Test ojetiny: Honda Accord 2.0i ES (5. gen.) - neochvějná legenda

Opravdu velkých japonských jmen zná automobilová historie několik a dnes vám jedno takové připomeneme. Jde o vůz, jež v devadesátých letech patřil k tomu nejlepšímu a disponoval vymoženostmi, na které si drtivá většina evropské produkce sáhla až v novém tisíciletí. Věřte, i dnes nám měl co nabídnout!

Když jsme v loňském roce uvedli na našem facebookovém profilu video ilustrující dopravu v roce 1996, zůstali jsme v šoku. Je možné, že se vozový park České republiky za posledních 20 let tak radikálně proměnil? Jak jsme mohli zapomenout?! Vždyť klasický „žigul“ (VAZ 2105) ční ve videu na každém rohu a mezi záplavou nejrůznějších škodovek 120 se něco zajímavého vyskytne s četností asi dvou kusů za den.


A tak jsme „něco zajímavého“ z podobných let začali hledat. Červená Felicia, černá Felicia, Peugeot 306, zelená Felicia, Fiat Punto a pro změnu modrá Felicia… Jistě, i takové vozy mohou být pro někoho oslnivé, v redakci ale zavládlo přesvědčení, že nic podobného nestačí.

Tou dobou stála v AAA Auto ale i moc pěkná Honda Accord 5. generace. Šlo o model před modernizací z roku 1995 a upoutal na sebe zejména svým na oko skvělým stavem bez rzi, neotřelou zelenou metalízou a hlavně původními registračními značkami. Když jsme se proto ptali na původ a stav vozu, bylo již v podstatě rozhodnuto. S tímto accordem totiž celých 21 let jezdil pouze jeden člověk…



No jezdil. On vlastně ani tak moc nejezdil. Zelená Honda měla najeto totiž jen 91 000 km, což vzhledem k odžitému stáří představuje ekvivalent zhruba 4 tisíc kilometrů ročně. 4 tisíce ročně! Vždyť i nejvzácnější automobily světa obvykle najedou více. Třešničkou na dortu je následně fakt, že zmiňovanou rez pak nenacházíme dokonce ani na podvozku. 21 let starý Accord se tak při pohledu zespod tváří jako pár měsíců jezděné auto. K neuvěření.

A kolik že to celé stojí? 70 000 Kč - to rozhodně nejsou malé peníze. Považme ale, že Accord ztratil z původních vlastností jen skutečné minimum a navíc disponuje výbavou, která ještě i dnes představuje velmi slušný průměr. Za všechny příklady uvedu třeba elektricky nastavitelné sedadlo řidiče s bederní opěrkou, klimatizaci, dálkové odemykání, nebo elektrické stahování všech bočních oken. Zní to všedně?
Pak nesmíte zapomenout, že v roce 1995 byl za příplatek i obyčejný imobilizér (samozřejmě ani ten zde nechybí).

Exteriér – Nescvrkla se nám?
Že se automobily postupem času zvětšují, je asi každému jasné. Jak závratné je ale tempo růstu doopravdy, člověku dojde až v momentě, kdy 21 let starý Accord zaparkuje v nákupním centru. Najednou se i vedle nové octavie zdá, že přijel o třídu menším vozem, a přitom je realita právě opačná…
V délce si Accord s octavií sice nemá co vyčítat (dokonce trochu vítězí - 4 675 oproti 4 659 mm), ale již v šířce měří Japonec o výrazných 100 mm méně a podobného rozdílu se dočkáme také při srovnání vzrůstů. 1 380 mm znamená na dnešní poměry opravdu málo. Vždyť s identickou výškou pracuje i pátá generace chevroletu Cammaro (ano, to žluté auto jménem Bumblebee), což už je nějaký sporťák.



