Test: Nissan Qashqai DIG-T 160 DCT. Na vlně svistu!

Nissan Qashqai se na našem trhu coby kompaktní SUV/crossover etabloval velmi dobře. V loňském roce představený motor mu ale do žil vlévá více než jen čerstvou krev. Zásadně totiž proměňuje jeho charakter a v nejsilnější variantě s výkonem 117 kW se z něj stává docela svižné náčiní. Jaký byl týden za jeho volantem?

Qashqai při poslední modernizaci zkrásněl. Hluboce protažená světla LED denního svícení do středu karoserie umocňují dynamičnost jeho přídě a nově se z nich na křižovatkách, nebo při předjíždění stávají směrové blikače. Obří devatenáctipalcová kola pak profilu vozu dodávají potřebný šmrnc, přičemž zadní část také k nejošklivějším nepatří. Auto však samozřejmě stále zdůrazňuje především svoji světlou výšku. Ta má hodnotu 180 milimetrů a jste díky ní hlavně ve městě daleko svobodnější než s nižší vozem. Jednoduše vás nezajímají obrubníky při parkování, ani výška příčných prahů kvůli přednímu lízátku.


Volant hraje na sportovní notu

Musím se přiznat, že novým Nissanem jsem nejel už hezkou řádku měsíců. A proto jsem dočista zapomněl, jak příjemný volant v Qashqai (i v jiných modelech) vlastně je. Zakrýt středový znak a početnou armádu tlačítek tempomatu, palubního počítače a rádia, mohl by si jej leckdo splést například s tím, jaký dostanete v nové Mazdě. Sportovně vyhlížející zploštění věnce ze spodní strany není přehnané a vzhledem k nejsilnějšímu motoru pod kapotou mi ani nevadilo. Mít ale v útrobách něco slabšího, bylo by zploštění volantu na zamyšlení.

Naopak materiály by si zasloužily opětovné vylepšení. Oproti první generaci je to sice obrovský krok vpřed a s příchodem modernizace druhého pokolení se také leccos změnilo, nicméně stále to není ono. Když jedete třeba proti slunci tak se vrchní díl palubní desky stále nepříjemně leskne v čelním skle, nemluvě o slícování tvrdého plastu těsně pod spodní hranou čelního okna, kde byly v našem případě až centimetrové mezery ve spoji mezi měkčím a tvrdším plastem, který slouží jako přechod mezi oknem a bližší částí palubní desky. Tuhost i spasování jsou nicméně dobré a v interiéru nic nevrže.

Velký crossover? Jak se to vezme

Člověka docela překvapí, jak je interiér Qashqaie úzký. A to navzdory skutečnosti, že se nejedná o malé auto. O vnějších rozměrech karoserie však máte díky širokým zpětným zrcátkům a dobrému výhledu poměrně přehled, zde tedy problém není. Jen si nesmíte při příchodu do vyvýšeného Nissanu připadat, že jdete k opravdu masivnímu stroji. Je to pořád jen kompaktní třída. Tomu ostatně odpovídá také pouze průměrné místo na zadních sedadlech a relativně slušných 410 litrů zavazadelníku, který po sklopení zadních sedadel nabídne rovnou plochu a objem až 1585 litrů.

Věnovat se podrobně armádě výbavových prvků už dále nebudeme. Qashqai po modernizaci není horkou novinkou, a tak jde dnes především o nový motor a také o to, jak dobře pracuje s dvouspojkovou převodovkou DCT. Pojďme na ně!

Pohonná jednotka vznikla ze spolupráce Nissanu a Renaultu a je v nabídce ve dvou výkonových verzích. Slabší disponuje silou 103 kW, silnější pak 117 kW. A právě tu silnější jsme měli možnost vyzkoušet.

Projev motoru je zpočátku neznatelný. Převodovka řadí brzy a zvukový projev je příjemně utlumený. Pohonná jednotka dobře využívá maxima točivého momentu 260 N.m dostupného mezi 1600 až 3500 otáčkami a o nějaké přílišné vytáčení nemá moc zájem. Důležitou skutečností je pak změna techniky. Novinka totiž oproti původnímu motoru 1.2 DIG-T ukrývá také chlazené výfukové svody, které jsou podle mnohých odborníků příčinou problémů s únikem benzínu do oleje u staršího motoru. Zde by proto v budoucnosti už nic takového hrozit nemělo.

