Test ojetiny: Nissan Qashqai 2.0 dCi - mrštný kamarád

V posledních letech se marketingové oddělení Nissanu odrazilo ode dna a chopilo se své šance. Snaha se opravdu vyplácí - důkazem jsou dva crossovery (Qashqai a Juke). Jejich prodejní výsledky převyšují předchozí léta a vzrostla dokonce i celková oblíbenost v očích veřejnosti. Právě veřejnost je zdárným důkazem toho, že reklamní slogany typu: „Zrozen ve víru velkoměsta“ nebo „Městu odolný. Dokonale!“ se opravdu vyplácí. Nejsou to jen prázdné fráze jako u jiných, nejmenovaných automobilek? A skutečně jsou crossovery od Nissanu ve městě tak příjemné, jak říkají reklamní slogany? Pokud vás odpovědi na zmiňované otázky zajímají anebo dokonce uvažujete o vyvýšeném (nejen) příměstském voze, následující test vám bude rozhodně přínosem.

První dojem – japonský bojovník
Už při prvním pohledu na sobě Qashqai dává znát, že se jen tak něčeho nezalekne a že se rozhodně nejedná o žádného maloměšťana. Oplastování, vyšší světlá výška a do jisté míry i vzhled japonské Godzilly vpředu dávají tušit, že tenhle japonský samuraj se silných reklamních sloganů jen tak nezalekne a hrdě za ně půjde bojovat. Testovaný vůz měl najeto okolo 130 tisíc kilometrů, ale značně plastový interiér (k němu se ještě dostanu) na sobě (možná i proto) nedával vůbec nic znát. První dojem je tedy v pořádku. Jak ale Qashqai působí po týdnu každodenního používání?



Exteriér – dvě tváře
Ani ne tak velikost, která je u Qashqaie značně umírněná, jako robustnost a celkový svalnatý vzhled dodávají vozu velmi zajímavý charakter. Vůz v přední části (na tu se facelift zaměřil především) vypadá velmi vysportovaně a dost sebevědomě. V zadní části zase potěší LED technika použitá u brzdových světel a nízko umístěné parkovací senzory (jsou-li ve výbavě).



Testovaný Nissan Qashqai měl na sobě navíc krásný fialovo-hnědý metalízový lak, který mu náramně slušel a vcelku hezká sedmnáctipalcová kola z lehkých slitin se zimními pneumatikami (v létě skuteční chudáci) o rozměrech 215/60. Celkový vzhled mne ale přesto neuchvátil. Facelift první generace sice krásně zakulatil přední část vozu, zadní ale nechal prakticky beze změn a Qashqai tak z jistých úhlů vypadá jako spojení dvou docela jiných automobilů.

Interiér – první dojem může klamat
Jak už jsem naznačil, interiér je opravdu velmi plastový a stejně jako zadní část exteriéru nebyl omlazovací kúrou téměř nijak políben. Paradoxní ovšem je, že měkčené plasty, které na nejčastěji používaných místech chybí, zabíhají až daleko pod přední okno po téměř celé palubní desce. Je to škoda, protože jinak hodnotný interiér působí zejména kvůli plastovému středovému panelu opravdu levně. Sedadla jsou posazena dost vysoko a než si člověk zvykne, připadá si trochu jako „autobusák“. K charakteru vozu se ale jejich umístění hodí a díky dobré pozici za velmi příjemným volantem mi po chvilce ani nevadila. Jen boční vedení mohlo být výraznější. Potěšila mne i velikost posouvatelné loketní opěrky vpředu, která na sobě nedala pětileté používání a stáří vůbec znát. Interiér tak ve finále levně pouze vypadá, jinak je ale velice příjemný.



Motor – kultivovaný sportovec
Motorický projev vznětového agregátu DCi o zdvihovém objemu 1995 ccm je nesmírně zajímavý. Nutno dodat, že vůz se svými 1520 kilogramy není nejtěžší, ale vzhledem k relativně malým vnějším rozměrům není ani nejlehčí. Je zkrátka tak akorát těžký, aby si s ním „dvoulitrové DCi-čko“ s přehledem poradilo. Testovaný Qashqai navíc nebyl ve verzi s pohonem všech kol, což sice komfortu jízdy vůbec nepomohlo (ještě se k němu vrátím v kapitole Jízda), ale dynamice ve vyšších rychlostech rozhodně ano. Se svými 110 kilowatty a 320 newtonmetry papírově sice dnes už neoslní, v praxi se však rád nechá vytočit k hranici 4 500 otáček a i při defenzivní jízdě poskytuje dostatek točivého momentu v nízkých otáčkách, takže se dá jezdit velmi úsporně. Toto široké rozpětí použitelných otáček je opravdu velmi příjemné a s Qashqaiem se díky tomu jezdí velmi snadno. O kultivovanosti chodu pak jasně dokládá fakt, že v průběhu testu jsem byl nejednou dotazován otázkou: „To je benzín?“. Samozřejmě, ucho zasvěceného okamžitě pozná, jaké palivo buší celým samurajovým srdcem, ale motor je i po 130 tisících opravdu „tichošlápek“.



