Test ojetiny: Audi Q7 3.0 TDI - přezrálé ovoce

Když jsme Audi Q7 vybírali do testu, chtěli jsme alespoň trochu neokoukaný vůz. Zkrátka něco jiného než jen „obludnou audinu na ještě obludnějších 22 palcových ráfkách (navíc v s-linu a ideálně v bílé)“, jakých potkáte hned několik u každého z větších nákupních center. Zvolili jsme tedy následovně – vůz, jež zdobí velmi neobvyklý a poměrně neokoukaný offroad paket a který byl v našem případě ještě vkusně doplněn o postranní nášlapy spolu s předním ochranným rámem. Řeknete si: „Jakápak změna…?“. Jenomže v kombinaci s rozumně velkými pneumatikami o rozměrech 275/45 R20 (ano, stále nesmyslné číslo, díky kterému váží jedno celé kolo zhruba 40 kilogramů) a se zajímavou zeleno-šedivou barvou jde skutečně o povedený kousek. Za týdenní putování, během kterého jsme urazili okolo jednoho tisíce kilometrů, jsme navíc ani jednu podobnou „Q7ičku“ nepotkali, což bylo přinejmenším překvapivým zjištěním…

Další odstavec by se jistě mohl jmenovat „krátký průřez historií modelu“. Jsem si však jist, že 11letou cestu zavalitého SUV z Ingolstadtu zná díky loňským připomenutím novou generací v podstatě každý a pro dnešek to tedy zkrátíme. Výroba byla zahájena začátkem roku 2006, facelift dorazil na přelomu let 2009/2010 a vůz byl vyráběn až do konce loňského jara. Pojďme se však ještě na moment vrátit k vnějšímu designu.

Exteriér – měšťan s tváří horala
Poměrně překvapivým zjištěním bylo, jak moc se charakter a tvář Audi Q7 změní poté, co na ni zjednodušeně řečeno přidáte pár „trubek a plastů“. Ne, tohle auto se již rozhodně netváří jako městský křižník z nákupních center, a přestože bychom s ním za Ural raději nejezdili, v Krkonoších se již rozhodně neztrácí (obrazně řečeno). Nemalou měrou se na celkovém vzezření podepisuje také vzduchový podvozek, který, leč není přespříliš komfortní (více v kapitole Jízda), dovoluje vůz vyšponovat až k nebeským výšinám a na parkovišti se tak obrovská audina tváří jako skutečný vůdce smečky. Dobrý smysl tak nakonec dávají i postranní nášlapy, ovšem jen do doby, než vás divadlo se zvyšováním světlé výšky v rozmezí 180 – 240 mm omrzí.

Interiér – kde nic, tu nic
V době pěchování vozů palubní elektronikou, inteligentními systémy a nejrůznějšími skopičinami typu pohybových a únavových senzorů vám interiér Audi Q7 z roku 2008 připadá jako holobyt. Samozřejmě ne doslova, ale buďme trochu upřímní. Palubní deska totiž doménou tohoto modelu nebyla ani v době svého vzniku a dnes tak rozhodně neoslní. Grafika palubního infotainmentu, tvar volantu, ale i koncepce středového tunelu působí staře a vzhledem k celkovým rozměrům i dost neosobně. Některému z majitelů to jistě může imponovat, my si však i z podobně letitých automobilů pamatujeme příjemnější interiéry a jistě není s podivem, že dokonce z vlastních řad Audi. Takový model A4 generace B8 totiž z hlediska vnitřní atmosféry hraje úplně jiné housle. Ale zpět do mohutného SUV.

