Srovnávací test: Kia Cee’d atmosféru nebo turbo?

Nedávná modernizace jihokorejského kompaktu proběhla ve znamení barev, drobností a všemožných detailů, jejichž změnu zaznamenají snad jen dosavadní majitelé některého z předchozích modelů.

Exteriér – střet dvou světů
Puberťácká žlutá kontra decentní hnědá, výrazná GT Line proti základní verzi na plechových diskách a dvě proti jedné koncovce výfuku. Již první pohled jasně poukazuje na skutečnost, že tato dvě auta míří do zcela opačných cílových skupin. Zatímco hnědého vozu si všimne opravdu jen pravý srdcař, který svou mysl, duši i celou existenci upsal automobilce Kia, za žlutým „GT-čkem“ otočí svůj pohled nejeden kolemjdoucí. A není divu. Nové provedení se totiž náramně povedlo a ze Cee’du dělá zcela odlišné auto. Změnilo se totiž opravdu mnoho. Tak například - málokdo by tušil, že v rámci GT-Line budou kromě obou nárazníků zcela jiná i přední a zadní světla. Že se boční blikače na vozu přesunou do zpětných zrcátek a že oba výfuky budou u verze 1.0 T-GDi pravé. Vítězství z hlediska vnějšího designu tak jasně putuje za žlutým kouskem.

Interiér – základ vítězí
Po usednutí do vozů se však situace vyrovná (upřímně markantněji, než bychom čekali). Který ze dvou vozů nakonec získá náš hlas, tak bude záležet zejména na detailech a pocitech z jednotivých jízd. Ano, verze GT-Line má na sedadlech režnou látkou s výrazným vzorkováním, ale v hnědém Cee‘du, který se zvenčí tvářil jako mnohem slabší jedinec, se sedí snad ještě o něco lépe. A palubní deska? No dobře, hnědému autu sice chybí barevné displeje v kapličce přístrojů a na středovém panelu, i s těmi červenými ale umí prakticky to samé (samozřejmě zde chybí parkovací kamera), a výhodou je, že to na řidiče nekřičí hned po nastartování jako nějaký puberťák. A ještě jedna výtka poputuje směrem ke žlutému vozu. Když už je ve výbavě barevný infotainment, proč zde musí být displej automatické klimatizace jak z počátků devadesátých let? Přenést ukazatele vnitřní teploty výš k zornému poli řidiče přece nemůže být takový problém. Chápeme, že displej je opravdu malý, ale přehlcený informacemi nám přesto nepřišel.

Zbytek už je u obou vozů stejný, včetně archaických hodin a ukazatele teploty nad prostředními výdechy ventilace, které nelze úplně zavřít a za jízdy vám tak stále propouští závany čerstvého vzduchu. Přes výše zmíněné ale oba Cee’dy nemají moc chyb a facelift proto nemusel přijít s ničím převratným. A mimochodem, u obou vozů byla mechanická ruční brzda – chválíme! A jak to v interiéru dopadlo? Jelikož hnědý vůz měl v položce příplatkové výbavy zaškrtnut pouze metalický hnědý lak za 14 900 Kč, nemůžeme jinak, neboť zde za méně peněz poskytuje takřka stejně muziky – Hnědá vítězí. 1:1.

Motor – mezigenerační souboj
Atmosferická 1.4 CVVT s výkonem 73 kW představuje dobrý základ, ale nic víc. Motor je velice vlažný a hodí se proto zejména ke klidné jízdě, při které je oproti litrovému tříválci až neuvěřitelně tichý a kultivovaný. (K turbomotoru se ale dostaneme za chvíli.) Jednoduše řečeno, co atmosferický motor ztrácí na jízdních výkonech a točivém momentu, který s hodnotou 134 Nm vrcholí ve 4000 otáčkách za minutu, to naopak získává na dokonalém charakteru rodinného kliďase. Silnice prvních tříd jsou tak lahůdkou a zároveň hlavním teritoriem zmiňované verze. Nesmíte ale spěchat! Dálnicím se proto rovnou vyhněte. Kvůli nízkému točivému momentu zde musíte velice často řadit (klidně i o dva stupně) a výsledná spotřeba okamžitě roste k nebesům. A nenechte se zmást šestistupňovou skříní. Není sice pro parádu a řazení je konečně mnohem méně gumové, ale motor přesto již v 110 km/h točí 3000ot./min. Při klidné jízdě ale bez problému jezdíte za 5,5 litru benzínu na 100 kilometrů. Jakmile však do svých cest zahrnete i rychlejší přesuny (1.4ce skutečně moc nejdou), pojedete za osm ale i za devět litrů. Velice nás ovšem potěšila skutečnost, že si motor vystačil bez systému Start/Stop a že od něj Kia plošně upustí i v dalších modelech. A jak je na tom zmiňovaná tříválcová novinka?

