Test: Hyundai i10 LPG - prcek, co dospěl

Nový Hyundai i10 se mezigeneračně natáhl o 80 mm, rozšířil o 65 mm a snížil o 40 mm. Výsledkem jsou rozměry 3.665 x 1.660 x 1.500 mm, které nevybočují z aktuální nabídky mini aut. Kufr pojme 252 litrů v základním uspořádání a 1.046 litrů po sklopení sedadel, což jsou v dané třídě naprosto skvělé hodnoty (např. o třídu větší i20 má jen o pár litrů objemnější zavazadelník). Cestující vpředu si mezigeneračně užívají o 40 mm prostoru navíc v oblasti kolen a o 16 mm více prostoru v oblasti ramen. Hyundai i10 rozměry pasuje mezi mini vozy, interiérem však přerůstá třídu. Nikde nenajdete odkryté plechy ani jiné viditelné ekonomické ústupky v podobě výklopných zadních okének a jiných omezujích věcí. Po této stránce je i10 plnohodnotným vozem.

Pochválit musíme přední sedadla, která i na delších trasách poskytují dostatečnou oporu a nebolí z nich záda. My jsme s i10 najeli za týden přes 1 400 km a nikdy nezaznamenaly bolesti v zádech nebo výraznější únavu. Palubní deska je přehledná, přístrojový panel skvěle čitelný. K celkové ergonomie nelze mít závažnější připomínku. Jediným limitem je úzká karoserie.

Díky použití vysokopevnostní oceli vzrostla torzní tuhost karoserie o 27%. Novinka se chlubí nižší hladinou hluku a vibrací, které pronikají do kabiny (na volnoběh podle továrních údajů proudí do kabiny hluk o síle 38 dB, na dálnici pak 65 dB). Pocitově je v rámci svého segmentu i10 příkladně tichá. Design má na svědomí evropské designérské středisko značky sídlící v německém Rüsselsheimu.

Zájemci o novou i10 mají na výběr z dvojice motorů řady Kappa. Slabší litrový tříválec poskytuje 66 koní při 5.500 ot./min a točivý moment 95,2 Nm, dostupný již v 3.500 ot./min. Malý Hyundai s ním zvládne stovku za 14,9 sekundy a rozjede se podle údajů výrobce na 155 km/h, přičemž si má v průměru vystačit s 4,7 l/100 km (v případě ISG dokonce o 4,6 l/100 km). Roli silnějšího motoru zastupuje čtyřválec 1.25 o výkonu 87 koní při 6.000 ot./min s maximálním točivým momentem 120 Nm, který je v současné době dostupný pouze ve spojení s automatickou čtyřrychlostní převodovkou. My jsme k testu vybrali alternativní řešení v podobě tříválce upraveného na spalování LPG. Ten nepřináší oproti běžné benzínové verzi žádné omezení a v podstatě od něj můžeme čekat samé klady. Zástavba LPG nijak neomezuje využitelný prostor - nádrž je umístěna pod dnem zavazadelníku místo rezervního kola, které nahradila opravná sada. Pod klasickým víčkem hrdla palivové nádrže je umístěn otvor na tankování LPG, kde je nutné použít jednoduchým našroubováním redukci. Zjistit objem plynové nádrže se nám z oficiálních dokumentů nepodařilo, ale podle opětovného dotankování pojme +- 21 litrů plynu, což v kombinaci s čtyřicetilitrovou benzínovou nádrží poskytuje výtečný dojezd. Slibované kombinované spotřeby 4,7 l/100 km se nám podle všeho nepodařilo při jízdě na plyn dosáhnout. Dvacet litrů LPG nám většinou vystačila na pouhých 250 kilometrů.

Samotný tříválec se nejvíce hodí do města - ochotně se sbírá z nízkých otáček a opakované rozjezdy zvládá brilantně. V nižších rychlostech mimo město příjemně táhne a při správné práci s řadící pákou lze i předjíždět. Vždy však platí, že je potřeba trochu plánovat a nepředjíždět bez rozmyslu. My jsme s i10 najeli za týden po Česku přes 1.400 kilometrů. Na dálnici i10 působa velmi stabilně a svým projevem připomínala o téměř půl metru větší i20. Ve městě oproti i20 přidává i10 na obratnosti. Skvěle se s ní parkuje a kličkuje v úzkých uličkách, kde větší auta mají problém. Špatně si nevede ani v zatáčkách. Abychom ji ověřili doopravdy důkladně, vzali jsme i10 na přihraniční silničky v okolí hradu Landštejn, kde mohla při plném zatížení nejlépe předvést své dovednosti. Změny směru jí nedělají žádný problém, bez skrupulí zvládá přenosy váhy z jedné strany na druhou a při čisté stopě se s ní dá jet velmi rychle (v rámci poskytovaného výkonu litrového motoru). Trochu na obtíž je stabilizace, která zasahuje velmi brzy a chrání před problémy méně zkušené řidiče. Stabilizaci však můžete vypnout a s i10 zažívat docela zábavnou jízdu. Vše se navíc ovládá velmi lehce. Jediný nedostatek jsme několikrát pozorovali při sjezdu či nájezdu na dálnici, kde nebyl zrovna kvalitní povrch (tam nebyla i10 zrovna ve své kůži a nechala se více než je zdrávo vyvést z míry). Kombinace vyšší nájezdové rychlosti a rozbitého povrchu pak znamená velmi nejisté chování. Řízení je mírně přeposilované, brzdy mají od začátku intenzivní nástup a řazení jde lehce. Přes tvrdší podvozek je komfort odpružení stále slušný. Nevýhodou je, že menší kola větší nerovnosti více vymetají. Až doopravdy velké díry se postarají o rušení posádky v podobě nedotlumených ran (v okamžiku, kdy jde tlumič nadoraz).

Jízda s i10 mě mile překvapil zejména při plném zatížení, kdy se vůz chová stabilněji a ještě více dospěleji. Kabina je dobře odhlučněná. Za vše mluví jízda po dálnici, kde jsme z i10 dostali tachometrových 190 km/h na vytočenou pětku a hluk v interiéru byl v stále přijatelných mezích.

Hyundai i10 přijde v základní výbavě Classic s litrovým tříválcem na 229.990 Kč, přičemž za námi testovanou výbavu Family je nutné připlatit 10.000 kč a za pohon na LPG pak 29.990 Kč. Pokud toužíte po automatu, musíte sáhnout po silnější čtyřválcové dvanáctistovce, kterou v současné době jinak nelze získat. Čtyřválec se pojí s výhradně výbavou Family a již zmíněnou automatickou převodovkou a přijde na 274.990 Kč.

Nový Hyundai i10 je prckem, který se chová dospěle, avšak rozměry nepřerůstá zvyklosti třídy mini automobilů. 

(plusy)
dospělé jízdní vlastnosti
přední sedadla
odhlučnění
zavazadelník

(mínusy)
vyšší spotřeba paliva
absence palubního počítače (LPG verze)
tvrdší podvozek (tlumení některých nerovností)