Test: Dacia Duster 4x4 1.5 dCi - král levných SUV

Dacie se nekupují kvůli vzhledu karoserie ani kvůli reprezentativním účelům. Rumunské vozy mají svou klientelu, která sází na maximální jednoduchost, nenápadný design, praktičnost, odolnost a příznivou cenovku. V případě Dusteru se zájemce musí spokojit s obtloustlým designem karoserie. Například klasické kliky dveří jsou lakované v barvě karoserie až v nejvyšší výbavě Arctica. Případného majitele rozhodně zarazí obrovské víčko palivové nádrže, pod které by se vešlo i několik mobilních telefonů. Dacia Duster se chlubí slušnými nájezdovými úhly (30° vpředu a 36° vzadu, přičemž přechodový úhel dosahuje hodnoty 23°). Testovaný Duster s pohonem všech se pyšní dostatečnou světlou výškou 210 mm (předokolka 205 mm), což je hodnota převyšující celou řadu SUVéček (například Škoda Yeti si musí vystačit s 180 mm, Suzuki Jimmy a Fiat Sedici s 190 mm). Brodivost dosahuje hodnoty 350 mm.

Tvrdé plasty nikoho vzhledem k cenovce nemohou překvapit. Po stránce ergonomické musím Dusteru vytknout umístění ovládacích prvků klimatizace a ventilace, které jsou příliš nízko. Kritiku zaslouží i ovladač elektrického nastavování zpětných zrcátkem umístěný pod madlem ruční brzdy. Nezvyklé umístění mají i tlačítka předních oken na středovém panelu či klakson umístěný na levé páčce (stejně jako u řady francouzských vozů). Řidič se musí smířit jen s výškově stavitelným volantem (a to ještě jen u nejvyšší výbavy). Na podélné seřízení volantu řidič musí zapomenout úplně, nelze ho totiž ani přiobjednat. Nastavení podélného posunu sedadel probíhá podivným okem pod sedačkou.

Přední sedadla mají krátké sedáky, a tak je nutné se smířit s nedostatečnou podporou stehen. V ostatních ohledech sedadla mohu označit za pohodlná. Dozadu se vlezou díky dostatečnému prostřednímu místu tři dospělí, kteří budou mít dostatek místa nad hlavou. Problém může nastat u vyšších osob v podélném směru, kde Duster příliš nevyniká. Sedáky jsou stejně jako vpředu krátké, což snižuje komfort cestování při delších vzdálenostech. Navíc jsou téměř rovná a připomínající spíše lavici.

Duster s pohonem pouze přední nápravy pojme v pětimístném uspořádání na 475 litrů zavazadel. Po sklopení zadních sedadel zvládne pobrat 1.636 litrů, kdežto námi testovaná verze 4x4 zvládá pojmout jen 408 l, resp. 1.570 litrů, což je daní za technické řešení pohonu všech kol. Po sklopení zadních sedadel vzniká ložná plocha dlouhá 1.760 mm a široká minimálně jeden metr. Asymetrické dělené zadní opěradlo je dostupné jen s nejvyšší výbavou Arctica.

Pro test jsme zvolili vznětovou patnástickovku dCi, která se nám při pohledu do ceníku hodí k pohonu všech kol nejvíce. Řadový čtyřválec 1.5 dCi je notoricky známý z Renaultů a Nissanů. V Dusteru je naladěn na výkon 81 kW (111 koní) a díky přítomnosti filtru pevných částic plní emisní normu Euro5. Maximum točivého momentu vrcholí hodnotou 240 Nm při 1.750 ot./min. Ve spojení s velmi krátce odstupňovanou šestirychlostní manuální převodovkou slibuje slušnou dynamiku. Rychlostní stupně jsou tak krátké, že jednička slouží pouze k cuknutí auta směrem dopředu, na dvojku se lze rozjíždět i při plném obsazení a na trojku nedosáhnete ani osmdesátky. Vě městě tak často budete jezdit na čtyřku nebo dokonce pětku a motor nebude protestovat. Na dosažení stovky řidič musí nejméně čtyřikrát přeřadit, na což potřebuje Duster ve výsledku kolem 12,5 sekundy. Maximální rychlost podle výrobce dosahuje hodnoty 168 km/h. Dacia krátkým odstupňováním (zejména jedničky) vyřešila problém s absencí redukční převodovky.

