Test ojetiny: Ford S-Max 2.0 TDCi AT - S rodinou na MAX

Ford S-Max dorazil spolu s větším sourozencem (Galaxy II) v roce 2006 a ihned po představení se dveře dealerů netrhly. Automobilka Ford totiž skvěle vytušila neustále sílící chuť po modelech, které budou větší než Mondeo v provedení kombi, ale zároveň stejně mrštné a obratné jako kompaktnější Focus, a tak nám se slovy: „budete se opravdu bavit při jeho řízení“, představila S-Max. Jenomže léta ubíhají podobně splašeným tempem jako divoká zvěř po výstřelu myslivcovy pušky a mrknutím oka, je 10 let za námi. Za tu dobu samozřejmě i S-Max poznal stejnojmenného následovníka, a přestože je o mnoho krásnější, moderněji vybavený a takzvaně hrající si na chytrého (taková auta jsou dnes v oblibě), rozhodně nejezdí zábavněji a jeho řízení postrádá kvůli měkčímu podvozku tu kulišáckou rozdováděnost, jakou jsme si oblíbili již u prvních focusů. Vyrazili jsme proto do bazaru a vytáhli pro vás jeden krásný kus se spolehlivým motorem 2.0 TDCi, který při faceliftu v roce 2010 doznal výraznějších změn (zmenšil se kompresní poměr z 17,9:1 na 16,0:1 a dorazil spolehlivý Common-rail od Delphi se vstřikovači řízenými solenoidem) a lze jej proto narovinu ze všech motorů doporučit jako vhodného kandidáta.

Exteriér – umě maskuje svou velikost
O něco menší, o něco hezčí. Přesně tak působí S-Max v porovnání s většinou konkurentů velkých MPV, a přestože po otevření dveří zjistíte, že opak je pravdou, venkovní dojem na vás jistě zanechá dobrý dojem. Plastové atrapy chlazení brzd za předními blatníky jsou možná již trochu za hranou, ale celkový, rodinně-sportovní charakter vozu vystihují bez debat. Námi testovanému vozu navíc nechyběly ani bi-xenonové světlomety s proužkem LED denního svícení v předním nárazníku, 17palcová kola z lehkých slitin, nebo zadní LED světla, která jsou od modernizace v roce 2010 standardem. Ironií osudu je však skutečnost, že ačkoliv se designéři fordu v rámci omlazení zaměřili na architekturu i techniku zadních svítilen, a ty proto vypadají rozhodně moderněji (ne zrovna lépe), třetí brzdové světlo nad zadním oknem zůstalo opomenuto. I nadále jej tak tvoří staré známé žárovky a modernizovaný S-Max tak při brzdění svítí vcelku rozporuplně. Ačkoliv takový detail není na voze jediným, nutno dodat, že běžný řidič si něčeho podobného ani všimne, a jedním dechem proto uzavřu kapitolu se slovy, že to našemu šedému „Maxíkovi“ (na tak velké auto) vcelku sekne, přestože má najeto již poměrně slušných 174 tisíc kilometrů.

Interiér – trochu děs, žádný běs
Palubní deska vzhledem rozhodně neokouzlí, ba co víc, její materiály a zpracování dokonce nedovolí ani nosit prstýnky a náramky. V takovém případě by totiž výplně dveří, tlačítka na středovém panelu a všudypřítomné plastové plochy vypadaly jako stěny z pavilonu tygrů v zoologické zahradě. Ona nevzhlednost je ale přece v něčem sympatická, a v S-Maxu, přestože se v něm nikdy úplně nezabydlíte, se ani po letech necítíte všedně a unyle. Navíc tak nějak vnímáte, že interiéru vozu je dočista jedno, zda se vám líbí, či nikoliv, a mně osobně je takový přístup nadmíru sympatický. Všímáte si v pořadí již druhého nenuceného odkazu směrem k první generaci focusu?