Qashqai vybavený sedmistupňovou dvouspojkovou převodovkou by měl z 0 - 100 km/h zrychlit za zhruba 9 sekund. Nám se však opakovaně podařilo naměřit hodnoty mezi 7,6 až 7,8 sekundy na 100 km/h, a proto podle nás patří testovaný Qashqai minimálně do kategorie warm-crossoverů, tedy crossoverů se sportovním apetitem. Motor má skutečně citelné množství síly a poměrně kultivovaný projev i ve vysokých otáčkách. Bez problému zrychluje i daleko za hranicí českého dálničního limitu a proto jsme v předposlední den testu, vyrazili za časných ranních hodin na poloprázdný německý autobahn. S testovaným  Qashqaiem zde nebyl problém udržet tempo vysoko přes 220 km/h a z mírných kopců se rozjížděl dokonce ještě mnohem rychleji. Systém GPS jednou naměřil dokonce i 238,6 km/h, což kdyby nám někdo tvrdil bez vlastních zkušeností, budeme považovat za nejapný žert. Motor však díky sedmistupňové převodovce a poměrně dlouhému zpřevodování šestého a sedmého rychlostního stupně při vysokých rychlostech točí zhruba 6000 otáček za minutu, takže má ještě poměrně výraznou rezervu před červeným polem. Kdo by to byl řekl, že? A to na vás přitom z malého techničáku mává hodnota maximální rychlosti 198 km/h. Otázkou navíc zůstává, zda někdo z cílové skupiny zákazníků podobné vlastnosti nejsilnější specifikace nového motoru vůbec ocení. To už necháme na zvážení každého z vás.

Letargický náfuka

Co se však nepovedlo, to je rychlost odezvy na plynový pedál. Turbodmychadlo má sice elektrický oběh spalin, který by měl jeho roztáčení výrazně urychlovat, ještě přísnější emisní norma vynucující použití filtru pevných částic se však i zde podepisuje ve výsledku velmi negativně. V nízkých otáčkách trvá roztočit turbodmychadlo okolo dvou vteřin, ve vyšších okolo jedné vtěřiny. A to vám na silnici připadá jako věčnost. Přitom motor sám o sobě reaguje. Jen má na onu nekonečnou vteřinu (nebo dokonce dvě) sílu jako klasická „jedna-trojka“ - takže skoro žádnou. Přidejte si k tomu občasné zaváhání převodovky DCT, která jinak funguje výborně, a po chvíli si přestanete být jisti, že vzniklou mezeru ve vedlejším pruhu pražské Jižní Spojky stihnete vyplnit.

Sportovní podvozek? Ano, ale…

Qashqai s devatenáctipalcovými ráfky docela válčí. Jedná se o klasický boj lehčího auta s obrovskou masou neodpružené hmoty, takže mi ho na kočičích hlavách bylo občas i docela líto. Auto se na rozbité silnici nebojí odskočit a zadní zavěšení skutečně působí prkenným dojmem, jako kdyby crossover o ta velká zadní kola doslova zakopával. Na limitu se také začíná projevovat světlá výška a Qashqai se i přes tvrdý podvozek začíná citelně více naklánět a zvlášť při intenzivním brzdění umí být hodně neklidný.

Většina věcí se ale naštěstí změní, jakmile přijde hladká silnice. Pneumatiky Dunlop Sportmaxx najednou začínají vystrkovat drápy a zatínají se do silnice. A i když náklony karoserie zůstávají dál ve hře, dá se s citelnou mírou nedotáčivosti celku docela dobře pracovat. Sportovnost tedy ano, avšak pouze v kontextu předem stanovených limitů kategorie Qashqaie. Jo, takhle by to by šlo.

