Test: Toyota Hilux GR Sport je pracantem co má šmrnc a hodně vydrží

Podvozek tvoří žebřinový podvozkový rám s nezávislým zavěšením kol vpředu a odpružením zadní tuhé nápravy listovými pery. Zatímco předchůdce disponoval naladěním na zatížené auto, při vývoji aktuální generace se technici zaměřili na skutečnost, že pick-upy často jezdí bez těžkého nákladu. S novými tlumiči a jejich přepracovaným uložením se Hilux sice nezbavil charakteristického projevu rámových pick-upů (jemné poskakování a vibrace), ale při běžné jízdě je rozhodně civilizovanější a svým chováním se daleko více blíží jízdnímu projevu osobního automobilu. Nejvíce nás překvapil na dálnici, po které se pohybuje daleko odhodlaněji a bezpečněji, než dříve.

Běžná spotřeba dieselu je kolem 9,5 l/100 km. Po městě jezdíte spíše za jedenáct, ale na okresních silnicích se lze dostat klidně na osmilitrovou spotřebu. Samozřejmě pokud se s Hiluxem vydáte do terénu (je k tomu solidně vybaven), spotřeba ještě rapidně povyskočí. S Hiluxem se nejlépe jezdí na pohodu, čemuž sekunduje ležérní hladce řadící automat. Ten nepatří k nejrychlejším převodovkám na světě, svou práci ale odvádí znamenitě. Nezmatkuje při popojíždění v kolonách ani v terénu.

K nejdůležitějším novinkám modernizovaného Hiluxu patří elektricky rolovaný kryt korby, 12voltová zásuvka a dvě diodové svítilny na vnitřních bocích korby. Praktičnost vozu snižuje těžké víko korby, které je nutné uzamykat klíčkem (centrální zamykání je na něj krátké). 

V kabině si vůbec nepřijdete jako v pracovním voze. Samozřejmě z některých částí palubní desky (nejvíce z obrazovky) je znát, že tento model je na trhu nějaký ten pátek. Ničemu to ale vůbec nevadí. Fyzické ovladače ocení všichni a vše je vyladěno do ideální podoby. Zamrzí snad jen výškově stavitelný volant a nemožnost nastavení řidičova sedadla v oblasti beder.