Posed je samo sebou o něco vyšší, a tak zůstává s podivem, že musím konstatovat fakt velice příjemné pozice a dobrého usednutí za volant obšitý extra měkkou kůží. Sedadla s výraznějším bočním vedením jsou fordovsky tvrdá a poměrně úzká, takže korpulentnější postavy mohou zejména v sedací části mírně tlačit do pozadí. Vše je zkrátka směřováno ke sportovněji založeným rodinám. Zadní sedadla pak komfortem rozhodně neoplývají a třetí řada, kterou však námi testovaný vůz nedisponoval, je skutečně spíše nouzová. Člověk však ze žádného místa není vyloženě unaven, a přestože zadní řada rozhodně mohla disponovat rozměrnějšími sedadly, nelze jí to vzhledem k cílovému zaměření vozu příliš vyčítat. Děti budou totiž z možnosti nastavit si sklon i posun sedadla dle libosti spíše nadšeny, než aby kritizovaly přílišnou tvrdost opěradel.

V kapličce přístrojů nás však starší S-Max nepotěšil hned dvěma věcmi. Tou první je až donedávna používaný rychloměr, který je bez bližšího ohledání poměrně nepřehledný a zejména kolem rychlosti 80 – 100 km/h řidič mnohdy tápe, jak rychle vlastně jede. Druhou slabinou je palivoměr s neustálou snahou vyděsit řidiče o (ne)dojezdu vozu. Kdykoliv totiž jedete do kopce, častěji předjíždíte, nebo se chcete prostě jen svézt, protože komunikativní řízení (samozřejmě jej rozebereme v kapitole Jízda) k podobné jízdě vybízí, začíná ručička palivoměru upalovat raketovým tempem směrem k nule a po následném zklidnění tempa, či vyjetí onoho kopce se zase vrací. Trochu dětinské, trochu hloupé. Ostatně podobnou malicherností trpěl i jinak skvělý Focus ST, který jsme testovali na podzim minulého roku.

Prostor kontra využitelný prostor. Mnoho vozů z nabídky MPV se honosí až královsky velkým zavazadelníkem, do kterého lze po sklopení zadních sedadel dát prakticky „celý svět“. V realitě se ale setkáváme s jednotlivými modely, které navzdory reklamním sloganům a často až přehnaně silným tvrzením nabízí prostorovou využitelnost jen přes velká omezení, a při vtěsnávání jednotlivých zavazadel se proto jedná spíše o hlavolam, nežli o rodinnou idylku. Dnes testovaný S-Max je ale naštěstí ze staré školy, kde prostor neznamenal jen spoustu využitelného místa, nýbrž doslova nirvánu rozlehlosti. Hodnotám jeho praktické využitelnosti se proto dá bezmezně věřit a nebýt skutečnosti, že jsme měli k dispozici jen pětimístné provedení, měl by S-Max při sklopení zadní řady sedadel i zcela rovnou plochu (u pětimístné verze vznikne při sklopení schod). Základní hodnota kufru je neskutečných 775 litrů objemu, a pokud překonáte nešikovnou manipulaci s demontáží zadní rolety (vrátit ji zpět vyžaduje ještě delší čas a pořádný grif), naskytne se před vámi plných 2000 litrů objemu. Při koupi bazarového „Maxe“ však vyzkoušejte mechanismus každého sklopitelného sedadla zvlášť. Sedadlo musí jít sklopit hladce, nemělo by moc vrzat a už vůbec nesmí při sklápění křupat či praskat.

Motor – klidné, tvrdé jádro
Kritizovat nejspolehlivější vznětový motor někdejší nabídky, kterého je v bazarech navíc tolik, že s ním vždy vyberete krásný kus automobilu (takový byl i ten náš), nemá smysl. 2.0 TDCi s výkonem 103 kW a 320 Nm vozu bohatě stačí a navzdory tomu, že z vás neudělá nejrychlejšího tatínka střední Evropy, pojedete vždy za docela rozumné peníze, kterým v našem případě navíc rozhodně nehrála do karet poměrně rozhazovačná dvouspojková převodovka PowerShift. Ta se jednoduše nedá srovnávat s metrem v podobě DSG, ale k vozu se svou rozšafností a sympatickou nevycválaností vcelku hodí. Nezapomeňte si však zkontrolovat pravidelnou výměnu oleje, která musí proběhnout každých 60 000 kilometrů.
Pro doplnění ještě krátké vysvětlení spojení „jezdit za docela rozumné peníze“. Vezměme v potaz vůz vážící 1780kg s vyšší stavbou karoserie a bezostyšnou převodovkou, která se nebojí vzít si klidně i 1,5 litru na 100km sama pro sebe. Výsledných 8,1 litru po zhruba 1000 ujetých kilometrech vám může znít jako vysoké číslo, ale věřte, že s vozem jsme minimálně jednu třetinu týdne jezdili pouze v městském provozu a jednu třetinu jsme se rozhodně necourali, protože proběhla výhradně v dálničním režimu. Hodnota spotřeby je proto nadmíru uspokojivá.

