Test: Škoda Rapid Spaceback 1.6 TDI

Popravdě mě příchod Škody Rapid nechával dlouho chladným. Přes počáteční nechuť jsem po příchodu na trh otestoval liftback, který s motorem 1.2 MPI je cenově dostupným automobilem, který plní vše potřebené. Každý však máme jiné priority a Rapid mě nějak zásadněji neoslovil. Fungoval odpovídajícím způsobem a za svou cenovku nabízel adekvátní hodnoty.

Až v závěru loňského roku jsem měl možnost otestovat novou karosářskou verzi Spaceback, která dostala vylepšený podvozek a řadu nových drobných úprav (stejně jako liftback). Spaceback se mi nejenže líbí více, ale také se mi s ním lépe jezdilo než s prvním liftbackem (jak ve verzi 1.2 TSI, tak v dnes recenzované 1.6 TDI). Rapid po zásahu automobilky lépe tlumí nerovnosti a celkově působí dospělejším dojmem. Novinkou je uzamknutí víčka palivové nádrže, které se zamyká pomocí centrálního zamykání a již nehrozí ukradení vestavěné škrabky na led.

Nový volant z octavie k rapidu lépe sedí, nutné je se však smířit se starou technikou na středovém panelu (stará navigace či jen jednozónová klimatizace). Palubní desku může tvořit pás, který je zdoben jedním ze čtyř nabízených dekorů. Volit můžete mezi lesklým bílým, černým, grafitově šedým nebo imitací kovu (hliník). Většina plastů v interiéru je tvrdých, ale působí vcelku hodnotým dojmem. Nové jsou i potahové látky. Pochvalu zaslouží přední sedadla, která mají dostatečně dlouhý sedák a záda v nich nebolí ani na delších cestách. Trochu zamrzí samočinné ovládání bočního okna jen u řidiče (a to ještě pouze při stahování).

Přestože je spaceback o 179 mm kratší než liftback, vzadu nebudou cestujicí trpět. Místa na hlavu je díky rovné střeše dostatek. Jediným mínusem může být objem zavazadlového prostoru, který se zmenšil o 135 litrů. Po sklopení zadních sedadel vzniká schod, který lze vyrovnat pomocí dvojité podlahy kufru.

K agilní verzi 1.2 TSI nelze mít závaženější připomínku. Rapid Spaceback se však nabízí i se vznětovou šestnáctistovkou TDI, která s rozdílem desítek tisíc korun nedává příliš smysl. Považte sami: - místo šesti rychlostních stupňů u dieselu dostanete jen pět rychlostí. Dynamika dieselu je díky vyšší hmotnosti (+ 90 kg) horší, přední náprava je více zatížena (částečná ztráta jízdní agility), vzadu naleznete bubnové brzdy a akustický projev dieselu není zrovna nepříjemnějším zážitkem. A to vše by mělo být vykoupeno nižší spotřebou paliva dieselu o rovný litr na 100 km (v praxi by to podle očekávání mohlo být více).

Abych ověřil úspornost vznětového rapidu, vyrazil jsem do Krkonoš. Trasu Praha-Mladá Boleslav-Jičín-Vrchlabí-Jánské Lázně spacebakc zvládl za 5,5 l/100 km při průměrné rychlosti 101 km/h. Na zpáteční cestě padla mlha a vozovka začala namrzat. Bylo tedy nutné jet maximálně plynule a trochu zvolnit. Zpáteční rychlostní průměr klesl na 85 km/h a spotřeba klesla na výtečných 3,8 l/100 km. V praxi tak naprosto s přehledem lze jezdit v kombinovaném provozu za udávaných 4,4 l/100 km.

Stejnou trasu jsem s rapidem 1.2 TSI/77 kW zajel již dříve 6,5 l/100 km (směrem tam), resp. za 5,7 l/100 km (směřem zpět). To znamená pouze litr rozdílu při svižnější jízdě a rozdíl 1,9 l/100 km při snaze o maximálně ekonomickou jízdu. Zda stačí tyto rozdíly jako hlavní důvod pro koupi dieselu, si odpovězte sami.

Samotná šestnáctistovka TDI není špatným motorem. Výkon 66 kW je díky dobře poskládané pětirychlostní převodovce dostatečný. Na divoké předjíždění to není, ale pro většinu jízdních situací je výkon v rámci platných rychlostních limitů dostačující. Myslím si, že šestý rchlostní stupeň by nebyl od věci. Delší převody stojí za tím, že ve městě musíte při padesátce neustále jezdit na trojku a čtyřku zařadíte jen z kopce. Pětirychlostní manuál funguje přesně, vyřazení zpátečky však vyžaduje více síly. Upravený podvozek se chová toporněji jen v extrému, jinak se chová ukázkově. Oproti prvním kusům liftback je znát citelný pokrok v tlumení. Podvozek dostal nové naladění (zejména pak tlumiče), což přineslo vláčnější a příjemnější projev. Škoda Rapid je lépe ovladatelný i na hraně a neposkakuje jako splašená koza. Skvělé, že škodovka naslouchá připomínkám a rychle aplikovala změny s příchodem verze spaceback. Za zmínku stojí také nový posilovač řízení. Který již není elektrohydraulický, ale elektromechanický, který je levnější na výroby či případnou opravu při nehodě. Navíc je lehčí.

Spaceback je velmi dobrým vozem, který přes přijatelnou cenovku dokáže zdolávat dlouhé trasy a nebolí v něm záda. Posez za volantem je téměř ideální, ergonomie dobrá a nevidím žádný závažný nedostatek si jej nepořídit. Jen se vyplatí zkusit benzínovou a vznětovou verzi, která nemusí díky vyšší cenovce vždy dávat smysl.