Test: Alfa Romeo Giulietta - jak jezdí v dieselu s automatem?

Věříte vůbec tomu, že Alfa Romeo Giulietta se vyrábí už šestým rokem? Mě se tomu při pohledu na její sexy tělo nechce příliš věřit. Ale pamatuji si přesně na rok 2011, kdy jsem jí poprvé řídil s benzínovou čtrnáctistovkou pod kapotou a měl jsem k ní dost připomínek.

Systém Start and Stop se musel pokaždé deaktivovat, dílenské zpracování nebylo nic moc, odkládací prostory minimální, spotřeba neoslnivá a stabilizační systém byl na sněhu příliš horlivý. Proto mě zajímalo víc než jindy, jestli je "Julka z Itálie" stále tak rozporuplná? Jen zkraje ještě připomenu, že Giulietta se stala v Česku Autem roku 2011 Klubu motoristických novinářů, kterým prostě učaroval svým sexy vzhledem a rajcovním jízdním projevem.

Automobilku chválím za použití ženského jména. Jen si ho zkuste říci nahlas a procítěně: "Giulietta". A ještě jednou. A ještě jednou. Že to zní doslova famózně? Pravdou je, že Alfa toto jméno nepoužila poprvé. Již v roce 1954 toto zvučné jméno neslo kupé od Alfy (později přibyl roadster i sedan). Historie se opět opakuje. Alfa provedla po letech výroby pouze několik drobných vizuálních změn, jelikož měnit nadčasový vzhled nebylo nutné. Hlavní novinkou je šestistupňová automatická převodovka.

Při "šití" kabátu Giuliettě italští designéři vycházeli z tvarů sportovní 8C Competizione a malého MiTa. Giulietta působí zepředu sebevědomě a sportovně. Přední světla zdobí LED diody a vše se odvíjí od trojúhelníkové masky chladiče, která je ústředním bodem všech modelů italské automobilky. Masce plynule spojené s předním nárazníkem musela ustoupit klasicky registrační značka, která má své místo vyhrazené pod levým světlometem a její část musí být přihnutá. V předním nárazníku rovněž nalezneme malé kruhové mlhovky. Boční profil je odkazem na model 147 včetně maskovaných klik zadních dveří. Záď Giulietty má narozdíl od MiTa či modelu 8C koncová světla uložená horizontálně, což podtrhuje svalnaté boky. Celkově je v mých očích Giulietta designově povedenější než vyjukané MiTo.

Interiér není tak hodně sexy jako kabát, přesto oproti konkurentům působí kabina šmrncovněji a zajímavěji. Za volant Giulietty jsem usedl po dlouhé době a ve srovnání se současnými konkurenčními modely na mě dýchl závan staré dobré školy. Větší volant padne díky akorát tlustému věnci skvěle do rukou, přístrojová kaplička je přehledná a vyniká výtečnou čitelností, přičemž potěší možnost upravit jas pomocí tlačítek (to se už doopravdy nevidí). Jediné co zamrzí, je nemožnost na displeji palubního počítače nastavení digitálního zobrazení rychlosti, které známe z koncernových vozů. To je však má rozmazlenost - nabídka palubního počítače je více než dostatečná. Stejně tak příjemná jsou přední sedadla, která na dlouhých cestách neunaví a v zatáčkách poskytují tělu dostatečnou oporu. Na zadních sedadlech nabídne Golf či Focus více místa pro hlavu, vpředu si Alfa vede znamenitě.

Středovému panelu vévodí displej multimediálního systému včetně navigace, který se svými 6,5 palci působí v dnešní době trochu úsměvně. V praxi jeho velikost ovšem bohatě postačí. Špatně si Alfa nevede ani v nabídce zavazadlového prostoru. Nabízených 350 litrů je sice průměrných, ale v praktickém využití si vede stejně dobře jako podobně velcí modely. Navíc pod podlahou kufru naleznete rezervní kolo. Do schránek ve dveřích se toho moc nevejde, proto zajisté uvítáte přihrádku na vrchu přístrojové desky.

