Test: Hyundai i30 kombi 1.6 CVVT - s batohem na zádech

V létě letošního roku jsem otestoval krátkou pětidveřovou verzi i30 poháněnou dieselem při cestě na autosalon do Lipska, přičemž si vysloužila doslova špičkové hodnocení. Po téměř půl roce jsem měl možnost strávit týden za volantem dlouhé verze kombi, u které mě zajímalo, jestli je stejně dobrá jako hatchback. O pohon se starala cenově dostupnější benzínová šestnáctistovka o výkonu 88 kW.

Nová dlouhá i30 opouští označení CW a je označována pouze jako kombi. Narozdíl od svého předchůdce stojí na stejném rozvoru jako hatchback (první generace i30 stála na dvou rozvorech, pro hatchback to bylo 2.650 mm, kdežto pro CW 2.700 mm). Hyundai i30 kombi tak má delší zadní převis. Díky tomu narostl využitelný objem z původních podprůměrných 415 litrů na 524 litrů. Zavazadelník tak nabízí o 50 mm delší ložnou plochu, která dosahuje nyní hodnoty 930 mm (oproti hatchbacku nabízí kombi o 150 mm delší plochu). K tomu je nutné připočítat velké schránky pod podlahou. Zvýšit přepravní kapacitu lze sklopením zadních sedadel. To však není tak jednoduché jako u konkurenčních kombíků. Nejdříve musíte překlopit sedák za přední sedadla a pak teprve můžete sklopit opěradla.

Pětidveřový hatchback poháněla vznětová šestnáctistovka ve spojení s automatickou převodovkou, což nebude vzhledem k vyšší cenové hladině zrovna nejprodávanější verze. Rozhodl jsem se proto otestovat cenově dostupnější variantu s benzínovou šestnáctistovkou a manuální převodovkou ve verzi kombi, která zajisté díky zvětšenému zavazadlovému prostoru vyhoví řadě rodin uvažujícím o novém voze. S šestnáctistovkou 1.6 CVVT jede i30 kombi velmi dobře. Odezva na plyn je na dnešní poměry velmi dobrá, otáčky živě letí nahoru i klesají k čemuž dopomáhá i dobře poskládaná převodovka. Pokud budete udržovat otáčky motoru do nějakých 3,5 tisíce, vše bude v nejlepším pořádku. Pokud však tuto hranici překročíte, stane se z pohodové jízdy zvukové utrpení. Tedy spíše hlukové. Budete-li chtít jet 160 km/h po německé dálnici, sakra rychle zvolníte na 130 km/h, jelikož zvukový projev motoru je doslova úděsný. Kabinou se rozléhá velmi nepříjemný hluk, který je jen těžko snesitelný při delších cestách. Přitom samotný motor je povedený i po stránce spotřeby. V kombinovaném provozu umí jezdit za nějakých 6,9 l/100 km, což není vůbec špatné. Ani při jízdě na maximum se spotřeba nepřehoupne přes dvanáct litrů, za to si žádá minimálně špunty do uší.

V přímém směru se podvozek dlouhé i30 chová poddajně, jemně a tiše. Ve vyšších rychlostech je dlouhá karoserie náchylnější na boční vítr a i30 nepůsobí tak stabilně jako hatchback. V zatáčkách pak zadní náprava ráda u prázdného vozu odskočí (při plném zatížení to bude zřejmě lepší). Kombi také méně ochotně zatáčí. Kde se hatchback choval naprosto suverénně, jistě a maximálně komfortně, tam kombi tak nějak váhalo. S hatchbackem nebyl problém se v Německu pohybovat neustále maximální rychlostí a udržet na dálnici skvělé rychlostní tempo. To u kombi nehrozí, jelikož posádka nejdříve zešílí z hluku od motoru. U prázdného auta jsem měl neustále pocit, že i na suchém asfaltu jedu po ledu a auto se chová jako na namrzlé vozovce. Přesto tlumení běžných nerovností je dostatečné a jízdní vlastnosti celkově nadprůměrné. Brzdy jen těžko utaháte, řazení zaslouží chválu a řízení je přes elektrický posilovač stále přijatelné (navíc můžete zvolit jeden ze tří režimů - comfort, normal, sport). Nepotěšil mě trochu vyšší hluk od zimních pneumatik pronikající do interiéru a hluk od stěračů, jinak odhlučnění je příkladné a plně ho mohu srovnat s vozy o třídu výše. Na dálnici pak nepotěší hluk od benzínové šestnáctistovky pronikající do kabiny. 

Hyundai i30 v krátké verzi s dieselem pod kapotou mě oslovil daleko více než dnes testované kombi, které nemá tak přesvědčivě naladěný podvozek, disponuje hlučnějším motorem a celkově působí méně dotaženě. Je to paradox. Po špičkových dojmech z krátké verze, kterou se nebojím pasovat na nejlepší vůz nižší střední třídy za dané peníze přichází studená sprcha. Kombi není tak suverénní v zatáčkách ani při jízdě v přímce, není tak stabilní jako krátká verze s dieselem při vysokých rychlostech, neposkytuje stejný komfort a benzínová šestnáctistovka nemá ve vyšších otáčkách zrovna příjemný zvuk. Celkově však i tato negativa stačí k závěrečnému nadprůměrnému hodnocení. Dnes testovaná i30 kombi s benzínovou šestnáctistovkou CVVT vyhoví velmi klidným řidičům, kteří nejezdí delší trasy po dálnici a motor téměř vůbec nevytáčejí do druhé poloviny otáčkoměru. Pro všechny ostatní doporučuji sáhnout po i30 v krátké verzi nebo kombíku s jiným motorem.

(plusy)
stále dobré tlumení nerovností
kvalitně zpracovaný interiér
řešení zavazadelníku a úložné prostory
záruka a pořizovací cena
motor s dobrou odezvou a solidním výkonem

(mínusy)
oproti hatchbacku horší jízdní projev (díky tvrdšímu nastavení a batohu)
nesnesitelný zvuk motoru ve vyšších otáčkách
složitější sklápění zadních sedadel

Petr Šikl (text+foto)

Vyhledat vozidla v inzerci: Hyundai

Fotografie k článku

Sdílet článek