Accord je tedy malý, nikoliv ale ošklivý. Ostré rysy přední masky jsou skvěle doplněny jednoduchým zbytkem vozu a zadní část s teleskopickou anténou o délce biče je výrazně charakterní sama o sobě. Zůstává sice pravdou, že Honda tak dobře nemaskuje svůj aktuální věk, ale v jejím designu přece jen nacházíme zalíbení. Je totiž svá a přesně to nám u většiny nových automobilů chybí…

Interiér – maskované stáří
Po otevření dveří zaujme stařičká Honda jednou kuriozitou. Dříve, než si jí však stačíte všimnout, zaplaví vaše čichové buňky charakteristické aroma starých japonských aut. V této vůni se prolíná snad každý z použitých materiálů (od kvalitní kůže, přes semišová sedadla, až po zestárlé plasty s měkčeným povrchem) a interiéru vdechuje tu pravou atmosféru.
Ale zpět k faktům. On samotný interiér je totiž (při dnešních poměrech) velmi rozpolcený. Na jedné straně kraluje až překvapivě dobrou ergonomií spolu s přehledností všech ovládacích prvků, z čehož byste logicky usoudili, že auto přece nemůže být tak staré. Na druhé straně je tu však palubní deska nacházející se zhruba u kolen, pročež je jasné, že tehdy si s pasivní bezpečností nikdo moc hlavu nelámal. To jistě nese i obrovská pozitiva - třeba v podobě skvělého výhledu vpřed. Cestující, kteří jsou zvyklí na moderní vozy, se ale mohou bát.



Znamenitá poklona ovšem patří sedadlům. Jsou sice poměrně krátká a s potahy, na jaké většina pamatuje akorát tak z dětství, ale jinak jsou špičková. Dokonce i po 21 letech dokážou obepnout trup takový stylem, že člověka ani po delší cestě nebolí záda.



Kromě výše zmíněného mám k interiéru tudíž jen dvě výtky. Neodpouštím mu stísněnost v oblasti kotníků zadních cestujících a kladně nejde hodnotit ani výhled vzad, který je kvůli zvednuté zádi opravdu špatný. Ale jinak? Kdejaké auto s rokem výroby daleko po oslavě milénia by této hondě mohlo závidět. Paráda.

Motor – 2.0i a nic víc
V průběhu týdne, kdy jsem s accordem jezdil, přibývaly na jeho adresu pravidelné dotazy: „To je VTEC?“. „Ne.“, odvětil jsem. K úplné odpovědi to ale nestačilo.
Samozřejmě, VTEC to není, nicméně dvoulitrový benzín s přímým vstřikováním je tak dobrý, že by bylo doslova hříchem jej alespoň na pár kilometrech nepředvést. Z papírových 96 kilowattů ztratil za 21 let opravdu jen minimum síly a díky zpřevodování, které ani omylem nepamatuje na nějaké emise, je i při dálničních rychlostech krásně čilý. Motor při 130 km/h točí již vysoko nad 3 500 ot./min-1 a nechá se rád vytočit i za 5 000. Ačkoliv má Honda v papírech maximální rychlost jen 200 km/h, i dnes jede víc!



Nejlepší na celém ústrojí je ale to pouto s řidičem. Díky ostré reakci na plyn a hlavně úchvatné manuální převodovce s ostře vymezenými drahami, ve kterých řadicí páka běhá s takovou mechaničností, až máte pocit, že všechna ozubená kola v ústrojí skládáte holýma rukama, se brzy dočkáte řidičské nirvány. V žádném z nových aut nic podobného nezažijete, a to se můžeme bavit klidně o nejsportovnějších modelech.



Jistou ironii spatřujeme také u čerpací stanice… Základními počty totiž dospíváme ke zjištění, že i když tento 21 let starý automobil nepamatuje na emise a normované hodnoty spotřeby, tak si v běžném cyklu nevezme více než 8 litrů benzínu na 100 kilometrů. Jezdit za zhruba 7 litrů také není žádný problém, a když se čas od času rozhodnete vyhnat pavouky, 10 litrovou hranici přelezete jen velmi těžko.

Jízda – duše automobilu
Tuto kapitolu obvykle začínám krátkým komentářem k pozici za volantem a následným uvedením počátečních jízdních dojmů. Dnes mám ale velice pádný důvod udělat výjimku.
Accord je prostě fenomenální. Jak ho jednou řídíte, nechce se vám vystoupit. A myslím to smrtelně vážně! Ano, příšerně tenký věnec volantu nijak nepotěší, ale to, co skrz něj cítíte ve svých dlaních, vás dostane do kolen (i přestože již sedíte). Každá jízda je jedinečným příběhem o nepřeberném množství slov, informací a poznatků a s každou další zatáčkou zjišťujete, že nejste jen člověkem jedoucím ve stroji. Jste samostatně fungující bytostí, která jede, brzdí a zatáčí přesně podle synapsí ve vašem mozku.
Vše je tak instinktivní a podmanivé.



