Výměna oleje v automatické převodovce: Měnit nebo ne?

vloženo

Věčné dilema... Odborníci na automatické převodovky odjakživa tvrdě razí teorii měnit, instrukční knížka k vozu však stále častěji informuje o celoživotní náplni převodovky, na kterou by se „nemělo sahat“. Má to vůbec nějaké rozhřešení?

Výměna oleje v automatické převodovce: Měnit nebo ne?

Na začátek takové malé zamyšlení. Výrobce, který náplň v automatu označuje jako celoživotní (lifetime), ještě automaticky zákazníkovi nelže. Pouze neuvádí to magické číslo, kterým by životnost převodovky- potažmo celého automobilu měla končit. Může to být stejně tak půl milionu kilometrů jako třeba „jen“ dvě stě tisíc kilometrů. Asi to nebude znít příliš důvěryhodně- zvláště ve státě plném přesluhující ojetin, ale pro výrobce v podstatě životnost automobilu končí zároveň se zárukou. Za tímto datem, resp. kilometrovou hranicí je už funkčnost komponentů odvislá od konstrukční zdařilosti, celkové robustnosti a třeba i uživatelovy péče. I převodovka, která totálně kapituluje po 150 tisících km, vlastně plně vyhověla požadavkům, neboť vydržela co měla- tedy záruku a jako bonus od výrobce ještě „pár drobných“ navíc.
Pro výrobce automobilů by nastal ideální stav v případě, že kupující by po třech čtyřech letech spokojeného a bezstarostného užívání odevzdal vůz do ekologické likvidace a opět by zamířil pro nový k témuž dealerovi. S kupujícím nějaké ojetiny už nikdo z výrobců nepočítá a taky nikdo není povinen této imaginární osobě nic garantovat. Takže termín „celoživotní“ se sice hezky poslouchá, ale jinak nevypovídá vůbec o ničem.

Automatická převodovka je bez ohledu na svůj konstrukční princip dílem nesmírně citlivým na čistotu olejové náplně. Je v této věci dokonce neporovnatelně náročnější než motor. Její počáteční výhoda tkví v tom, že narozdíl od motoru se v převodovce netvoří karbon- olejová náplň tedy po určitou dobu vydrží ve velmi dobrém stavu. Po čase- v závislosti na míře zákonitého opotřebení mechanických součástí převodovky se olej začíná postupně znehodnocovat. Kromě toho v něm stejně jako u motorových olejů s věkem klesá účinek aditiv potřebných pro správnou funkci různých těsnění a gufer- i v převodovce potřebných pro udržení těsnosti.

Servisy zabývající se opravami automatů považují za rozumnou hranici první výměny oleje 80 až 120 tisíc kilometrů, ale vzhledem k tomu, že značkové servisy  - seznámené s výrobcovou tezí o celoživotní náplni by zásah do převodovky odměnily odnětím záruky na vůz, tak se u vozidel s vysokých ročním proběhem obvykle čeká až na první oficiálně pozáruční kilometry. Teprve až při výměně první olejové náplně se lze přesvědčit, zda už převodovka na sobě nepáchá škody, které jsou třeba zatím řidičem nepozorovatelné, ale které už mohou být příslibem budoucí neodvratitelné katastrofy. Specializované servisy tvrdí, že až 80% závad na automatech vzniká z důvodu dlouhodobě znehodnocené olejové náplně převodovky. A to je obrovské číslo.

Všeobecně se má za to, že olej nesmí být cítit spáleninou. Taková „diagnostika“ vypouštěného oleje však odhalí nanejvýš terminální stádium poškození lamel - je tedy pro převodovku asi něčím podobným, jako odhalení posledního stádia rakoviny u pacienta s posledním stádiem rakoviny... V takovém případě už výměna oleje převodovku nezachrání a dotyčnému nezbývá než převodovku rovnou nechat repasovat.

Zkušený mechanik by si během výměny oleje měl všímat i daleko méně „řvavých“ symptomů než pekelně smrdícího oleje, například už částeček zachycených na magnetech na dně olejové vany, či výpustných šroubech. Jakékoliv stopy kovových pilin nebo už dokonce špon jsou nepřípustné a naznačují již probíhající destrukci některých částí převodovky otěrem kov o kov. Kromě prostého mechanického opotřebení pak v tomto případě ještě hrozí to, že projdou-li tyto částečky skrze olejový filtr- dojde k jejich proniknutí až do citlivé a velmi drahé elektrohydraulické části (tzv. mechatroniku) s následným ochromením většiny jeho titěrných komponentů.

I zde stejně jako v medicíně platí, že čím dřív dojde k odhalení počínajícího problému- tím menší mohou být náklady na uvedení do pořádku. Při sejmuté olejové vaně a vypuštěné olejové náplni by měla být viditelná spodní část mechatroniku (bavíme-li se o nejběžnějších automatických převodovkách s hydrodynamickým měničem) čistá, bez zjevných mazutových či šmírových map a různých naplavenin v rozích.

S přihlédnutím ke stáří vozu, stavu vypouštěného oleje, stavu obnažené části převodovky a jízdních projevů převodovky (dělá se i zkušební jízda) pak zkušený mechanik navrhne další následné intervaly výměny oleje- obvykle v rozsahu cca 40 až 80 tisíc kilometrů. V případě potřeby se dělá také proplach převodovky, někdy dokonce vícenásobný- v případě že z převodovky nejde vypustit celá náplň, ale jen zhruba polovina- jak je u většiny moderních automatů s HD měničem obvyklé. Proplach se bohužel musí provádět výhradně olejem určeným k trvalé náplni převodovky, což vzhledem k jeho ceně ty chorobně šetřivé svádí k úvahám, zda by nebylo možné udělat proplach například levnějším tlumičovým olejem. O to se ani nepokoušejte...