Když už byla řeč o úspornosti. Qashqai, jedete-li jakkoliv jinak než defenzivně, není žádný šetřílek. Za volantem stačí ale jen trochu přemýšlet a i při rychlejší jízdě není sebemenší problém jezdit okolo 6,5 litrové hranice. Velmi svižnou jízdu pak zvládne za 8-9l/100km. Naopak při troše klidu se není problém podívat i na číslice začínající pětkou. Spotřebě nelze nic vytknout.

Jízda – kodrcavě, přesto s úsměvem
Již jsem předeslal, že s dvoulitrovým naftovým Qashqaiem se jezdí velmi snadno a velmi příjemně. Ano, je to naprostá pravda, jízdu si ovšem nejvíce užije řidič! Testovaný Qashqai byl ve verzi 4x2, což znamená absenci víceprvkového zadního zavěšení. Vůz má díky tomu značnou tendenci k poskakování a lehké nezbednosti, která je do jisté míry dokonce i sympatická. Zvláště pak ve městě pocitově přidává na agilitě a „nevymetáte-li“ ty největší nastražené díry, dá se úroveň komfortu ve městském a příměstském provozu vystát. Příjemný je koneckonců i vyšší posed, který zajišťuje lepší výhled vně.



Kde se Qashqaiovi ale vůbec nelíbí, jsou české (jak jinak než rozbité) okresky. Poskakování na nich už k duhu moc nepřijde a při pokusech o svižnou jízdu si na kvalitu povrchu musíte (obzvlášť v zatáčkách) dát opravdu dobrý pozor. Pokud tedy uvažujete o podobném crossoveru nebo dokonce rovnou o Nissanu Qashqaii jako o rodinném voze, dobře si zvažte možnou volbu pohonu obou náprav. Hnát auto kamkoliv dál k limitu by bylo v horkých letních dnech na téměř zánovních zimních pneumatikách čiré bláznovství. I tak ale Qashqai jasně nastínil, co umí a co už mu jde méně.

Řidičský pocit je přesto velmi zajímavý a i teď pár dní od vrácení vozu zpět do AutoESA se mi při vzpomínce na Qashqaie vrací úsměv na tvář. Posilovač řízení je nastaven velmi solidně, řazení v přesných drahách je sice maličko gumovější, ale lze mu to díky vhodnému umístění řadicí páky odpustit, a citlivá spojka jen nadále dokládá fakt, že Nissan nedělá auta pouhých pár let. Zamrzel mě jen přehnaně citlivý elektronický plyn, na jehož dávkování je potřeba si chvilku zvykat. Jinak je ale Qashqai vážně příjemný a v městském ruchu se rozhodně neztratí. Ne že by doslova odpovídal reklamním sloganům, nicméně je jim i po letech užívání až nápadně blízko a to je velká pochvala.



Závěr – příjemný kamarád
Nissan přišel již před mnoha lety do jisté míry s převratným vozem, jehož kategorie je i v současnosti stále více na vzestupu. Už od prvopočátku se navíc jedná o velmi povedené auto a facelift i přes rozpačitý vzhled přinesl pár nových a značně vylepšených prvků. Společný týden a více než sedm set kilometrů ukázaly, že i po pěti letech dokáže tento úspěšný crossover více než oslovit. A i když si za cíl dává dva rozdílné světy v podobě mladých rodin s dětmi a naopak starších lidí, kteří ocení snadné nastupování, je na trhu ojetin více než úspěšným bojovníkem. Ani z hlediska statistik spolehlivosti není jakkoliv na štíru a navíc vzhledem k bezproblémovému autu, které jsme měli do testu k dispozici, nelze jeho koupi i přes vyšší cenu jakkoliv rozmlouvat. Potřeba bude jen zvážit vhodnou volbu pohonu náprav vzhledem k cílovému použití vašeho konkrétního vozu.

Plusy
+ Příjemné a agilní řízení
+ Odolný interiér
+ Výborný tvar volantu
+ Přehlednost kapličky přístrojů
+ Dobře zvládnutá ergonomie
+ Vyšší posed a dobrý výhled
+ Pružný a kultivovaný motor
+ Přijatelná spotřeba
+ Výbava testované verze

Mínusy
- Horší odhlučnění
- Dílenské zpracování na některých místech
- Složitější ovládání palubního menu
- Uskákaný podvozek
- Tupější dávkování plynu
 

Vůz zapůjčil autobazar Auto ESA