Test: Kia Sorento 2.2 CRDi 4x4 MT - Trumfové eso

Zápůjčka nového Sorenta vyšla naprosto skvěle. Ve stejný den jsme totiž vraceli Sorento předchozí generace z bazarového testu a oba vozy si tak jasně řekly o přímé srovnání. Hádejte, jak to dopadlo… Mezigenerační změna, jakou Sorento prodělalo, nám doslova vyrazila dech! Tohle že je rozdíl 5 let?! Staré Sorento bylo stále stejnou pohádkou, v níž vůz kromě rozumné ceny a velkého vnitřního prostoru nedokáže příliš nabídnout. Ostatně bazarový test si přečtěte zde: Kia Sorento 2.2 CRDI z roku 2011.

Ale to nové? Je to vůbec Kia? Neberte mne doslovně, ale po několika dnech strávených za volantem starého Sorenta si zde skutečně připadám jako v Jiříkově vidění. Měkká sedadla se skvělým bočním vedením, palubní deska s materiály, kterým nelze nic vytknout a volant snad přímo z dílny BMW. „Tohle je vážně dobré“, říkám si, když se přistihnu, jak opět civím na znak Kia uprostřed vyhřívaného volantu (jeden by úplně zapomněl, v čem že to sedí). Nové Sorento má ovšem i další výhodu a tou je jeho vnější vzhled.

Exteriér – elegantní mix
Vůz již na první pohled působí velice kompaktně, vyváženě a díky mnoha chromovým prvkům mu nechybí ani patřičná dávka jemnosti. Ani byste tak nepostřehli, že v jeho designu skloubili návrháři dva jinak neslučitelné světy. O inspiraci v Audi Q7 jistě nemusí být řeč, ale všimněte si vkusné zadní části. Nepřipomíná vám až nápadně Jeep Grand Cherokee? Jako vejce vejci…

Nic to však nemění na skutečnosti, že taková kombinace novému Sorentu náležitě sluší (obzvlášť v bílé perleti) a jedinou pihou na kráse je tak přední maska. Je možná až příliš velká a Sorento díky ní působí lehce hlodavčím dojmem. Jinak ale není co vytknout, a to u podobných modelů nebývalo zvykem.

Interiér – tohle je Kia?
První dojem z interiéru (do jisté míry ovlivněný obrovským rozdílem oproti starému Sorentu) jsem již nastínil. Jistě vás ale potěší, že se můj názor ani po necelém týdnu nijak výrazně nemění. Jistě, jsou tu drobnosti jako zbytečně vystouplá palubní deska v oblasti kolen tlačící vzrostlého řidiče do toho pravého a pár drobných chyb objevujících se v oblasti ergonomie (třeba příliš blízko umístěný centrální displej nebo řadicí páka o něco více vpravo), ale výsledný dojem? Testovaný vůz v prostřední výbavě Exclusive stojí bez mnohdy zbytečných příplatků necelý milion korun, jenomže pocit z interiéru, materiálů a nabízené kvality, ten zmiňovanou sumu bohatě převyšuje. Jednoduše řečeno. Opravdu se tu cítíte jako v mnohem dražším voze a nezmění to ani mnoha set kilometrová cesta.

Opět se tedy dostáváme k sedadlům, která mají spolu s podvozkem největší zásluhu na pohodlí nového Sorenta. Ta přední disponují naprosto vynikajícím tvarem a nebýt absence výškového nastavení sedadla spolujezdce, nemohli bychom říci popel. Výhodou zadní lavice je pak (u Sorenta již tradičně) široká škála podélného nastavení, možnost sklopit si opěradlo lavice podle chuti a nově také vyhřívání dvou postranních sedadel. Připlatit si samozřejmě můžete i za třetí řadu sedadel (20.000 Kč). Tu ovšem námi testovaný vůz postrádal a na oplátku poskytl dvojité dno pod už tak obrovským zavazadelníkem o objemu 660 litrů. Z hlediska praktičnosti Sorento rozhodně neztratilo nic ze svého předchůdce.

Mnohem více nás proto zajímaly materiály a celkové zpracování, ve kterých starý model příliš neexceloval. Již jsem zmínil, že se zde skutečně cítíte jako ve voze za mnohem více než za milion korun. Použité materiály jsou lepší, než bych čekal a abyste objevili starou známou Kiu, musíte hledat. Jediné, čím nové Sorento vzdáleně odkazuje na svou minulost, je totiž středový tunel z korejsky vyhlížejícího plastu. Do styku s ním však přijdete jen minimálně a tlačítka zde umístěna působí naopak velice ušlechtile. A navíc… Je na něm umístěna klasická ruční brzda, což veškerá negativa bleskurychle odsouvá na druhou kolej. Možná vás proto překvapím (nejvíc zřejmě sám sebe), ale nic dalšího, co bych mohl kritizovat, zde skutečně není. Je vůbec možné, že je to tak příjemné auto?