Nedotáčivý hlavně na volantu

Nelíbí se mi ale bohužel také řízení. Zatímco okolo středové polohy působí docela strmě, při nájezdu do utaženého oblouku cítíte nepříjemnou strnulost ve volantu a také, jak se neprogresivně mění chod tyče řízení. Ve výsledku je proto nutné úhel natočení volantu v průběhu zatáčení měnit ještě více, než byste čekali a Qashqai tak na vás působí ještě daleko nedotáčivěji, než jaký je ve skutečnosti. A to je škoda. Stačilo by jenom zlepšit řízení, kdy by se volantem v zatáčkách muselo točit stále stejně.

Spolupráce nového nejsilnějšího motoru s dvouspojkovou převodovkou je ovšem i přes občasné zaškobrnutí znamenitá. Předovovka neřadí příliš brzy, ovšem přesně v ten moment, kdy je to vhodné a skvěle využívá dostupný točivý moment motoru. Samozřejmě, když si chcete opravdu hrát a pohybovat se dynamicky nejen po okresních silnicích s dobrým povrchem, ale třeba také po městě, je vhodné přepnout si převodovku do manuálního režimu. Jinak se ale o spolupráci této dvojice můžete bez nadsázky opřít a užívat si jak výkonný projev motoru, tak hladkost řazení s technikou spojek v olejové lázni.

Závěr

Qashqai s tímto motorem není dobré podceňovat. Jeho řidiči sice nejčastěji nebudou patřit mezi ty, kteří by potenciál dynamické pohonné jednotky využívali naplno, nicméně to auto umí být na silnici s kvalitním povrchem opravdu rychlé. A tak zbývá otázka, zda takový Qashqai vůbec dává smysl? Nissanu se ale každopádně podařilo nabídnout dobrý motor, a když mu odpustíte pomalejší přeplňované reakce, bude vás jeho dostupný výkon udivovat každým dnem. V průměru si vezme mezi 6-7 litry na 100 kilometrů. Dynamicky pak s vozem budete jezdit za zhruba 8,5 litrů. A to jsou velmi přijatelné náklady na auto, které na vás i okolí působí, jako kdyby mělo snad 200 koní. A kolik za podobnou legrácku? V testované výbavě a s dvoustupňovou převodovkou stojí auto ceníkově docela slušný balík. Naopak nejlevnější kombinace přeplňovaného motoru 1.3 a dvouspojkové převodovky vás ale vyjde na zhruba 590 000 Kč. Je to moc? Nebo je to naopak přijatelné? To už nechám na vás. Mně se výkonný motor v útrobách jindy nudného crossoveru vlastně docela líbil. Byla s ním totiž o poznání větší legrace.

Plusy

  • Výkonný motor
  • Přijatelná spotřeba paliva
  • Rovná plocha po sklopení sedadel
  • Vnější design
  • Přilnavost na dobrém povrchu
  • Hladkost řazení převodovky DCT

Mínusy

  • Příliš tvrdý podvozek
  • Hluk od podvozku
  • Citelná nedotáčivost
  • Hůř čitelné a strnulé řízení
  • Pomalejší odezva na plynový pedál

Nabídka vozidel na prodej

Zobrazit více vozidel

Fotogalerie

redakce

Mohlo by vás zajímat


Nejnovější články


Nejčtenější články měsíce

Top
Nový Ford Mustang v prodeji. Základ za 1,6 milionu korun má osmiválec
Test: MG5 Electric – kombi z Činy, které nahání hrůzu evropským automobilkám Test: Honda ZR-V je miliónové SUV s výborným hybridem a neuvěřitelnou spotřebnou Test: Mazda 3 e-SKYACTIV X 186 - řidičsky zajímavý hatchback napěchovaný elektronikou Test: Kia Stonic 1.2 DPI - moc nejede, ale nic lepšího neseženete

Tipy z autobazarů

Mercedes-Benz Třídy S

Rok výroby 2017

999 000 Kč

Volkswagen Golf

Rok výroby 2017

319 000 Kč

Mazda 6

Rok výroby 2009

145 000 Kč

Volkswagen Touran

Rok výroby 2017

499 900 Kč