Ale nechme interiér a pojďme pod kapotu. Pod ní nalezneme vznětovou čtyřválcovou šestnáctistovku JTDM, která je v rámci koncernu FCA stálicí. Výkon 88 kW generuje ve 3750 otáčkách a v 1750 otáčkách nabízí nadprůměrný točivý moment 320 N.m. Šestnáctistovka se po startu projevuje typickým dieselovým klapáním. Po zahřátí zvuk ustoupí částečně do pozadí, přesto si diesel s ničím jiným nespletete. Samotný projev dieselu je velmi příjemný a po prvních kilometrech jsem si myslel, že pod kapotou tepe spíše dvoulitr. Tak dobrý dojem šestnáctistovka dělá. Reakce jsou bezprostřední a okamžité. Spojení agregátu s novou šestirychlostní dvouspojkovou automatickou převodovkou TCT na jedné straně přináší pohodu a nízké otáčky (při tachometrové devadesátce se motor převaluje na 1500 otáčkách, české dálniční maximum pak znamená 2300 otáček), na straně druhé nechybí lehké cukání při popojíždění jako u prvních převodovek DSG.

Šestnáctistovka Alfě bohatě stačí, když ji poskytuje dostatečnou dynamiku i při jízdě po dálnici. Pružné zrychlení není sice dech beroucí, ale opětovné nabírání rychlosti nepředstavuje závažnější problém. Velmi potěšující je spotřeba paliva, kterou lze i při agresivnějším jízdním stylu udržet do šesti litrů. Za 14 dní jsem s Alfou najezdil patnáct stovek kilometrů s průměrnou spotřebou 6,3 l/100 km. Téměř polovina jízd se odehrála po dálnicích (150-170 km/h) a druhá polovina po ucpaném hlavním městě.

Italská automobilka postavila Giuliettu na modulární podvozkové platformě C-Evo. Oproti modelu 147 nemá Giulietta vpředu dvojité lichoběžníky, ale nápravu McPherson, vzadu pak víceprvkový závěs. Mezigeneračně se výrazně zvýšil podíl vysokopevnostních plechů (z 65 na 91 %). To zaručuje tuhou karoserii a povedený podvozek ve spojení s benevolentním stabilizačním systémem a elektronickým diferenciálem Q2 jsou jasnou odpovědí, proč si tento model mají pořídit srdcaři. Julka umí zavrtět smyslnou zadnicí podobně, jako tanečnice v cirkuse.

Pamatuji si, jak jsem před šesti lety zápasil se Start and Stop systémem. Automaticky start při sešlápnutí spojky a zařazení rychlosti byl ve spojení s nejsilnější benzínovou čtrnáctistovkou opožděný a po každém nastartování ho bylo nutné aktivovat. Aktuální zkoušené provedení mě potěšilo, stačilo otravný systém jednou vypnout a byl pokoj.

Giulietta je velmi příjemná při jízdě. Řízení má příjemnou odezvu, z auta je cítit poctivost a povedený podvozek v kombinaci s tuhou karosérií je radostí, jelikož zadní víceprvek je naladěn poměrně živě. Tohle auto zatáčí a jezdí líp než většina podobně velkých hatchbacků. Když si projedete pár oblíbených technických zatáček, možná se podíváte do technického průkazu, jakou vlastně má tohle auto poháněnou nápravu. Přední, pochopitelně. Ale jezdí fantasticky, ideálně v dynamickém režimu, kdy je aktivovaný elektronický samosvorný diferenciál Q2.

Giulietta je přes všechna uvedená negativa vozem, který dokáže nabídnout v každém okamžiku radost z řízení a rozhodně se ve své kategorii neztratí. Oproti modernější konkurenci Giulietta disponuje vzhledem ke svému věku poměrně sebevědomou cenovkou. Pokud ji ovšem porovnáme s prémiovější Audi A3, ušetříte pořádný balík peněz a ještě si lépe zajezdíte.