Motor – je potřeba chtít víc?
Jediná pohonná jednotka v nabídce motor 2.2 CRDi o výkonu 147 kW (200 koní) poskytuje v kombinaci s manuální šestistupňovou převodovkou skříní dobrý kompromis. Motor po ránu nehlučí ani nenýtuje, při jízdě poskytuje naprosto dostačující zátah (ve středních otáčkách dokonce 450 Nm), takže nemusíte příliš řadit, a s ohledem na fakt, že má motor téměř vždy co dočinění s dvěma tunami hmotnosti a vyšší stavbou vozu, nabízí jako bonus i přijatelnou spotřebu paliva. Ve vyšších otáčkách se ale „CRDi-čku“ moc nelíbí a po zhruba 3.500 ot./min. již citelně ztrácí dech. Vzhledem k naturelu samotného vozu to však nevadí. Sorento totiž naprosto odmítá jakoukoliv divočejší jízdu. O tom ale později.

K přijatelné spotřebě paliva zřejmě také není co dodat. Na tabulkové hodnoty mezi 5,3 až 7,6 litry na 100 km rovnou zapomeňte. S běžným jízdním stylem se ale v dlouhodobém cyklu dostanete pod 8 litrů, a to je zcela v pořádku. Ve městě si Sorento řekne o zhruba 11-12 litrů a pokud se budete snažit z motoru dolovat i poslední zbytky točivého momentu, snadno se podíváte na 15. Vyšší čísla ovšem nečekejte a vzhledem k 71 litrové nádrži se reálný dojezd pohybuje okolo chvályhodných 800 kilometrů. Pojďme se svézt.

Jízda – pohoda, klídek, tabáček
Ideální řidičskou pozici lze nalézt snadno. Sedadlo řidiče nabízí elektrické nastavení v osmi směrech a ani volant nezůstává se svou širokou škálou nastavitelnosti pozadu. Po chvilce tedy spokojeně vyrážíme.

Jízdně je nové Sorento na vysoké úrovni. Pryč je přebytečný hluk starých verzí a ani na rozbitých českých silnicích se vůz nenechá rozhodit. Technici zároveň prvotřídně vyladili měkký podvozek, který navzdory poddajnému nastavení nedovolí přílišný náklon karoserie a vůz tak perfektně reaguje na pokyny volantem. Celkový pocit z plavné jízdy je opravdu skvělý a úroveň jízdního komfortu se chvála bohu nezmění ani po přesunutí na zadní sedadla.

Řídit nové Sorento ale není moc zábavné a je třeba na něj hledět jako na schopný prostředek, který vás pohodlně, tiše a občas i docela rychle (o tom se ještě zmíním) dopraví klidně přes celou Evropu. Spojka je totiž až příliš jemná (to aby vás po tisících kilometrech nebolela noha) a citu moc nepobrala. O docela přesném, ale zcela nekomunikativním řízení mohu říci jen to, že se jedná o naprostý průměr a že dvouúrovňové nastavení tuhosti posilovacího účinku (Normal a Sport) je u podobného vozu zcela zbytečné. Navíc moc dobře nefunguje. A řazení… To mi v jistých momentech především svými gumovými dorazy lehce připomíná vozy Kia let minulých (zde mají konstruktéři před sebou ještě kus práce).

Jistě tak tušíte, že pouštět se s vozem do nějakých vypjatějších jízdních situací nemá moc smysl. Podvozek i řízení se chvilku drží a v prudších zatáčkách vám boční vedení předních sedadel poskytuje skvělou oporu, ale po pár minutách stejně uznáte, že se vám a ani samotnému Sorentu, které již hází flintu do žita, podobná jízda nelíbí. Přesun hmot je zkrátka cítit až moc a samotné rozměry vozu také nějakému dovádění dvakrát nehrají do karet.

Opačná situace ovšem nastane při plynulé jízdě, kdy se Sorento cítí jako doma. Rychlosti kolem 200 km/h (téměř maximální deklarovaná rychlost) nejsou problém, směrová stabilita v podobném tempu naprosto popírá chování předchozí generace a příjemné odhlučnění poskytuje výtečný pocit izolace od okolního světa. Cestovat proto po širších silnicích jakkoliv daleko a jakkoliv rychle (v možnostech vozu a rychlostních limitů) není sebemenší potíž a s každým kilometrem ujetým navíc máte pocit, že chcete jet snad ještě dál.

Závěr – kvantový skok
Vůz mi v porovnání se svým předchůdcem již prvním dojmem vyrazil dech. Že to ale po několika dnech bude tak těžké loučení, bych vážně nečekal. Jistě, řídit nové Sorento není moc zábavné (to ani nemá být), chybí mu prémiovost mnohem dražších konkurentů a motorová nabídka mohla být mírně obsáhlejší, ale za ty peníze? Za ty peníze?!! Pokud zvažujete pořízení podobně velkého vozu a na kontě nemáte dva či více přebytečných milionů na některé z luxusních SUV, Sorento vám nelze jakkoliv vymlouvat. Tohle se povedlo!

Plusy
+ Kvalita a použité materiály
+ Pohodlný podvozek
+ Skvěle tvarovaná sedadla
+ Dveře, které se otevírají i s bočními prahy
   (nezamažete si kalhoty)
+ Poměr ceny a užitných vlastností
+ Velikost vnitřního prostoru
+ Úsporný a výkonný motor

Mínusy
- Oblast pravého kolena řidiče
- Levný plast mezi předními sedadly
- Poměrně necitlivé brzdy
- Příliš měkká a pomalu vracející se spojka
- Řízení bez kousku citu