Týdenní testování jsem pojal velmi bedlivě. Dokud byl vůz čistý, vyrazil jsem ho otestovat na rozbitou dálnici D1. Cestu z Prahy do Brna zvládl Duster výtečně. Dokonce jsem si připadal, že povrch dálnice už je opravený. Dusteru nedělá problémy se pohybovat v rychlostech do 150 km/h, kdy je aerodynamický hluk stále dobře snesitelný a osádka vozu si může celkem tiše povídat. Dynamika je odpovídající hmotnosti vozu a velkému čelnímu odporu. Počítat je nutné s delší brzdou dráhou, brzdový účinek v rychlostech nad 110 km/h není zrovna zázračný. Každopádně Duster si vede na dálnici lépe než dříve testovaný Renault Koleos, který nevyniká tak příjemnou jízdou. Cesta z Brna pokračovala po silnicicíh druhé a třetí třídy do Kyjova, kde není nouze o prudké zatáčky a horizonty. V rychleji projížděných zatáčkách na nerovném povrchu si Duster vedl přes zimní obutí při teplotách přesahující dvacet stupňů nad nulou velmi dobře. V zatáčkách se ani příliš nenakláněl a na nervnostech neodskakoval. Tlumiče fungovaly dobře a jen mě trápily slabší brzdy a vyšší profil pneumatik, na kterých se na limitu Duster hrne do strany.

Cestu dlouhou přes 550 km zvládl Duster s průměrnou spotřebou rovných 8,0 km/h v čemž jsou započítány i přejezdy ucpané Prahy a plnějšího Brna. Nejvíce spotřeba rostla na dálnici, kdy jsme zkoušeli maximální rychlost. Další zastávkou Dusteru byl bývalý lom, kde není nouze o terénní zlomy a různí jiné nástrahy. I zde Duster si vedl skvěle. Jako poslední bylo nutné vyzkoušet Dacii na polních cestách, kde opět plní vše, co se od něj očekává. Rychlá jízda po polní cestě plné děr je stále v pohodě. Horší je to na zvlněné polňačce, kde se Duster při rychlejší jízdě rozkmitá a nedokáže se uklidnit. Měkké perování vůz rozkáče jako Maxipes fík své pružiny. Jediným východiskem je snížení rychlosti.

Duster doslal zesílenou přední nápravu z Loganu a vyspělou víceprvkovou zadní nápravu z Nissanu QashQai (ve verzi 4x4). Hyudraulický posilovač řízení zprostředkovává dostatečnou komunikaci a řadí Dustera v této oblasti mezi lepší průměr. To samé platí i o převodovce, ke které nelze mít závažnější výtku. S Dusterem lze jezdit při velmi častém řazení celkem svižně, nikoliv rychle. Na sportovní choutky je třeba v každém případě zapomenout. Duster preferuje komfortnější jízdní styl, přičemž nedotáčivost přichází pozvolna. Teměř terénní pneumatiky Continental CrossContact testovanou Dacii ženou v terénu mnohem dále, než zvládne řada konkurentů. Potěší solidní nájezdové úhly vpředu i vzadu. Bohužel tomu neodpovídá přechodový úhel a nezakrytovaný podvozek (strach tak budete mít zejména o výfukovou soustavu).

Duster si poradí i v prudkém stoupání, kde se zapotila celá řada čtyřkolek, přestože patnáctistovce chybí více síly a v kopcích to nemá jednoduché. Vyjet opravdu značný kopec (např. 45°) znamená aplikovat drastickou metodu prudkého rozjezdu a solidní práce s plynovým pedálem. Duster zvládl na motokrosové trati díky solidním nájezdovým úhlům nejednu překážku a v mých očích ho vidím jako skvělého pracanta, kterého ocení nejeden myslivec či provozovatel horského hotelu.

Systém pohonu se ovládá otočným přepínačem umístěným pod středovým panelem. Řidič může volit jeden ze tří módů. K dispozici je tak stálý pohon pouze přední nápravy (2WD) nebo automatický režim, při kterém se připojují zadní kola podle potřeby. Třetí možností je režim LOCK, který rozděluje točivý moment spravedlivě mezi přední a zadní kola (v poměru 50:50 ale jen do 80 km/h). Připojování zadní nápravy je řešeno elektromagnetickou spojkou. Systém pohonu si Duster vypůjčil od tandemu Nissan/Renault.

Toužíte-li po levném SUVéčku, Duster je velmi zajímavou volbou. Rozhodně však doporučuji verzi 4x4, která se narozdíl od předokolky chlubí vzadu vyspělou zadní nápravou a přesnou šestirychlostní převodovkou. Navíc získáte ochranné kryty podvozku a vyšší jistotu v kritických situacích (lze připlatit za ESP - opět doporučuji). Duster není žádné navoněné SUVéčko sázející na design a moderní výstřelky. Dacia Duster startuje na lákavé cenovce 249.900 Kč, přičemž testovaný model představuje absolutní strop - stojí totiž 384.900 Kč.