Přeplňovaný tříválec z řady Kappa je k dostání ve dvou výkonech (73 a 88 kW), přičemž slabší verze je na tom hodně podobně jako již popsaný čtyřválec 1.4 CVVT. Silnější testovaná varianta 1.0 T-GDi je z jiného soudku. Samotný agregát potěší dobrým utlumením zvuku i vibrací. Absenci vyvažovacích hřídelí v praxi není šance poznat a projev malého turbomotoru patří k těm vybranějším. V nízkých otáčkách toho tříválec moc nepředvede, sbírat se začíná až po překročení 2,5 tisíce otáček. Za plynem 1.0 T-GDi nejde tak dobře jako litrový EcoBoost nebo 1.0 Turbo od Opelu. Ve středních a vyšších otáčkách je situace už lepší, přesto bychom udávaný výkon nehádali. Motor se rád nechává vytáčet, čím samozřejmě roste spotřeba a zvyšuje se hluk v kabině, která není od motoru příliš izolována (nutno však dodat, že zvuk motoru není vyloženě špatný). V praxi jsme nejčastěji jezdili za devět litrů na 100 km. Spojení s manuální šestirychlostní převodovkou zaručuje poměrně nízké otáčky na dálnici. Tříválec točí při 130 km/h necelé tři tisíce otáček, což je velmi příjemné.

Každý z motorů cílí na jiného zákazníka. Porovnáme-li však provozní a pořizovací náklady, vychází ze srovnání lépe původní čtyřválec 1.4 CVVT.

Jízda – solidní nadprůměr
Čekat od základního Cee’du, že bude jezdit skvěle, je mírně pošetilé. O to větší je ale výsledné překvapení. I nejlevnější verze s plechovými 15 palcovými ráfky funguje navýsost dobře a její podvozek je úžasně pohodlný. Díky vzpěrám McPherson vpředu a víceprvkovému zavěšení vzadu je auto velice tiché od podvozku, a jakmile dojde na výraznější výtluky, nenechá se školácky rozházet. Zároveň vás překvapí také v momentě, kdy se s ním vydáte po klikatých silnicích (cesta však nesmí vést strmě nahoru - motor by se značně zadýchal). Jen škoda řízení, které neslyšelo nic o zpětné vazbě a je zbytečně přeposilované. Automobilka Kia sice i základní Cee’d vybavila posilovačem řízení se 3 režimy tuhosti, situace se ale zásadně nezlepší ani v tom nejtužším z nich. Jízdní dojmy jsou nepochybně lepší ze žlutého „GéTé“, přesto si myslíme, že ani základní verze v ničem vyloženě nezklame!

Závěr – pokrok nezastavíš!
Facelift Cee’du nepřinesl kromě skvěle vypadající GT-Line nic převratného. Zároveň nás ale utvrdil v domněnce, že byste na něj při výběru kompaktního hatchbacku neměli zapomínat. Málokterý vůz totiž dokáže již v základním provedení nabídnout jízdní komfort pohodlného sedanu a natolik obsáhlou výbavu, že vám v podstatě nic nechybí. V posledních řádcích se vrátíme k otázce ze začátku testu. Je nový Cee’d lepší s letargickou atmosférou nebo akčnějším tříválcovým turbomotorem? Jak se to vezme. Většině řidičů toužících po Cee´du vyhovují běžná verze. GT-Line pak vyhoví řidičům, kteří nechtějí zapadnout a chtějí být za každou cenu vidět.

Plusy
+ Cena
+ Kultivovanost 1.4 CVVT
+ Pohodlný podvozek
+ Dosvit halogenových světlometů

Mínusy
- Aerodynamický hluk
- Grafika základních displejů
- Oblast řidičova pravého kolena