Kdo by čekal, že po kritice palubní desky přijde i výtka k ergonomii či snad předním sedadlům, bude na omylu. Zde Audi rozhodně chybu neudělalo a kromě oleštěné černé kůže sedadel, na které si v letních dnech připadáte jako na připékající se pánvi, nelze mít s čímkoliv problém. Docela jiný příběh ovšem nastane v momentě, kdy přejdeme ke kvalitě zpracování. Materiály jsou skvělé (jak jinak, sedíme v prémiovém Audi), ovšem kvalita jejich zpracování v čele s nevycválaně rozvrzanou loketní opěrkou… No děs. Lépe na tom však nejsou ani výplně dveří, a pokud se přesuneme na zadní sedadla, zjistíme, že ani zde se situace s vrzáním plastů nelepší. Navíc zde po dobu osmiletého provozu jistě nesedělo tolik cestujících jako vpředu. Audino, audino…

Pro čtyři a půl, se zavazadly samozřejmě. Velká SUV mají nespornou výhodu v případech, že i pokud máte početnější rodinu, odvezete v dostatečném pohodlí naprostou většinu jejích členů. Ne všechny kusy Audi Q7 však byly vyrobeny v sedmimístném provedení a na jeden pětimístný se tak nyní díváte i vy. Jakýpak problém, pomyslíte si. Vždyť pět míst nabízí i většina osobních vozů a zde bude mít početná posádka alespoň dostatek prostoru spolu s dobrým komfortem. Ano, máte pravdu, s prostorem by problém nebyl. Ale komfort prostředního cestujícího vzadu? Pohleďte na jednu z fotografií zadních sedadel a bude vám jasné, na co narážíme. Posadit sem dobrovolně kohokoliv jiného než průměrně vzrostlé dítě, chce jistě slušnou vyřídilku a dotyčný vás po příjezdu do cíle jistě milovat nebude. Velikost zavazadelníku je ovšem bez debat. Vzhledem k velikosti vozu se zdá být malý, no jeho 775 litrů objemu (po sklopení zadních sedadel až 2035 litrů) vás přesvědčí do sytosti.

Motor – šestiválcové trápení
Po přečtení názvu kapitoly rozhodně neklesejte na mysli. Motor 3.0 TDI se 176 kilowatty výkonu je typickým šestiválcovým traktorem od Audi, který snese vysoké nájezdy kilometrů, a vzhledem k počtu jeho vyrobených kusů můžete mít jistotu, že s problémy, jež tento motor trápí (zejména piezoelektrické vstřikovače), má každý lepší servis dostatek zkušeností. Proč tedy název „šestiválcové trápení“? Samotná obézní koncepce vozu, těžký motor, ale i obrovská kola a mnoho dalšího včetně offroad paketu sčítají výslednou hmotnost na 2475 kilogramech! A to je číslo, na které by byl i leckterý osmiválec krátký. Ani extrémní porce točivého momentu 550 Nm tak nezajistí potřebnou dynamiku, a přestože motor zrychluje vždy, kdykoliv jej o to prošlápnutím kickdown pedálu požádáte, je z jeho projevu nadmíru patrné, že by raději zvolnil a nechal častěji pracovat kynetickou energii celého vozu. Přes to všechno dokáže Audi Q7 3.0 TDI spolu s dobře nastavenou převodovkou Tiptronic zrychlovat z 0–100 km/h za 8,5 sekundy a maximální rychlost by měla činit 216 km/h. Nezkoušeli jsme ji však, ani 3 kilometrová letištní dráha by nám totiž k jejímu vyvinutí nestačila.

Již z výše uvedených dat je patrné, že jízda s Audi Q7 nebude levnou záležitostí. Papírových 9,8 litrů nafty na 100 kilometrů sice nepatří do říše snů, podobnou spotřebu však dosáhnete jen při silně defenzivní jízdě a s minimem provozu na silnících. Mnohem realističtější je proto odběr nafty mezi 11 – 12 litry, přičemž dálniční přesuny přidají navrch ještě 1 až 2 litry. Ve městě se pak jen stěží dostanete pod 15 litrů. K duhu tak jistě přijde i gigantická 100 litrová nádrž.

Jízda – neohrabané monstrum
Jednou z hlavních předností obrovského SUV z dílen Audi je řidičova pozice za volantem. Široké nastavení volantu, ale i nízká poloha sedadla vám na vnější rozměry vozu dovolí zapomenout (jen do první zatáčky samozřejmě)… O komunikativnosti řízení nemůže být díky 275 milimetrů širokým předním pneumatikám řeč, je však docela přesné. Jen škoda příliš horlivého posilovače, bez něj by byly pocity za volantem o mnoho realističtější. Kvitovat ovšem musím vychování převodovky. Přítomnost pádel pod volantem je sice nezbytná asi jako účast našich na letošním fotbalovém Euru, v režimu D však převodovka řadí kultivovaně, tiše a s jistou dávkou předvídavosti.

