Test: Hyundai i30 N Performance Fastback. Petrolheadův nejlepší kámoš!

Test modelu i30 N Performance ve variantě hatchback jsme na Autanetu vydali minulý podzim, a tak bylo na čase si nejostřejšího z rodu Hyundai znovu připomenout. Éterem se však šíří informace, že Fastback v porovnání s krátkou verzí maličko vyměkl, a že je díky přidané hmotnosti tak nějak docela jiný. Je to však pravda? A pokud ano, musí to být nutně špatně? Vítejte u testu jednoho z nejzajímavějších automobilů nižší střední třídy!

Oslní hned napoprvé

Kultovnímu rošťákovi to s kufrem neobyčejně sluší. Odtrhová hrana dodává jeho designu smyslnou ostrost a rozkročená příď zase patřičný důraz v projevu. Ano, tohle auto je na míle daleko cítit motorsportem, a pokud ho nastartujete, vše se umocní na druhou. Dokonce i s filtrem pevných částic má pořád dostatečně hutný a masitý projev podpořený střílením ve vysokých otáčkách. V pořádku.

Pod mohutnými devatenáctipalcovými ráfky se vpředu testované verze Performance skrývaj dvoupístkové třmeny s kotouči o průměru 345 mm. Vzadu jsou pak 314 mm velké kotouče. Design ráfků se vážně povedl. Auto s nimi působí jako šelma s vytaženými drápy. Vlastně jen jediná věc mi na vnějším designu ostrého Fastbacku nesedla dokonale. Když se člověk na auto dívá zepředu a přejde kus do strany, vykoukne na něj protažená záď, která na zbytku auta působí tak nějak „přilepeně“. Nemějte mi to za zlé, ale maličko mi Fastback v tomto úhlu připomíná Ladu 2010, a to nebyla právě módní ikona. Jinak je ale vnější vzhled na jedničku.

Interiér jsme si prošli už v původním testu Hyundai i30 N Performance a verze Fastback na něm téměř nic nemění. Píšu záměrně „téměř“, protože výhled ze zadního zkoseného okna (jestli se výhledem dá nazvat) opravdu není pro každého. Mnohé z vás ale jistě bude zajímat praktičnost zavazadelníku, který dokazuje, že „kufrové eNko“ není jen prvoplánovou a nepraktickou záležitostí. Sice tu najdete vzpěru mezi horním zadním uložením (která zvyšuje torzní tuhost karoserie), nicméně i tak sem dáte 436 litrů zavazadel. A to, myslím, bohatě stačí.

Vyměklý?!

Je to pravda, Fastback je o nějaké to (ne)znatelné procento měkčí. Pokud však člověk nemá předchozí zkušenost s dřívější verzí, neumí si vlastně představit, jak by tohle auto ještě mohlo být tvrdší. A přiznám se. Rozdíl v podvozku bych při jízdě v přímce nepoznal. Rozhodně ne s ročním odstupem mezi oběma testy. Jakmile se ale člověk vrhne do zatáček, je to s Fastbackem úplně jiná písnička. Fastback je sice o maličko těžší (zhruba o 30 kilogramů), ovšem rozložení jeho hmotnosti je znatelně jiné a na charakteru takhle ostrého auta je to sakra znát.

Přední náprava má na suché silnici úžasnou porci trakce, a i když je schopna pod plným tahem znatelně tahat za volant, není to rozhodně nic strašidelného. Samosvorný diferenciál se svírá a rozepíná ukázkově, a auto tak bez problémů na všech typech asfaltu zvládá boční přetížení přes 1 G. A to je vážně hodně! Pro představu se vžijte do situace, že standardní „Téčkovou“ křižovatku proletíte v devadesáti. Tak zhruba takhle umí „eNko“ zatáčet. K tomu si přidejte surový a hlavně mechanický projev celého stroje a máte výsledné auto, které vás nenechá doma ani jednu zbytečnou hodinu. Alespoň ne v případě, kdy ho máte na týden.

Víc váhy vzadu? Nejlepší

Ještě zpět k tomu podvozku a hlavně k zatáčení. Adaptivní tlumiče fungují dobře, i když komfortní režim by možná mohl být i komfortnější. Ale kdo chce komfort, nekupuje „N“. Budiž tedy. Co mě však nenechalo chladným je schopnost, s jakou ostrá „tříca“ doslova žere silnici před sebou. A pozor - jakýkoliv povrch při každém jízdním režimu. Nezáleží na tom, jestli jedete po hladké rovince, nebo po záplatovaných zatáčkách. Auto je obdařeno takovým množstvím mechanického gripu, že je tu a tam schopné z vás klidně vytřást duši. Jen aby se za každou cenu drželo asfaltu a ani na moment neodskočilo někam, kam nemá.