Při vzpomínce na skutečnost, že těchto aut byla dřív většina, je člověku skoro až teskno. Samozřejmě, Accord tak dobře nedrží, jeho podvozek není schopen odfiltrovat to, co dnes zvládne podprůměrný sedan, a jistě nenabízí ani tolik kultivovanosti, ale… (A je to přesně to „ale“, které milovníky aut pohání k tomu, aby ty staré legendy udržovali při životě.) Nabízí něco, co se dnes už nevidí. Nabízí svou pevně uchopitelnou duši. A to je hlavní!

Závěr – když byl svět v pořádku
Po týdnu za volantem 21leté hondy nacházím pádné argumenty k tomu, proč bychom měli chtít nová auta, jen velmi těžko. A vlastně mě napadá pouze jediný – bezpečnost. Ve všem ostatním ale stařičký Accord nabídne víc. Ještě se totiž nestihl ztratit ve všech těch displejích, elektronických vymoženostech a asistenčních funkcích, které z nás ve finále dělají vlastně jen bezduché mozky sedící uvnitř něčeho, čemu říkáme automobil.
Vůz Honda Accord 2.0i ES 1995 nás věrně přenesl do doby, kdy byl automobilový svět ještě v pořádku… Děkujeme!




Plusy
+ jednoduchý design
+ jízdní pohodlí
+ funkčnost a ergonomie
+ kompaktní rozměry
+ jízdní projev
+ komunikativní řízení
+ fantastická převodovka

Mínusy
- horší míra pasivní bezpečnosti
- výhled vzad
- méně místa pro nohy vzadu

Technické údaje

Honda Accord 2.0i ES (1995) 5. generace

Objem motoru

1997 ccm

Typ motoru

řadový čtyřválcový (R4)

Druh motoru

zážehový atmosferický

Typ přeplňování

bez přeplňování

Maximální výkon

96 kW / 131 koní / 5 400 ot./min.

Maximální točivý moment

185 Nm / 4 500 ot./min.

Převodovka

pětistupňová manuální

Poháněná kola

Přední (4x2)

Maximální rychlost

200 km/h

Zrychlení z 0 na 100 km/h

10,2 s

Udávaná spotřeba město

7,4  l/100 km

Spotřeba mimo město

5,9 l/100 km

Kombinovaná spotřeba

6,7 l/100 km

Spotřeba během testu

8,0 l/100 km

Objem nádrže

65 l

Provozní hmotnost

1 275 kg

Délka / šířka / výška

4 675 / 1 715 / 1 380 mm

Rozvor

2 720 mm

Zavazadelník/ Po sklopení

430/1 224 litrů

Cena v době testu

70 000 Kč


 

Vůz zapůjčil autobazar AAA Auto.

Nabídka vozidel na prodej

Zobrazit více vozidel

Fotogalerie

text + foto: Martin Müller

Mohlo by vás zajímat


Nejnovější články


Nejčtenější články měsíce

Top
Nový Ford Mustang v prodeji. Základ za 1,6 milionu korun má osmiválec
Test: MG5 Electric – kombi z Činy, které nahání hrůzu evropským automobilkám Test: Honda ZR-V je miliónové SUV s výborným hybridem a neuvěřitelnou spotřebnou Test: Mazda 3 e-SKYACTIV X 186 - řidičsky zajímavý hatchback napěchovaný elektronikou Test: Kia Stonic 1.2 DPI - moc nejede, ale nic lepšího neseženete

Tipy z autobazarů

Volkswagen Touran

Rok výroby 2017

499 900 Kč

BMW Řada 5

Rok výroby 2020

850 000 Kč

Mazda 6

Rok výroby 2009

145 000 Kč

Peugeot 508

Rok výroby 2022

739 000 Kč