Výměnu oleje v automatice sice lze dělat i svépomocí, těm méně zdatným bez adekvátních zkušeností i vybavení (zvedák, plnička, druhá osoba k dispozici) to však spíše nedoporučujeme. Základem je výrobcem schválená náplň, nový olejový filtr a nové těsnění olejové vany.

Olej se dle konkrétních doporučení výrobce převodovky (instrukce se mohou lišit, proto je dobré se s výměnou raději obrátit na odborníky přes automatické převodovky) mění teplý. Vypouští se při stojícím motoru, naopak při závěrečném doplňování na konečnou úroveň je třeba nastartovaného motoru- aby čerpadlo v převodovce běželo. Při běžícím motoru a sešlápnuté provozní brzdě pak následuje prořazení všech dostupných pozic (např. P-R-N-D), aby se náplň dostala na všechna potřebná místa v hydraulickém systému.
Správná hladina oleje je obvykle ta, že z plnícího otvoru olej už jen mírně vytéká (je tedy zarovno s ním), v některých ojedinělých případech však plnící otvor nemusí být tentýž co kontrolní- v případě pochybnosti opět důvod proč se raději obrátit na specialisty. Po vypnutí motoru a utažení šroubu plnící otvoru by měla následovat důkladná očista- nejlépe odmaštění a vysušení olejové vany a všech dotažených šroubů i jejich okolí. Po zkušební jízdě tak lze v zárodku vystopovat případné úniky oleje, které jsou pro automatické převodovky nebezpečné, neboť na správné výši hladiny oleje závisí i bezvadná funkce převodovky.

Výměna oleje se ve specializovaných servisech na automatické převodovky pohybuje obvykle kolem hranice čtyř až osmi tisíc korun- v závislosti na množství potřebné náplně a ceně olejového filtru. Některé moderní vozy mají bohužel olejový filtr přímo integrovaný ve spodním víku převodovky, což se znatelně prodraží. Autorizované značkové servisy jsou obvykle dražší (i značně dražší) než na automaty specializované opravny, a vzhledem k převažujícím opravám výměnným způsobem nemají s těmito převodovkami prakticky žádné servisní zkušenosti. Ideální je zkombinovat značkovou diagnostiku (pro vyloučení závad na elektronikou monitorované elektrohydraulické části převodovky) s následnou výměnou oleje či přímo mechanickou opravou ve specializovaném servisu na automatické převodovky.


Marek Oborník, foto archiv a autor

Fotografie k článku

Fotografie k článku Výměna oleje v automatické převodovce: Měnit nebo ne? Fotografie k článku Výměna oleje v automatické převodovce: Měnit nebo ne? Fotografie k článku Výměna oleje v automatické převodovce: Měnit nebo ne? Fotografie k článku Výměna oleje v automatické převodovce: Měnit nebo ne? Fotografie k článku Výměna oleje v automatické převodovce: Měnit nebo ne?
Nenechte si ujít novinky, které pro Vás připravujeme. Zadejte Váš e-mail:

Sdílet článek

Komentáře k článku:

Další články (posledních 20 z celkem 20)

23.02.2017
Kia Rio přijíždí ve čtvrté generaci s cenou od 279 980 Kč
23.02.2017
Test ojetiny: Honda Accord 2.0i ES (5. gen.) – neochvějná legenda
22.02.2017
Modernizace přinesla Škodě Rapid tříválec TSI a internet
22.02.2017
Pagani Huayra Roadster je krásný, ale koupit si ho nemůžete
21.02.2017
Opel Insignia Grand Sport - co bude pod kapotou? podívejte se na kompletní přehled motorů
20.02.2017
Test: Volkswagen Amarok 3.0 TDI V6 – výsměch konvencím
19.02.2017
Peugeot Partner Tepee Electric to je auto pro pět cestujících a zavazadla
18.02.2017
Mercedes-Maybach G 650 Landaulet – špička okázalosti
17.02.2017
Desátá generace Hondy Civic má české ceny
16.02.2017
Přichází poslední samuraj – Ferrari 812 Superfast
16.02.2017
Test ojetiny: Volkswagen Golf Variant 1.6 TDI - nepřítel nových aut
15.02.2017
Smart končí s konvenčními pohony! Zatím v USA...
15.02.2017
Je výhodnější Citroën C-Elysée nebo Peugeot 301?
14.02.2017
Nejprodávanější auto v roce 2016? Corolla ani Golf to není
13.02.2017
Test: Kia Optima SW 1.7 CRDi – typická střední třída
12.02.2017
Čeští motoristé totálně pohořeli v testu inteligence!
12.02.2017
Všechno, co jste chtěli vědět o nové Škodě Octavii a Octavii Combi
11.02.2017
Audi RS 3 Sportback pohání nejvýkonnější sériově vyráběný pětiválec na světě
10.02.2017
Nejhezčí kombi střední třídy? Jednoznačně Opel Insignia Sports Tourer
10.02.2017
Druhá generace Audi Q5 v prodeji, připravte si víc než milion