Test: Citroën C5 Aircross BlueHDi 180. Na vlnách modernity

Doba francouzsky houpavého měkkého podvozku nezmizí snad nikdy. V průběhu času se ale změnil přístup, jakým nám konstruktéři pomyslnou jízdní baladu servírují. Aktuálně jsme proto nuceni jezdit modelem C5, který patří do kategorie SUV. Je to však špatné auto?

Musím se přiznat, že z nového modelu C5 Aircross jsem měl vážně obavy. Už kdysi dávno, když se ještě Citroën paktoval s Mitsubishi, a obě značky bok po boku nabízely obdobný model na shodném základu, bylo cítit, že se francouzská automobilka v těchto vodách skutečně necítí jako ryba ve vodě. Byl to spíš takový nevylíhnutý pulec, který ačkoliv měl potenciál, o svých schopnostech nevěděl téměř nic.


Nesrovnávejme!

Doba se ale změnil a Citroën od té doby ušel pořádný kus cesty. Nové SUV je tedy nutné brát zcela vážně a v dnešním testu si řekneme proč. Předně však jedno malé upozornění. Označení C5 skutečně berte jen jako informativní prvek, co se velikosti vozu týče. Srovnání s minulostí, jakkoliv k tomu nový automobil vybízí, by bylo naprosto zcestné. Pojďme na věc!

Nový C5 Aircross umí něuvětitelně klamat tělem, a jak je obrovský jsem si uvědomil až v momentě, kdy jsem na čerpací stanici po zhruba prvních dvou společných hodinách zastavil vedle první generace BMW X5. Ne že by velký Aircross dosahoval jejích rozměrů, v křiklavě oranžové metalíze však po boku mnichovského železa srdnatě hlásal do světa, že to rozhodně není žádný drobek. A navíc nutno podotknout, že tohle auto, ačkoliv není prvoplánově nádherné, se člověku zkrátka zažere pod kůži. I přes ty rozměry.



Jako naštvaný Golem s dobrými úmysly
C5 Aircross má totiž velmi okázalou, avšak subtilní příď, v níž hostí hned čtveřici projektorů svých fullLED světlometů. Čelní maska je ale zároveň rozdělena do dvou sekcí. Do té, v níž jsou světlomety a do horní části, v níž se vypíná masivní znak táhnoucí se až do rohů karoserie, kde svým chromovým rámečkem obkružuje LED svítilny denního svícení, které fungují zároveň také jako směrové ukazatele. Auto tak působí jako naštvaný Golem z filmu Byl jednou jeden císař. Avšak v případě Citroënu s velmi dobrými úmysly.

Boční část vozu je zase výrazně robustní a díky barevnému profilování jednotlivých částí (v našem případě byl oranžový lak vozu doplněn bílými akcenty na boku předních dveří i na střešních ližinách) a mohutným kolům s pěkně macatými pneumatikami (235/55 R18), se člověku najednou dotvoří finální obraz o tom, jak mohutný stroj má vlastně před sebou.


Nakonec „trendy“ fešák

No a zadní část? Jasně, dvojice falečných chromových koncovek, coby moderní automobilový folklór, tu zkrátka nesmí chybět, díky líbivé grafice zadních světlometů a tak nějak sympaticky „pampuchoidnímu“ vzhledu (vzpomínáte si ještě, jak baštil kuličky?), je ale jeho záď naživo doopravdy krásná. Ne, vážně. Ačkoliv je auto v podstatě zaobleným kvádrem, dohromady ty jednotlivé tvary pospolu ladí skutečně znamenitě, nemluvě o chytrém řešení zadního C sloupku, ve kterém se nachází zadní okno. Líbí se mi, a to píšu i přes skutečnost, že vozy typu SUV nemám moc v lásce.