Jízda – velice schopné kombi
Naprosto fantastické jízdní vlastnosti s upovídaným řízením a sportovně tuhým podvozkem. Přesně takový je S-Max. Jízda s ním je dokonce tak zábavná, že téměř vždy, když máte na výběr i z jiných, konvenčních vozů, vyberete si právě MPV od Fordu. „Maxík“ je navíc výborně odhlučněný a ani při vyšších rychlostech proto není po nadměrném hluku slechu a vaše cesta tak uběhne příjemněji a rychleji, než byste čekali. Za výbornými jízdními vlastnostmi stojí jednak precizně nastavená elektronika spolu s ESP, které umně přibrzďuje vnitřní kola a přemlouvá vůz k větší chuti zatáčet, a jednak geniálně řešený podvozek vybavený zadní nápravou Control Blade se soustavou podélných a příčných ramen, která i nadále zvyšují agilitu a obratnost velkého a těžkého MPV. Hmotnost 1780 kg za volantem rozhodně necítíte a díky tužšímu podvozku a nižším náklonům v zatáčkách nemáte zrovna tak ponětí ani o rozměrech vozu (ovšem jen do chvíle, než se ohlédnete za sebe a uvidíte tu obrovskou almaru, s jakou celou dobu těmi nesmyslnými rychlostmi krouháte jednu zatáčku za druhou). Jízda s fordem S-Max má tak v podstatě jen jedinou nevýhodu. Téměř vždy s ním totiž povezete více členů posádky, sportovní náčiní, či nějaký náklad, a pokud se přestanete za volantem hlídat, může se vám stát, že nadělaný svinčík od vašeho nákladu budete muset ještě hodně dlouho uklízet.

Závěr – pozor na rez
Ford S-Max je automobil s velice nápaditou osobností a úžasně schopným podvozkem, který navíc umocňuje i komunikativní a strmé řízení. Jeho interiér a použité materiály s často horším dílenským zpracováním jistě nepotěší, pakliže ale vyhledáte neponičený kus (i takové jsou v nabídce), dlouho neváhejte. Zábavných, rodinných MPV, do kterých dáte celou rodinu i s psí boudou jezdí jako šafránu, a přestože S-Max rozhodně není dokonalý vozem, hlad po jeho koupi ani deset let od uvedení na trh neustal. Chtějte ovšem vidět stav podvozkových částí, zkontrolujte si rez na méně přístupných místech, kde se drží voda, a zaměřte se také na míru opotřebení bočnic sedadel. Extra měkká kůže volantu také dokonale vypoví o přístupu předchozích uživatelů a o skutečném stavu ujetých kilometrů. Inspirací vám mohou být kupříkladu fotografie námi testovaného vozu, který měl najeto skutečných 174 tisíc kilometrů a jeho volant se ani zdaleka neleskl tak, jako u jiných, často (prý) méně ojetých s-maxů.

Plusy
+ zábavné jízdní vlastnosti
+ komunikativní řízení
+ maximálně využitelný prostor
+ ceny v bazarech
+ výkon bi-xenonových světel
+ sportovněji střižený charakter

Mínusy
- chatrnější interiér
- kvalita infotainmentu
- objevující se koroze u starších kusů
- chování dvouspojkové převodovky PowerShift
 

Vůz zapůjčil autobazar Auto ESA