Test ojetiny: Kia Sorento 2.2 CRDI z roku 2011

Kia Sorento je na českém trhu již známou stálicí. Prodává se zde od roku 2002 a za tu dobu urazila opravdu dlouhou cestu. První generace tu totiž vydržela až do roku 2009 a i přesto, že se zpočátku stala hitem (budila dojem masivního automobilu a byla za méně peněz než konkurenti), v roce 2009 už skutečně neměla co nabídnout. Na řadu tak přišla druhá generace a právě té se budeme v rámci dnešního bazarového testu věnovat i my.

Exteriér – vzhled budící respekt
Již to tu bylo snad stokrát, a proto od věty: „vzhled je čistě subjektivní záležitostí“ raději upustíme. Namísto toho je potřeba zmínit, že staré Sorento budí i po letech patřičný respekt a v provozu se tak jistě neztratí. Vzhled mohutného a zavalitého vozu navíc podtrhují i výrazné proporce přední masky, kterou doširoka (opticky) protahují šípovitá světla. No a ta zadní zase svým tvarem a optikou navozují dojem mušího oka. Celé Sorento je následně ještě oplastováno poměrně drsnými plasty, které snesou i hrubší zacházení a ani použití v terénu tak není zcela vyloučeno. Sorento proto můžeme zařadit do kategorie poměrně hezkých vozů, které svými majestátnými rozměry rozhodně vyčnívají z řady.

Interiér – obří a plastový
O něco horší pocit vás přepadne po otevření dveří. Levně vyhlížející plasty s tu a tam poněkud pochybným zpracováním? Tohle už se vážně nenosí, říkáme si při usednutí za volant. Sedadla však svým tvarem a polohou poskytují dobrý průměr a spokojeni jsme byli i se zadní lavicí, která je polohovatelná a dospělí cestující tak na ní poměrně příjemně stráví i delší přesuny. A potěšilo nás ještě něco. Volant, který je umístěn v rozumně svislé poloze, se navzdory svému velkému průměru drží opravdu skvěle.

Sorento druhé generace však o kvalitě zpracování a ani o prémiovosti interiéru moc není a na levných plastech si moc nepotrpí. Je to totiž skutečně velké auto, jehož provozní náklady nedosahují astronomických výšin a do kterého se snad můžete i přestěhovat. Za vše hovoří objem zavazadlového prostoru s hodnotou 660 litrů a také fakt, že si designéři interiéru k voliči automatické převodovky dovolili umístit obrovské držáky na pití, kam si s přehledem odložíte dvě 1,5 litrové láhve. Nemluvě o nesmyslně velké loketní opěrce s nekonečným úložným prostorem pod ní, který nám připomínal spíše zavazadlový prostor některých motocyklů, než odkládací přihrádku mezi předními sedadly. Praktičností se tak zde skutečně nešetřilo, a pokud vám jde právě o ni, je Sorento výborným kandidátem. Kvalita ovšem musí stranou a budete si tak chvíli připadat jako v devět či deset let starém automobilu. Ale upřímně, co víc chtít za ty peníze, když hlavní prioritou je mít velké SUV?

Motor – tempařů král
O schopnostech vznětové pohonné jednotky 2.2 CRDI s proměnným časováním ventilů není pochyb. Výkon 145 kW a 422 Nm si korejští motoráři protentokrát „nevycucali z prstu“ a dvoutunové Sorento (bez 27 kil) tak upaluje opravdu chvályhodně. Přesto se navzdory překvapivému chtíči zrychlovat motor cítí lépe při plynulé jízdě, při níž si v dlouhých kvaltech přede nízkými otáčkami a své posádce se odvděčuje relativně klidným chodem a přívětivou spotřebou. K té se však ještě dostaneme.

Použitá automatická převodovka ale patří k horším, a přestože má chvilky, kdy řadí kultivovaně, dočkáte se vzápětí nepříjemného škubání a zcela neopodstatněného chování. Vše naštěstí řeší manuální režim, který nás mile překvapil, neboť reaguje vcelku rychle. Chce to ale chvilku zvyku. Manuální řazení je totiž uspořádáno zcela proti logice působení kinetických sil (plusem dopředu a mínusem k sobě) – hrůza! Zřejmě po vzoru koncernového DSG. K testovanému Sorentu bychom vám proto jistě doporučili raději klasickou manuální převodovku, která vozu nejen ulehčí nějaké to kilo, ale v kombinaci s potentním motorem bude Sorento i citelně rychlejší.