A podvozek? V každé chvíli zůstává příkladně čitelný, takže i přesto, že je v řízení okolo středové polohy možná až zbytečný odpor, máte od auta neustále všechny informace.

A teď to nejlepší!

S hatchbackem si musel člověk dávat maličko pozor, aby si v nájezdu nestrhnul grip na přední nápravě. On držel. Držel pevně jako židovská víra. Ale přehnat to na volantu prostě šlo. Ve Fastbacku? Když už se zdá, že budete nedotáčiví, stane se úplně něco jiného. Jasně. Škubnout za volant až příliš rychle jde v každém autě, ale nemůžu se ubránit dojmu, že v nájezdu působí i30 N Fastback daleko blbuvzdorněji a tak nějak …no prostě mnohem lépe.

Díky citelnějšímu zatížení zadních kol si totiž předek do silnice tolik nezaklekává a auto už v úvodní fázi zatáčky mnohem víc používá zadní kola. A to je skvělá zpráva. Čtyři pneumatiky totiž vždy drží víc než jen dvě.

Jakmile se pak vydáte vstříc zatočenému dobrodružství, zjistíte, že tohle auto je přetáčivé, ale zároveň tak dobře kontrolovatelné, jako snad žádné jiné. Ostrý pohyb volantem k apexu, „šup a prdelka“ už vás předjíždí. Se zapnutým ESP se samozřejmě nic z toho neděje, ovšem ty náznaky tam jasně jsou a díky nim si je auto na okruhu schopné rychle ohřát zadní pneumatiky a nepodrazit vás v rychlých pasážích s velkým bočním přetížením. Prostě pecka! A navíc …nejde jen o okruh. Je zkrátka kdykoliv jen na vás, zda si chcete hrát s přetáčivostí zádě prudšími pokyny volantu, anebo jestli necháte vyniknout ukázkovou stáčivost auta svojí plynulostí zatáčení. Díky citlivému plynu se dá také dobře pracovat s gripem na přední nápravě a jen plynem modulovat přetáčivost auta. Opět - velká zábava!

Jen mám pocit, že s filtrem pevných částic se o nějakou tu setinku zhoršila odezva na plyn. Ona ta reakce není špatná, to vůbec ne. Ale ta prodleva tam je a myslím, že před rokem jsem nic podobného nepsal. Manuální převodovka je ovšem dílem boha, a jestli někdo neustále přirovnává nové modely Hyundai N ke starým BMW M (důvod je nasnadě), tak na to v případě převodovky zapomeňte. Tak skvělý manuál v BMW nikdy neměli.

Závěr

Skoro se zdá, že eNko je dokonalé a že zároveň neumí kousnout, ale ani jedno není to pravda. Stačí se nehlídat s plynem a především někde v rychlé pasáži utáhnout oblouk víc, než jsou podvozek a pneumatiky s extrémní přilnavostí schopné přesnést. Následuje přetáčivý smyk, ze kterého si, pokud jste měli vypnuté ESP (a zvládnete ho!), odnesete pěkně plné trenky. Což mě přivádní k poslední myšlence…

Hyundai i30 N Fastback rozhodně není pro nevylítané pušky a že stojí tak málo jsem si uvědomil až v momentě, když mě na pumpě zastavil teprve devatenáctiletý syn našich movitých známých, že si ho chce koupit, protože dostal peníze od rodičů. No co si budem… moje doporučení koupit si tohle auto rozhodně nedostal!

Nechápejte mě zle, s i30 N Fastback samozřejmě zvládne jezdit každý, ale řídit ho, to už je jiná. Rozhodně to není Golf GTI, se kterými budete rychlí a zároveň relativně bezpeční i s mokrým řidičákem v kapse. K tomu, abyste s „eNkem“ mohli jet rychle, už musíte víc přemýšlet. Ať už nad teplotou speciálních pneumatik Pirelli, které jsou jen na tomhle autě a jejich vzorek až nápadně připomíná ten soutěžácký z WRC, nebo nad tím, co vlastně děláte s volantem. Je to nejlepší hothatch na trhu? Za mě není, i když mám nad tímto tvrzením pořád lehký otazník. Je skvělý, na trůn mu ale schází pocitově maličko důraznější zátah a také by mohl v běžném režimu dlouhodobě jezdit pod 10 litrů. A to se, pokud nejedete vysloveně jako ospalí, neděje. Jednou pravdou však přece skončíme. Za ty peníze nemá i30 N Fastback konkurenci!