A jízdní vlastnosti? Hmotnost dnes testovaného vozu nejspíše skutečně zamaskovat nelze. „Q7ička“ je v zatáčkách těžkopádná, na rovině se courá a když na to přijde, poměrně rychle se zapotí i 350 milimetrové přední kotouče. Režim „Dynamic“ jako jeden z pěti přednastavených režimů vzduchového podvozku tak skutečně pozbývá jakéhokoliv smyslu. Zřejmě největším zklamáním je však režim „Comfort“. Je nutné očekávat, že se při nejpoddajnějším nastavení podvozku bude vůz výrazněji naklánět, vzhledem ke světlosti a hlavně systému pneumatického odpružení bychom však čekali výrazně lepší schopnosti tlumení a také daleko vyšší úroveň plavnosti jízdy. Adaptivnímu vzduchovému podvozku do modernizace konce roku 2009 se tak raději zcela vyhněte. Jeho vlastnosti nejsou kdovíjaké a u podobně starých Audi Q7 bývá tím nejporuchovějším oříškem právě on. V našem případě však fungoval zcela bezproblémově.

Nezmiňoval jsem ještě vlastnosti mimo silnici, takže jen krátce. Nezpevněných cest, lehčího terénu, ale ani prudších svahů se bát nemusíte. O pohon všech kol se u Audi Q7 první generace staral stále ještě mechanický mezinápravový diferenciál typu Torsen a jeho kladné vlastnosti jsou nepopiratelné. Do obtížnějšího terénu se však nepouštějte a mimo silnici nejezděte zejména ani v případech, kdy je zem promočená. Audi Q7 je pořádný kus železa a na blátě, ale ani v těžkém terénu mu to dvakrát nejde. A komu by se chtělo uvíznout se dvěma a půl tunami závaží, že?

Závěr – volte 3.0 TDI
Osmileté Audi Q7 svými vlastnostmi již dvakrát neoslní. To nejlepší má jistojistě dávno za sebou a navzdory pokrokovosti, jakou před jedenácti lety vneslo do kategorie SUV, dnes působí staře a příliš neobratně. Pokud však toužíte po pořádném kusu auta, na silnici chcete vidět dál než ostatní a ve městě toužíte být na oplátku viděni, měli byste si dát pozor na nejčastější poruchy tohoto modelu. Poměrně četným jevem je tekoucí chladič EGR, jehož výměna stojí i s prací do 10 000 Kč. Pořádně si proto zkontrolujte, zda z něj odnikud neuniká žádná kapalina. Mnohem horší je ovšem dlouhodobější zanedbávání této poruchy, v jejímž důsledku dochází ke zničení filtru pevných částic. Jeho výměna je zhruba desetkrát dražší než v případě opravy samotného chladiče. Pozor si dejte také na vstřikovače Common-Railu (vozidlo nesmí škubat při jemném přidávání plynu a nesmí kouřit při prudké akceleraci) a u novějších motorů 3.0 TDI (kód CASA) odchází také regulace vířivých klapek, jejichž výměna se rovněž pohybuje v řádech desetitisíců korun. Všeobecně však platí, že nejspolehlivější volbou je právě dnes testovaný šestiválec 3.0 TDI se 176 kilowatty výkonu.

Plusy
+ odhlučnění interiéru
+ velikost zavazadlového prostoru
+ dobrý výhled vpřed díky světlé výšce
+ pozice za volantem
+ ergonomie interiéru Audi

Mínusy
- vysoké provozní náklady
- nadváha vozu
- rychle vadnoucí brzdy
- tupé jízdní chování
- ceny náhradních dílů a servisu
- s nejspolehlivějším motorem horší dynamika

Vůz zapůjčil autobazar Auto ESA