V interiéru na vás okamžitě vybafne dvojice křesel, která dává jasně znát, že také v tomto Citroënu půjde především o pohodlí. Polstrování je až neobyčejně měkké, takže do nich přijemně zapadnete, a přesto člověka po delší době nebolí záda. Musím také pochválit tvarování i materiál středového tunelu, o který si řidič pohodlně opře pravou nohu, aniž by jej  cokoliv omezovalo. Ergonomika interiéru je skutečně znamenitá, množství příplatkové výbavy zrovnat tak a jediné, na co si člověk musí zvykat je sdružené ovládání klimatizace, rádia a všech ostatních funkcí skrz středový multimediální displej. Je ale konečně skutečně rychlý, a tudíž je to po chvilce zvyku poměrně snesitelné. Líbí se mi rovněž velmi přehledná, ale zároveň jemná grafika displeje před řidičem, který přehledně vyobrazuje všechny potřebné funkce a jeho čitelnost je znamenitá.

Pádlování? Ne tak docela

Co naopak vypadá maličko levněji, jsou výplně dveří v horní části a také pádla pod volantem, která jsou poměrně nezvykle ukotvena na sloupku řízení, ale především mají zabudovaný mikrospínač přímo na sobě, takže jimi nehýbete, nýbrž na nich cvakáte podobně jako na počítačové myši. Působí to zbytečně lacině, ačkoliv reakce osmistupňové převodovky na jejich povely je velmi dobrá. Ale k tomu se dosatenem.

Na zadní lavici je na první pohled v oblasti nohou o něco méně místa, než byste čekali. Sedadla jsou však dělena v poměru na třetiny a každé lze posouvat a šoupat, čímž si sice v souvislosti s tím měníte také poměry v zavazadelníku, zároveň však víte, že i sem posadíte každého. No a pod elektricky ovládanými pátými dveřmi? Ráj pro cokoliv, co vás napadne nakoupit. Citroën C5 Aircross totiž spolkne opravdu hodně zavazadel. Měřeno na litry se dostaneme na číslo 580, nicméně pocitově je to ještě daleko víc. Po sklopení zadních sedadel a umístění podlážky do horní polohy navíc vzniká rovina, takže tu na nějakém výletě můžete třeba i přespat. Jdeme jezdit!

Klame tělem i podvozkem

Vyměklé Citroëny minulých let nikdy moc nemilovaly zatáčky. Hydraulický podvozek sice leccos měnil, při prudkých změnách směru jste ho však stejně nachytali. Jenomže model C5 Aircross na tlumičích v zásadě standardního principu, u nichž jsou hydraulické pouze dorazy je úplně jiný. Nechce se mi říci že by byl zrovna nenachytatelný, ale to auto, přestože se naklání opravdu významně, se silnice ve výsledku drží jako smysl zbavené. Můžete s ním proto nerušeně plout rozbitou českou okreskou třetí třídy, a namísto toho, abyste si při předpisové rychlosti vyrazili zuby o volant se vám spíš stane, že brzy přijedete o řidičák, protože nebýt displeje před vámi, tak ani netušíte, jak rychle s tímto auto vlastně cestujete.

Ono je totiž na volantu pocitově daleko menší, takže máte pocit, že nejedete ve větším voze než v hatchbacku nižší střední třídy. A podle toho s autem na silnici také nakládáte. Osmistupňová převodovka Aisin řadí brilantně a nelze ji načapat na švestkách. Příkladně doplňuje plynulý a plavný charakter auta a jen škoda, jak už jsme si říkali výše, že Citroën trochu nezapracoval na těch pádlech pod volantem. Převodovce by vážně slušelo něco hezčího, protože řadí přesně tak, jak má.


Primitivní technika si ví rady

A zmiňovaná velká kola? Když zvážíte poměr mezi hmotností vozu (1540 kilogramů) a mezi mohutnými 18palcovými koly s tlustými pneumatikami, je vám jasné, že tlumiče mají skutečně hodně práce s tím, aby se celé auto na výtlukách nerozkymácelo. Jenomže víte co? Ono se to doopravdy nestane. Člověk těm kolům za jízdy snad ani nevěří. Je to jako kdybyste frčeli na klasických 16palcích s tlustou pneumatikou, na nichž je jízda měkoučká a síla motoru si s nimi hravě poradí.