Spotřebu na hranici 20 litrů nečekejte, i když - je to dvoutunové auto... Ale s pravdou ven. Po několika dnech jsme celý test dokončili se spotřebou 10,3 litru, což je vzhledem k dynamickému potenciálu motoru vcelku uspokojivé. Jistě však potěší, že s lehkou nohou se dá jet za 8,5 l/100km a že i ve městě lze spotřebu držet pod hranicí 12 litrů. Výrobce by si jistě přál lepší čísla (dokazují to i údaje v tabulkách), ale námi naměřené hodnoty rozhodně nejsou žádným propadákem.

Jízda – takhle rozhodně ne
V odstavci Interiér jsme probrali sedadla, která jsou jen lehce nadprůměrná. Jaká je ale pozice na nich a lze tu vůbec najít příjemnou řidičskou polohu? Musíme přiznat, že nás Sorento v tomto ohledu příjemně překvapilo. Na kategorii SUV jsou sedadla totiž poměrně nízko položena a člověk se zde necítí tolik „autobusově“, jak to známe z jiných vyšších vozů. Problém najít si to své tak nebude mít nikdo. Vyrážíme.

Již po několika kilometrech se s kolegou shodujeme na tom, že bychom od vozu takové hmotnosti a světlé výšky (navíc na zimních pneumatikách s vysokým profilem) čekali trochu více plavnosti a komfortu jízdy, čehož se nám nějak nedostává. Je totiž silně cítit, že vůz má značné mezery v tuhosti karoserie a i když se zrovna nekroutí na každé nerovnosti, nejedna pražská silnice s kostkami jej rozkymácí až běda. A na kočičích hlavách zjišťujeme i další fakt. Hluk od kol, který se line širokou kabinou, stojí skutečně za pováženou, a když se po chvíli přesuneme na dálnici, i zde to při 130 km/h skutečně hučí. To však není to nejhorší. Poddajnost karoserie se bohužel přenesla i do jízdních vlastností…

Ne že by Sorento po silnici přímo plavalo. Při nejmenším je ale díky vyšší karoserii a podvozku, který příliš nestíhá svou hmotnost, dost neklidné. A i přesto že není potřeba ho po silnici zrovna lovit, na nějaké škubání volantem ve vyšších rychlostech rovnou zapomeňte. V takovém případě totiž přichází na řadu značná směrová nestabilita, celý vůz se začíná nepříjemně vlnit a jeho chování se stává vším, jen ne předvídatelným. V tomto ohledu nás tak Sorento vyloženě zklamalo a nelze to napsat bohužel jinak.

Závěr – SUV s velkým prostorem za málo peněz
Kia Sorento z roku 2011 je vůz, jehož praktičnost a velikost vnitřního prostoru jistě přiláká nejednoho zájemce. Vypadá navíc poměrně honosně a mohutností svých vnějších rozměrů může leckomu učarovat. Ke vší smůle je ale potřeba přiznat si jeden fakt. Z pohledu jízdních vlastností se nejedná o nejlepší automobil a tím, jak se Sorento chová, nám připomnělo spíše konec minulého století, než pět let starý vůz kategorie SUV. Je tak potřeba dobře zvážit, jak často se chcete automobilem jen vozit a používat jej pouze k běžné přepravě a jak často se rádi tu a tam trochu svezete. S druhým ze zmíněných jízdních stylů si totiž testované Sorento moc nerozumí.

Pokud vás ale Kia Sorento přesto očarovala svou velikostí natolik, že neodoláte, a již zvažujete koupi tohoto modelu, měli byste vědět, na co si dát pozor. Častým problémem u testovaného modelu bývá elektroinstalace. Při testovací jízdě vámi zvoleného vozu si proto vyzkoušejte všechny elektronické funkce, žárovky, světla a jiná dodatečná zařízení, která značí, že je vůz v pořádku. Mohou se objevovat také závady na kompresorech klimatizací a v neposlední řadě se objevují i potíže s cívkami v zapalování. Ve všem ostatním se ale jedná o klasický automobil, jehož konkrétní stav je vždy potřeba si důkladně prověřit. Ceny druhé generace testovaného Sorenta začínají na zhruba 280.000 Kč a za opravdu hezké auto je potřeba si ještě cca 100 000 Kč připlatit.

Plusy
+ Velikost vnitřního prostoru
+ Vyšší posed
+ Přijatelná spotřeba paliva
+ Pohon 4x4 s elektronickou uzávěrkou
+ Výkon motoru
+ Poměr cena výkon

Mínusy
- Směrová nestabilita
- Podprůměrný podvozek
- Měkčí karoserie
- Nepřesné řízení
- Horší automatická převodovka
- Kvalita použitých materiálů v interiéru

Kia Sorento 2.2 CRDi VGT AT (rok 2011)

Vůz zapůjčil autobazar AAA Auto.