnáctistovku nasadili twin-scroll turbodmychadlo, díky čemuž dosáhli výkonu 137 kW dostupných v 5.500 ot./min. a maximálního točivého momentu 265 Nm v rozmezi 1500-4500 ot./min. Veloster udělá stovku za 8,4 sekundy a rozjede se na 214 km/h. A to vše podle automobilky Hyundai za 6,9 litru Naturalu na 100 km ve smíšeném provozu. Reálně s Velosterem nelze jezdit pod hranicí 8 l/100 km. Běžně se tak budete pohybovat v rozmezí 9-10 l/100 km při splynutí s běžným provozem. Začnete-li více šlapat na plynový pedál, počítejte se spotřebou nad 14 l/100 km. Navíc motor vyniká nechutí jít do otáček, chybí mu gradace výkonu a výraznější zvukový doprovod. Laxní je také odezva motoru na pokyny plynového pedálu. Motor jako takový není špatný, ale spíše by se hodil do třídveřové i30, kde by byl velmi příjemným společníkem pro střední rychlosti. Spojení s manuální šestirychlostní převodovkou funguje naprosto dokonale. Převodovka má krátké a přesně vymezené dráhy a snese srovnání s prémiovými vozy.

Zadkem k neštěstí
Veloster má naprosto skvělé předpoklady být zábavným vozem. Kola v rozích, nízká stavba, silný motor, slušné brzdy a k tomu ještě velmi přesné řazení. Bohužel realita je zcela jiná. Za nejistým projevem podvozku stojí kombinace hned několika faktorů. Veloster dostal totiž tuhou zadní nápravu, která jednoduše nestačí ani průměrné přední nápravě a je hlavním zdrojem problémů. Oproti atmosférické verzi dostala verze turbo přitvrzený podvozek, který pomohl určitému zlepšení jízdních vlastností (zejména pak při projevu v zhoupnutí na terénních vlnách), ale na straně druhé přínáší v kombinaci s nízkoprofilovými osmnáctipalcovými koly rapidní zhoršení komfortu. Řidič i posádka tak ví o každé drobné nerovnosti a od podvozku přichází dost hluku. Jistou výhrou není ani přední náprava. Ta bohatě stačí uspokojovat potřeby atmosférické šestnáctistovky, ale pro přeplňovaný motor v extrému nestačí. Chybí samosvor či jeho elektronická náhrada a tak často dochází ke ztrátě adheze i v nečekaných chvílích. Síly motoru většinou mizí v protáčejícím se vnitřním kole.

Aby toho nebylo málo, tlumiče působí sice lépe než u atmosféry, ale stále jsou tak trochu letargické, pružiny naopak příliš tvrdé a silentbloky laxní. Díky tomu jezdí Veloster velmi dobře na rovném podkladu (např. na závodním okruhu s kvalitním povrchem nebo německých dálnicích). Do zatáček se vrhá po hlavě a zatáčí skoro sám. V praxi můžete být velmi rychlý na rovinkách a v zatáčkách s kvalitním povrchem. Stačí nerovnost v podobě spáry a v tu chvíli Vám kožich vypeláší auta s polovičním výkonem. Na horším povrchu je nutné počítat s odskakující zadní nápravou a minimálním tlumením na nerovnostech. Při nižších a středních rychlostech je situace na méně výrazných nerovnostech ještě zvládatelná. Veloster jen mírně odskočí. Problém však nastává přirychlejším tempu. Například v táhlých obloucích se při ubrání plynu celý vůz doslova rozvlní (silentbloky se nevypořádají s bočními silami od ramen závěsů a tlumiče nastalou situaci nedokáží zvládnout). Veloster vyžaduje pevné vedení zejména na nekvalitním povrchu, se kterým se vypořádá po svém (rozklepe se dříve, než je zdrávo a vše korunuje panicky se chovající stabilizace). Jistým řešením je její vypnutí, což doporučuji jen řidičům, co mají něco odjeté. Nemusíte jít do extrému, stačí jen proměnlivý povrch asfaltu a můžete mít zaděláno na pěkný malér. Přesto řidiči-masochysti dokáží Velostera zkrotit, nepojedou však nikdy rychle. O chování Volkswagenu Scirocco nebo Fiesty ST si Veloster může nechat jen zdát a lépe udělá, když bude brázdit městské bulváry.

Plný kontrastů
Špičková atmosféricky plněná šestnáctistovka T-GDI potěší, stejně tak odpovídající řízení, přesné řazení a dobře fungující brzdová soustava. Karoserie nadělá hodně parády a ani v interiéru nelze mít závažnější připomínky. Jediným větším problémem jsou jízdní vlastnosti. Ty Veloster trápí ze všeho nejvíce. Kdyby Veloster nevypadal, že je ostrým hatchbackem, nehodnotili bychom jeho jízdní projev tak kriticky. Takto Veloster hraje představení s hlavní rolí, na kterou však nestačí.

Klame tělem
Hyundai Veloster je módním výstřelkem, který umí na sebe strhávat pozornost a obdivné pohledy. Tváří se jako sportovec, ale je vlastně jen středně rychlým hatchbacekm, který stáhne kalhoty, ještě než dojde na akci. Veloster jako takový není špatný vůz. Je kvalitně zpracovaný, pohodlný, vcelku praktický a dobře vybavený. Jen k němu nesmíte k němu přistupovat, jako ke sportovnímu autu. Pokud nepotřebujete atraktivitu karoserie, sáhněte raději po třídveřové i30, která je prostornější, jezdí daleko lépe po všech stránkách, špičkově tlumí nerovnosti českých silnic a hlavně stojí téměř o polovinu méně!

Plusy:
design, originalita a odvážnost karoserie
bohatá výbava
praktický zavazadelník

Mínusy:
horší výhled z vozu směrem dozadu
jízdní vlastnosti na nerovnostech
vyšší spotřeba paliva

Technické údaje	Hyundai Veloster 1.6 -TGDI Premium
Motor:	zážehový přeplňovaný čtyřválec DOHC
Objem motoru:	1591 ccm
Výkon:	137kW/186k/5500 ot./min.
Točivý moment max.:	265Nm/1500-4500 ot./min.
Max. rychlost:	214 km/h
Zrychlení 0 – 100 km/h:	8,4 s
Spotřeba - kombin.:	6,9 l/100 km
Spotřeba - město:	9,3 l/100 km
Spotřeba - mimo město:	5,5 l /100 km
Objem pal. nádrže:	50 l
Délka/šířka/výška:	4250/1805/1399 mm
Rozvor:	2650 mm
Zavazadelník:	320/1015 l
Provozní/celková hmotnost:	1330-1388/1750 kg
Základní cena test. modelu:	499.990 Kč (1.6 GDI Style)
Cena modelu od:	632.990 Kč (1.6 T-GDI Premium)