Díky dvoulitrovému motoru BlueHDi s výkonem 130 kW si však C5 Aircross poradí i s tímto. Motor ostatně rovněž dokonale pasuje k vyváženému charakteru. Je dostatečně silný, má velmi příjemný nástup a maximální točivý moment 400 N.m ve 2000 otáčkách za minutu, který je pozvolna polevuje. Osmistupňová převodovka navíc odvádí takovou práci, aby motor stále pracoval v co možná nejideálnějších otáčkách, takže zmiňované hodnoty výkonu bohatě postačují.

Jízdní negativa? Snad jen skutečnost, že C5 Aircross pořádně neví, kam se sebou. Silnice se jeho pneumatiky drží zuby nehty, rychlá jízda v autě vás ale příliš nebaví. Na tu pomalou je zase zbytečné brát si silný dvoulitrový turbodiesel a vzhledem k jednoduché zadní nápravě, kde C5 Aircross prozrazuje podobnost s koncernovým modelem Peugeot 3008 se při klidnější jízdě projeví i trochu otrlejší a méně kultivovaný projev, kdy je na skutečně velkých dírách auto schopné maličko znervóznět. Dřivější zkušenosti navíc ukazují, že s lehčí přídí jezdi podařené SUV ještě o něco lépe, a proto je možná na zvážení, zda nakonec přecejen nevzít zážehovou alternativu s objemem 1.6 litru a výkonem 133 kW. No a druhou věcí je absence pohonu všech kol. Jakkoliv velký, jen tento automobil, tak si k němu zkrátka pohon 4x4 nepořídíte. A to je za cenu převyšující hranici 800 000 Kč trochu napováženou.

Závěr

Citroën C5 Aircross je pro mě velkým překvapením. Sice nenabídl revoluční svezení s oslnivým pohodlím, to patří spíše k průměru, celkový dojem, i díky líbivému vzhledu a přidané praktičnosti, je ale velmi pozitivní. Auto především velmi dobře vypadá a má moc příjemná přední sedadla, na kterých vám strávený čas na palubě uteče jako voda. Relativně primitivní podvozkovou techniku šikovně maskují velmi schopné tlumiče a harmonická souhra motoru a převodovky vás jednoduše vždy navnadí na každou další jízdu. A za kolik jsme v průběhu testování vlastně jezdili? Dlouhodobě na palubní počítači svítilo 7,1 litru na 100 kilometrů, ovšem dá se jezdit i na hranici 6 litrů. Vše záleží na jízdním stylu a skutečnosti, zda si kultivovanou dynamiku vyspělého dvoulitrového vznětového čtyřválce nové generace chcete dopřávat častěji, anebo jen občasně. Citroën C5 Aircross. Pohodový, ale především stylový automobil nového milénia. Přesně tak, jak si doba žádá.

Plusy

  • Vnější design
  • Velký zavazadelník
  • Dobrá ergonomie interiéru
  • Pohodlná sedadla
  • Kultivovanost dieselového motoru
  • Skvěle zvládá české cesty
  • U 2.0 HDi standardně elektrické topení

Mínusy

  • Absence pohonu 4x4
  • Přenos síly na mokrou vozovku
  • Citelnější nedotáčivost
  • Dílenské zpracování některých částí
  • Zmatečné ovládání přes displej

Nabídka vozidel na prodej

Zobrazit více vozidel

Fotogalerie

redakce

Mohlo by vás zajímat


Nejnovější články


Nejčtenější články měsíce

Top
Nový Ford Mustang v prodeji. Základ za 1,6 milionu korun má osmiválec
Test: MG5 Electric – kombi z Činy, které nahání hrůzu evropským automobilkám Test: Honda ZR-V je miliónové SUV s výborným hybridem a neuvěřitelnou spotřebnou Test: Mazda 3 e-SKYACTIV X 186 - řidičsky zajímavý hatchback napěchovaný elektronikou Test: Kia Stonic 1.2 DPI - moc nejede, ale nic lepšího neseženete

Tipy z autobazarů

Škoda Superb

Rok výroby 2018

549 000 Kč

BMW Řada 5

Rok výroby 2020

850 000 Kč

Mercedes-Benz Třídy S

Rok výroby 2017

999 000 Kč

Audi A4

Rok výroby 2011

217 777 Kč