Test: Toyota GT 86 Black Touch - stárnoucí recept na zábavu

Pouhý uživatelé automobilů nad GT86 většinou vynesou rychlý ortel a odsoudí unikátní stroj předem k záhubě. Argumentují stářím vozu, nevelkým výkonem motoru, celkovou nepraktičností, zastaralým palubním systémem, přítomností digitálek z let osmdesátých nebo absencí trojbliku.

To vše jsou zajisté důvody, které mluví proti koupi tohoto vozu. Jenže pak tu máme skupinu řidičů, kteří milují řízení a zábavu za volantem. Jasně, je jich hrstka, ale i na ty japonské duo Subaru/Toyota před lety a stále ještě myslí. Model Subaru BRZ stejně jako Toyota GT86 se mohou pochlubit nízkou stavbou karoserie, nízkým těžištěm (pouhých 475 mm na dovozvkou), téměř ideálním rozložením hmotnosti mezi přední a zádní nápravu (53:47), přesnou manuální převodovkou nebo čtyřválcovým agregátem s protiběžnými místy. A na to hrstka zapálených jedinců slyší.

Sportovně pojaté kupé GT86 je na trhu již nějaký rok, proto si vysloužil před časem facelift a nyní speciální edici Black Touch. Ta přináší černý zadní spoiler, černá sedmnáctipalcová litá kola s novým designem, černá zpětná zrcátka, nové brzdy Brembo a lepší tlumiče Sachs. Samotný facelift změnil všechna světla, tvary nárazníků i kvalitu interiéru. Omlazené verze mají jiné mapy řídící jednotky a spoustu dílčích úprav (modifikované ventily, přepracování vačkové hřídele, upravený blok válců nebo nové palivové čerpadlo Denso).

Uvnitř vozu nalezneme zcela nové materiály, stejně jako vylepšený infoservis včele s dotykovým šestipalcovým displejem. Nový je také barevný displej před řidičem o úhlopříčce 4,2 palce včetně ukazatele zajímavých parametrů (displej zobrazuje teplotu chladicí kapaliny, oleje a palubního napětí, křivku točivého momentu a výkonu, maxima bočního i podélného zrychlení, časomíru, údaje palubního počítače a mnoho dalšího). Změnou prošly i materiály ve dveřích, na centrální konzoli, před spolujezdcem i v oblasti kolen.

Stará "dobrá" škola

Po stisku startovacího tlačítko ochotně naskočí atmosférický dvoulitrový Boxer, který dá o sobě náležitě vědět. Tlumeně zaburácí, zachvěje celým vozem a chvíli přede zvýšeným volnoběhem. Po rozjezdu o sobě nedává příliš vědět a  ve společnosti ostatních automobilů se chová ukázněně a vychovaně. Zvukem nepohoršuje a není přehnaně hlučný. Začíná se projevovat až při plné akceleraci, kdy na svou přítomnost upozorní zejména posádku. Bát se nemusíte spotřeby paliva, tu lze udržet při běžných jízdách do sedmi litrů (my týdenní testování ukončili se spotřebou 7,1 l/100 km).

Pedál spojky většina řidiček označí za tuhý, zapálení řidiči ovšem budou rádi. Chod řadící páky je krátký, extrémně přesný a opět tuhý. Řízení patří pak k tomu nejlepšímu, co můžete dostat, je komunikativní a svým projevem připomíná mechanický posilovač. S GT86 se rozjíždí vcelku plynule a podvozek vás nevytřepe ani na dlažebních kostkách. Toyotě se podařil solidní kompromis, kdy tuhý podvozek nemasakruje záda posádky. Do středních otáček (cca 4,5 tisíce) Boxer pod kapotou nepředvádí nic zajímavého. Prostě zrychluje, a to tak, že se za jeho volantem můžete dloubat v nose. Po překročení hranice, kde většina dieselů umírá, ho chytne rapl a táhne jako bejk. Najednou se tahle Toyota probudí v divocha, který se zakousne, drtí ze sebe to nejlepší a konečně se dozvídáte, kde těch dvěstě koní bylo ukryto. Odměnou je pak slušná akcelerace doprovázená podmanivým soundem. Reakce motoru na pohyb plynového pedálu jsou tak rychlé, až tohoto Japonce začnete podezírat, že vám čte myšlenky. To se povedlo.

Přijdou-li na řadu zatáčky, je nutné rychle řadit a držet motor ve vysokých otáčkách. Jakmile otáčky ztratíte, musíte čekat, než se opět vrátíte do závodního sevření. Tužší podvozek testovaného vozu drží neustále kontakt kol s vozovkou, a to i na nerovnostech, kde netrpí tendencí odskakovat. Hodně pomáhají menší náklony karoserie a pevnější karoserie (od faceliftu). Ostřejší jízda vyžaduje od řidiče velké soustředění, musí být připraven jemně zacházet s plynovým pedálem a být připraven na horlivou přetáčivost. Záď působí dojmem, že je neustále ve stresu, což dává najevo jistou dávkou nervozity. V zatáčce je tak nutné co nejlépe odhadnout moment, kdy můžete zlehounka přidat plyn, zejména pak během snížené adheze.

GT86 za svou kariéru sklidila hodně posměchů za nepřílišný výkon. Věřte nebo ne, pro slušnou porci zábavy dvoulitr bohatě stačí. Tahle Toyota umí dokonale házet zadkem, vlastně to miluje a byla pro jízdu bokem stavěná. Pohon zadních kol, samosvor a motor vepředu z auta dělají hračičku pro všechny, kteří mají pod pravou nohou alespoň trochu citu. S GT86 lze jezdit bokem vždy, když si umanete. Nejdříve ji stačí k tomu trochu přinutit a pak si jen hrát s plynem a měnit úhel natočení volantu. Délku jízdy bokem si tak můžete určovat zcela sami. A v tom je její kouzlo.

Vyvážený podvozek můžete vodit s trochou cviku bokem jako králové driftu, a přitom nemusíte mít pod kapotou dopovaná srdce enormních výkonů. Vše se odehrává v relativně nízkých rychlostech, kdy je stále prostor pro nápravu chyby. Přestože s GT86 nepoletíte nehoráznou rychlostí, budete mít pocit, že jedete vcelku rychle. Prožitek z jízdy není tlumen a je přímočarý. Přestože vás na silnici předjede většina aut, můžete být hodně spokojeni. Tedy za předpokladu, že vám nejde o maximálku, sprinty na semaforech, oslňování přepychem nebo honěním ega. Tady dostanete hravou zadokolku vyznávající přetáčivý charakter. Kdo to nepochopí, nemá za volantem tohoto modelu, co dělat. Kupujte, jednou nebudou.

Plusy

Jízdní vlastnosti
Pozice za volantem
Řízení a řazení
Čitelnost podvozku
Fantastické brzdy
Přijatelná spotřeba

Minusy

Nepoužitelná zadní sedadla
Výkon v nižších otáčkách
Zastaralý interiér